Gírová (839 mnm)
Dneska jsme se rozhodli vyrazit na krátký výšlap, a to z Mostů u Jablunkova na vrchol Gírové (839 mnm). Začínáme stoupat po sjezdovce v Mostech u Jablunkova a cesta nám vede vzhůru po červené značce. Koukáme na zdejší rampy bike parku a já nechápu, jak jsou ti blázni schopni z takových výšek skákat. Po pár set metrech nad sjezdovkou se dostáváme na lesní štěrkovou cestu a na chvíli se zastavujeme, pijeme čaj a já něco málo fotím. Odtud pohodově stoupáme a po dalším kilometru přicházíme k chatě Studeničné (660 mnm). Je to docela pěkná chata a kdysi jsme sem s kamarády pravidelně jezdívali.
Ale my máme namířeno dále a jsme teprve v polovině naší cesty. Za chatou se stáčíme po cestě doleva a procházíme kolem pár domků a začínáme zase trochu stoupat. Věděli jsme, že zde byl sesuv půdy po letošních povodních, ale to co za chvíli uvidíme, nám vyráží dech. Cesta mizí a před námi se rozprostírá neuvěřitelná masa půdy, která se sesunula dolů a vzala sebou vše, co ji stálo v cestě. Stromy jsou pokroucené a rozházené jako párátka. Naštěstí v této oblasti nebylo žádné obydlí. Sesuv končí asi 20 metrů od rozcestníku Široký (720 mnm) a tento rozcestník stojí u plotu jednoho domu. No opravdu bych nechtěl být v majitelově kůži, když se vám taková přírodní katastrofa zastaví 20 metrů od domu. Samozřejmě tady chvíli pobudeme, všechno to obhlížíme a já tu spoušť fotím. Vydáváme se dále a pokračujeme už zase štěrkovou cestou směrem k chatě Gírová. K té za malou chvíli dorážíme.
Potkáváme docela dost turistů, kteří míří do chaty, tak pokračujeme až na vrchol Gírové, který se nachází asi 150 metrů nad chatou. Ovšem těch 150 metrů je neuvěřitelně prudkých a pořádně se zapotíme, než tento vrchol dobudeme. Na hoře si chvíli sedáme na lavičky a užíváme si sluníčka a hlavně ticha. Jen škoda, že vrcholek Gírové je už zarostlý a neposkytuje skoro žáden výhled. Po chvilce odpočinku se vracíme dolů do chaty a jdeme si dát nějakou polívku a něco na pití. Tady taky posedíme necelou hodinku a chystáme se na cestu zpátky. Sestupujeme stejnou cestou, jak jsme sem přišli a trasa nám ubíhá rychle a pohodově a za chvíli už nasedáme do auta a míříme si to domů.
13.11.2010
© Aleš Popek