logo
divider

Horní Maxov - Lučany nad Nisou - Černá Studnice - Malá Skála - Frýdštejn - Kopanina - Jablonec nad Nisou - Horní Maxov


Naše týdenní dovolená v Jizerských horách se chýlí ke konci a my máme před sebou poslední cyklistický den. Na dnešek jsem naplánoval jízdu do městečka Malá Skála a opět nepojedeme spolu všichni. Dneska se mnou pojede Irmísek, tchýně Jarča a Dan. Počasí má být dneska opět skvělé, takže by dnešní výlet měl vyjít. Posnídáme, do batohů hodíme nezbytné věci a po deváté hodině jsme připraveni vyrazit.

Vyjíždíme z naší chaty v Horním Maxově a po silnici sjíždíme do čtyř kilometrů vzdálených Lučan nad Nisou. Sestoupáme slušných 160 metrů, překřižujeme hlavní silnici a profil trasy se nám obrací. Před námi je šest kilometrů serpentin a přes 300 výškových metrů. Řadíme lehčí převody a pomalu ukrajujeme asfaltovou silnici. Na vrchol Černé Studnice (869 mnm) přijíždíme pořádně zadýchaní a propocení.

Tady se nachází jednak turistická chata a jednak je zde další kamenná rozhledna. Dneska je tady poměrně hodně lidí a navíc zde oslavuje pořádná banda nějaké narozeniny. No už teď dopoledne jsou slušně hluční a zpívají narozeninovou píseň. Když své pěvecké vystoupení dokončí a nastane chvíle ticha, prohlásím já, že taky přeji všechno nejlepší. Osudová chyba, osudová. Okamžitě musím popřát dvěma oslavenkyním a samozřejmě jsem nucen si s každou dát panáka.

No aspoň je po ránu sranda. Usedáme si k vedlejšímu stolu a já si objednávám namísto pivka raději Kofolu. Když doplníme tekutiny, jdeme zaplatit vstupné a podívat se nahoru na rozhlednu. Opět máme fantastický výhled. Jednak na město Liberec a nad ním se tyčící Ještěd a jednak na celé pohoří Jizerských hor včetně Tanvaldského Špičáku, na kterém jsme byli včera. Mezitím narozeninová parta nasedá do vláčku a opět s velkým veselím odjíždějí. Ještě jim stihneme zamávat na rozloučenou z rozhledny.

Nadešel čas popojet dále a před námi je opět pořádný sjezd. Do devět kilometrů vzdáleného Huntířova fičíme jedna radost a sjíždíme úctyhodných 450 výškových metrů. S Danem si užíváme klopení v zatáčkách, kterou jsou přehledné, a my můžeme dostat naše pneumatiky na hranici adheze. V Huntířově ale odbočujeme vpravo na polní cestu a okamžitě pořádně stoupáme. Tato cesta poté i klesne, aby zase trochu nastoupala do obce Mukařov.

Tady v této obci udělám drobnou chybu a když najedeme na silnici, stáčím kola vlevo dolů, což je trochu jiná cesta, než kterou jsem chtěl. Nicméně necelý dvoukilometrový sjezd nás po děravé asfaltové silnici přivádí na hlavní silnici, za kterou teče řeka Jizera. Znamená to, že jsme v nejnižším bodě dnešní etapy a domů to budeme mít pořádně do kopce. Tím, že jsem špatně odbočil, musíme teď jet do Hrubé skály něco přes dva kilometry po hlavní silnici.

Ty máme rychle za sebou a ocitáme se v městečku. Nejdříve si vyjedeme ke zdejšímu zámku, který je ale nepřístupný a poté hledáme nějakou hospůdku, kde bychom si dali oběd. Jenže všechny jsou přeplněné k prasknutí a nalézt volné místo se nám podaří až v Maloskalském pivovaru. A vlastně je to dobře, protože jdeme dovnitř do klimatizované jídelny, vyzkoušíme jejich pivko a hlavně se dobře najíme. Mezitím pozorujeme spousty lidí, kteří se koupou v Jizeře, a my jim docela závidíme, protože je opět pořádné vedro.

Před druhou hodinou se vydáváme na cestu zpátky, kousek popojedeme a po naší pravé straně se objevuje úžasný novogotický letohrádek, který stojí na místě bývalé kaple hradu Vranov (Pantheonu). Několikrát zastavuji a snažím se udělat povedenou fotku. My jsme chvíli polemizovali s tím, že bychom se nahoru podívali, ale vzhledem k tomu, že by to zase bylo do kopce a nevěděli jsme, jestli bychom tam na kolech dojeli, tak od tohoto nápadu upouštíme.

Z Malé Skály nás čeká samozřejmě stoupání a naším dalším cílem je rozhledna Kopanina. Představuje to sedm kilometrů a 360 výškových metrů námahy. No jdeme na to a pomalu ukrajujeme metry. Stoupání není nijak dramatické a jediné, co nás trochu trápí, je pekelná výheň. Zhruba v polovině stoupání přijíždíme do Frýdštejnu, kde se nachází stejnojmenná zřícenina. I tu si vyfotíme zpovzdálí a pokračujeme ve stoupání.

Kýžená turistická chata na Kopanině je na dohled a my si jdeme dát nějaké osvěžení a já samozřejmě pivko. Je tady sice pořádný šrumec, protože je zde svatba, ale naštěstí i my jsme obsloužení a můžeme si venku sednout ke stolečku. Po nutné pauze přejíždíme k nedaleké kamenné rozhledně. Sice je zavřená, ale aspoň si uděláme nějakou fotku. Shodujeme se, že Jizerské hory jsou krajem rozhleden. Pak se už vracíme na hlavní cestu.

Začínáme sjíždět a po třech kilometrech vjíždíme do Dalešic. Za nimi musíme opět zařadit lehké převody a něco nastoupat. Přichází zhoupnutí a my se ocitáme v Maršovicích. Ještě pár kilometrů a ocitáme se na okraji Jablonce nad Nisou. Projedeme si centrum města a jsem rád, že jsme to udělali, alespoň víme, jak to tady vypadá. To se už dostáváme k vodní nádrži Mšeno, objedeme ji a za ní se zastavujeme ještě na jedno pivko v hospůdce zvané Voltovna.

Já s Danem a Jarčou víme, co nás ještě čeká, Irmísek pojede lesní cestu do Horního Maxova poprvé. Ale jede se tady moc příjemně. Projíždíme krásným lesem a ikdyž stoupáme, cestu si užíváme. Devítikilometrovou cestu máme brzo za sebou a já ostatní posílám napřed a zastavuji se ještě na jedno točené pivko. Jsem už jen pár set metru od chaty a pak zanedlouho jsem doma taky. Teď už nezbývá, než si dát pořádnou sprchu a užít si poslední společný večer v Jizerských horách.

08.08.2020

divider
divider

Délka trasy: 57 km

Nastoupané metry: 1 239 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek