Vizovice - Doubrava - Ploština - Valašské Klobouky - Brumov - Štítná nad Vláří - Slavičín - Bojkovice - Uherský Brod - Napajedla - Kroměříž

Je konec srpna, čtvrteční den, Irmísek jde na celý den do práce a já přemýšlím, kam bych si udělal cyklistický výlet. Už více jak rok mám v plánu podívat se do oblasti Valašských Klobouků a Brumova, takže trasa je jasná. Navíc dneska hlásí krásné a tropické počasí, takže by mohlo všechno klapnout. Vstávám s miláčkem před sedmou hodinou, snídám, chystám si potřebně věci do batůžku a přejíždím na vlakové nádraží. Po osmé hodině nasedám do vlaku a přemísťuji se do Vizovic, odkud začnu svou dnešní etapu.

Ve Vizovicích vedou mé první metry k zámku. Nikdy jsem tady nebyl a tak nakouknu alespoň na nádvoří a udělám první fotky. Od zámku začínám v podstatě ihned stoupat. Jedu po silnici, která vede směrem na Slavičín a už teď dopoledne ze mě teče pot proudem. Na pětikilometrovém úseku nastoupám skoro 400 výškových metrů. Zpočátku stoupám mezi loukami a pod sebou zanechávám výhled na Vizovice. Pak už vjíždím do lesa a jsem rád za trochu stínu. Přijíždím na rozcestí pod Doubravou (607 mnm).

Tady odbočím vlevo, ale ještě předtím se chci podívat k rozhledně. To znamená, že kousek popojedu a odbočuji vpravo na lesní cestu. Čeká mě sice jen půl kilometru, ale stoupání v jednom místě ukazuje hodnotu 20%. K rozhledně Doubrava (676 mnm) přijíždím s jazykem na dresu a třesem těla. A ke všemu je rozhledna nepřístupná. Nevadí, udělám si fotku, napiju se z bidonu a vracím se zpátky na hlavní silnici a na rozcestí.

Najíždím na lesní cestu a ta začíná pomalu klesat. Moc dobře se mi tady ale nejede, jsem hodně vytřepaný, protože je cesta tvořena z větší části makadamem. Cesta je sice v mapách značená jako cyklostezka, ale tady nepotkávám ani jednu takovou značku. Cesta se mi několikrát zhoupne a po pěti kilometrech přijíždím na rozcestí Hájovna u Ovesných (552 mnm). Znova musím ocenit, že jsem tady nepotkal ani živáčka a všude panuje úžasný klid.

Teď už opět sjíždím a po třech kilometrech jsem na dalším rozcestí, kterým je Vysoké pole – Klementina (438 mnm). A tady se rozhoduji udělat zajížďku a odbočuji vlevo na lesní asfaltovou cestu. Znova začínám mírně stoupat a po třech kilometrech se dostávám na Ploštinu. Zde se nachází jednak krásná Kaple Panny Marie Bolestné a hlavně je zde národní kulturní památka - velký památník Ploština, který připomíná vyvraždění stejnojmenné pasekářské osady nacisty na konci 2. světové války za podporu partyzánů.

Tady se na chvíli zastavuji, udělám několik fotek, doplňuji tekutiny z bidonu a koukám se do okolní krajiny. Už mám celkem velkou chuť na pivko, ale bohužel nikde nic není a tak nějak tuším, že ještě chvíli nebude. Nasedám znova na bike a užívám si sjezd po silnici do obce Drnovice. Jenže odtud musím znova do kopce. Slunko začíná pořádně pálit, nohy už taky trošku cítím a už teď mi je jasné, že to bude zase masakrální etapa. Nevadí, nějak to zvládnu. Opírám se do pedálů a vyjíždím do obce Tichov.

Ještě kousek nastoupám a poté sjíždím do obce Smolina. Tady taky žádnou hospůdku nenacházím a nezbývá mi, než pokračovat dále a znova se drápat do kopečka. Ale to už vidím, že jsem nad Valašskými Klobouky a do centra mě čeká sjezd. Přijíždím na náměstí a musím konstatovat, že mi toto městečko nepřijde nijak zajímavé. Záhy nacházím hospodu s otevřenou zahrádkou a už za chvíli si pochutnávám na točené malinovce a posléze na mém oblíbeném Radegastu. Je pravé poledne a já se po půlhodince vydávám dále.

Už bych celkem i něco pojedl, ale jak postupně zjišťuji, v Kloboukách se asi nenajím. Najíždím tedy na cyklostezku a mířím dále. Musím říct, že cyklostezka vedoucí z Valašských Klobouků do Brumova-Bylnice kolem říčky Brumovka, je naprosto skvělá. Po většinu z šesti kilometrů vede ve stínu stromů. Po celou dobu neznatelně klesám, jede se perfektně a až těsně před Brumovem mě čeká prudký krátký výšlap. To jsem už ale na okraji města a já se směřuji k tenisovým kurtům, kde by měla být restaurace s meníčky.

Tu nacházím a za chvíli si pochutnávám na dobrém jídle a studeném pivku. Brumov se může chlubit i zříceninou hradu. K němu už se mi ale zajíždět nechce, tak si hrad fotím jen z města. Z Brumova (332 mnm) vyjíždím něco lehce po jedné hodině a jedu pořád po cyklostezce. Ta končí až v Bylnici a tady najíždím na hlavní silnici. Naštěstí tady není moc velký provoz. Opět začínám trochu stoupat a bohužel v příkopě vidím jednu nehezkou věc. V papírové tašce je mrtvá kočka a už bohužel v počátečním stádiu rozkladu. Opravdu některé lidi nikdy nepochopím …

Zanedlouho vjíždím do městečka Štítná nad Vláří-Popov. Městečkem projedu a za ním začínám pořádně stoupat. V tropickém vedru to začíná být čím dál tím náročnější. Projedu Jestřábím a pak klesám směrem ke Slavičínu. Tady si udělám rychlou fotku zámku, který prochází rekonstrukcí a po hlavní silnici mířím směrem na Luhačovice. Z Hlavní silnice ale po pár set metrech odbočuji vlevo a začínám stoupat do obce Rudimov. A v této obci udělám chybu. Nechám se unést cestou, která klesá a neodbočím vpravo.

Když se mi cesta po kilometru začne znova zvedat, znejistím a koukám do mapy. Jasně, vracím se na Bojkovice. No teď se už vracet nebudu a do Bojkovic dojíždím. Propletu se městem, najíždím na cyklotrasu a mířím do Záhorovic. Jazyk už mám opět na vestě a před očima vidím chladivý zlatavý mok. Jenže bohužel po cestě opět nic není. Jedu dál, projíždím Nezdenicemi, poté Šumicemi a nakonec vjíždím do Újezdce. V naději, že už jsem v Uherském Brodě, vyhlížím nějakou hospůdku. Bohužel, do brodu mi chybí ještě tři kilometry a já v tom vedru melu z posledního.

Nakonec ale do kýženého Uherského Brodu přijíždím a jdu do nejbližší hospody. Jedno ovocné pivo na uhašení žízně a doplnění cukru a pak už si vychutnávám plnotučné pivo. Před čtvrtou hodinou sedím zpátky v sedle a roztáčím pedály. Projíždím náměstím a vymotávám se z města. Jedu po cyklostezce do šest kilometrů vzdálených Hradčovic. Tady odbočuji vpravo a opět musím makat do pořádného kopce. Nevím, už po kolikáté, ale kopečků mám momentálně už plné zuby. Ale za odměnu mám za sebou krásný výhled.

Přede mnou naopak končí asfaltová cesta a přechází v cestu polní. Prosmýknu se zajímavým úsek po poli a přijíždím na rozcestí Mistřice – Okraj (313 mnm). Odtud ještě kousíček nastoupám a poté mě čeká terénní sjezd do Bílovic. Odtud už pojedu po hlavní silnici a do Napajedel to mám osm kilometrů. Konečně se tam dostávám a jdu si dát pivko do oblíbeného pivovaru Chmelnice. A nakonec si dávám ještě jedno, teď už vím, že to domů v pohodě dojedu.

V Napajedlech najíždím k řece Moravě a tu už budu kopírovat až do cíle. Přede mnou je 18 kilometrů, ale ani ne za hodinku parkuji kolo v bufetu U Sosny a jsem skoro v Kroměříži. Dám si ještě jedno pivko a pak mířím na skok za Irmískem do práce. Chvilku pokecáme a já se přesouvám domů do sprchy a nakonec si ještě zaskočím na dvě čepované pivka.

29.08.2019