logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Velký Újezd - Bílý Kámen - Libavá - Potštát - Velký Újezd


Blíží se konec prázdnin a my vyrážíme na akci zvanou Bílý Kámen. Dvakrát ročně se otevře vojenský prostor na Libavé a koná se zde cykloakce. Vstáváme brzy, chystáme věci, jedeme ještě pro Irminčinu mamku a pak už míříme do Velkého Újezdu (415 mnm), kde parkujeme. Je 8 hodin ráno a my jsme připraveni vyrazit. Jsme u samé hranice vojenského prostoru, zaplatíme dobrovolný poplatek při vjezdu a jdeme na to.

Ihned najíždíme na lesní cestu, která se nám pomaličku stoupá. Dnes je docela větrno a tak máme na sobě i větrovky. Cestou už potkáváme další cyklisty a je jasné, že dnešní účast bude opět hojná. Po zhruba kilometru projíždíme okolo rybníku Hadovec, uděláme nějaké fotky a pokračujeme dále. Ještě kousíček nastoupáme a cesta se nám na chvíli vyrovnává. To už vidíme v okolí cesty vyjeté tanky a dalšími vojenskými vozidly. Ještě pár set metrů a dostáváme se na hlavní cestu vojenským újezdem, vedoucí z Mrsklesů do Libavé.

Cesta je, jak jinak, tvořena kočičími hlavami. Svlékám větrovku a dáváme se doleva a opět nás čeká krátký stoupák. Po kilometru přijíždíme na první občerstvovací stanici, čehož využívám a pochutnávám si na grilované klobásce. Odtud najíždíme na polní cestu, kousek stoupáme a vjíždíme do lesíka. Po pár desítkách metrů se ocitáme u Bílého kamene (624 mnm), podle kterého je nazvaná dnešní akce a k němuž se váže několik pověstí. Jde vlastně o malou skálu, která je natřena bílou barvou. Uděláme opět několik fotek a kocháme se výhledem do krajiny, kterému vévodí Svatý Kopeček u Olomouce. Jen škoda, že je dnes docela opar a viditelnost není ideální.

Vracíme se zpátky k občerstvovací stanici a pokračujeme už směrem na Libavou. Krátký sjezdík a za zatáčkou vidíme další stoupák, který musíme zdolat. Po kočičích hlavách se nejede dvakrát ideálně a my s miláčkem jsme rádi, že máme široké pláště. Tady na této cestě už můžeme mluvit o davech cyklistů. Když se vyhoupneme na kopeček, odbočuji ještě vlevo do terénu a po sto metrech přijíždím na Strážisko (675 mnm), vrcholek, ze kterého mám krásný pohled do vojenského prostoru. Vracím se zpět na cestu a s Irmískem a její mamkou pokračujeme dále.

Ještě mírně stoupáme a pak zase kousek sjíždíme a ocitáme se u bývalého zámku Bores, který už nějakou dobu slouží jako ubytovna. Pokračujeme dále a před námi je prudší a delší sjezdík. Tím se dostáváme nad Velkou Střelnou, odbočujeme z cesty doleva a po pár stovkách metrů se dostáváme k Pozorovatelně (604 mnm), což je další z vojenských objektů. Je tady další občerstvovací stanice, ale tentokráte si nic nedáváme. Uděláme zase nějaké fotky, porozhlédneme se tady a pak už zase sjíždíme zpátky na hlavní trasu. Opět začínáme trošku stoupat a cestu nám lemují tabule s nápisy „Cílová dopadová plocha, vstup zakázán, životu nebezpečno“. No ještě, že nám dneska nic nehrozí.

Nyní už jedeme po asfaltové cestě, opět trošku stoupáme a míjíme střelnici bojových vozidel Smilov. Paráda, už zase budeme sjíždět a tentokrát až do města Libavá (530 mnm). Po několika minutách se ocitáme v městě a směřujeme se k další občerstvovací stanici, kde si dáváme polévku a kofolu. Hurá, konečně jídlo, už jsme potřebovali doplnit energii. Svítí nám sluníčko a je docela příjemně. Jen ten vítr by nemusel foukat. Po půlhodince pauzy se zvedáme a chceme se ještě podívat k místnímu kostelu.

Ke kostelu to máme kousek, a tak po chvilce u něho zamykáme svá kola. Přízemí kostelu je pro mě fantastické. Nic tam není, jen omšelé zdi. Ideální místo pro fotografa. Do prvního patra jdeme po dřevěných schodech a tam nacházíme fotografickou výstavu a rovněž výstavu bankovek a mincí. Dobrou půlhodinku si to tady prohlížíme a pak se vydáváme na další cestu. Ale moc daleko nejedeme, protože nedaleko kostela je torzo větrného mlýna a ten také přiláká naší pozornost. Uděláme několik dalších fotek a znova bereme do ruky řídítka.

V městě kousíček sjíždíme a před námi vyvstává pořádný stoupák a znova po kočičích hlavách. Takže zatnout zuby, svaly a jdeme si máknout. Ale i tento kopec zdoláváme a přijíždíme k dalšímu vojenskému objektu, tentokrát je to Cvičiště řízení bojových vozidel Libavský vrch (606 mnm). Zastavuji tady, abych si udělal fotku, a koukám na opodál stojící tři cyklisty. Jeden z nich je můj kolega z práce a tak chvíli poklábosíme. Pak už zase musím šlápnout do pedálů, protože mi holky trošku poodjely. Cesta ještě chvíli mírně stoupá, ale pak nás čeká dlouhý sjezd až do Staré Vody.

Tady nás vítá z venku krásně opravený kostel, ale po vstupu dovnitř se chce spíše plakat. Kostel je zdevastovaný Sovětskými vojáky, čehož důkazem jsou mnohé nápisy na zdech v azbuce. Nicméně kostel prochází pomalou rekonstrukcí, a tak se možná někdy dočkáme i krásného interiéru. Opět je to tady zajímaví místo na focení, takže pár snímků udělám. Od kostelu ještě sjedeme kousek dolů a přijíždíme ke studánce Svaté Anny. Rychlá fotka a míříme zpátky na hlavní trasu.

Před námi je, jak jinak, zase pořádný výšlap po kočičích hlavách. Ale ani ten nás neudolá, vyjíždíme ho a cesta se nám na chvíli vyrovnává, aby zase klesla do obce Podlesí. Projedeme kousíček obcí a znova se dřeme polní štěrkovou cestou vzhůru. Kolem nás je krásná příroda, je docela teplo a my si to i přes tu dřinu užíváme. Cesta se nám několikrát zhoupne a my projíždíme Starými Oldřůvkami, abychom znova něco nastoupali. Pak nás čeká delší sjezd po lesní cestě zakončený několika kládami dřeva na cestě. Naštěstí je do z daleka vidět a nikomu to nezpůsobí potíže.

Chvilenku jedeme po asfaltové cestě a rovince, a tak si to vychutnáváme a odpočíváme. Ovšem pohodička za chvíli končí a před námi je nejtěžší stoupák celé dnešní akce. Cesta se prudce dere vzhůru a co navíc, je zpočátku plná kamení a asi až v polovině přechází v asfaltovou cestu. Já to vyjíždím, pořádně si máknu, ale holky už šetří síly a nejprudší místa šlapou pěšky. Když na holky čekám na vrcholu, sedám si na závětrné místo a na sluníčku, které krásně hřeje, odpočívám. Holky zanedlouho přijíždějí a společně pokračujeme dále.

Cesta už nijak dramaticky nestoupá, ani neklesá a my jedeme na pohodu. Pohybujeme se v nadmořské výšce okolo 620 mnm. Asi po třech kilometrech teprve začínáme klesat a čeká nás několikakilometrový sjezd přes Kovářov až do města Potštát (485 mnm). Tady se, v místní malé hospůdce nebo spíše bufetu, zastavujeme. Dáváme si něco na jídlo, doplňujeme tekutiny a odpočíváme. Je nám jasné, že odsud budeme zase stoupat.

Bohužel musíme teď jet po hlavní silnici a to několik kilometrů. Provoz není nějak šílený, ale i tak to není moc příjemné. Nezbývá než zatnout zuby a šlapat do kopce. Projíždíme okolo rozcestí Železný kříž, kde parkuje mnoho účastníků dnešního cyklovýletu. My ale pokračujeme dále a po pár set metrech vjíždíme do Kozlova a konečně odbočujeme s hlavní cesty. Projedeme obcí a vjíždíme znova do vojenského prostoru a do lesa. Tady si ještě uděláme kilometrovou zajížďku a jdeme se podívat k prameni Odry (633 mnm). Uděláme pár fotek a je nejvyšší čas popojet.

Vracíme zpět na vytyčenou trasu a najíždíme na novou lesní asfaltovou cestu. Ta je bohužel zasypaná štěrkem, a když začínáme sjíždět, musíme být hodně opatrní. Dnes už máme trápení za sebou, čeká nás skoro pětikilometrový sjezd až k autu. V polovině sjezdu štěrk končí, začne starší asfaltová cesta a já konečně můžu pustit brzdové páčky. Sjezd je perfektní, kolem mě se míhají stromy a já klopím z jedné zatáčky do druhé. Když se dole podívám na maximálku, tak jsem tušil, že to k sedmdesátce bylo.

Přijíždím k autu, slézám z kola a za chvilku přijíždějí i holky. Dáme si ještě nějaké oplatky a pak už nakládáme kola na auto a míříme zpátky k domovu. Dnešní projížďka vojenským prostorem Libavá se nám všem líbil a bylo to zase trošku něco jiného než obvykle. Jsme řádně utahaní a my se s Irmískem těšíme, až si napustíme vanu plnou horké vody.

24.08.2013

divider
divider

Délka trasy: 79 km

Nastoupané metry: 1 345 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek