Kunžák - Kaproun - Rožnov - Landštejn - Český Rudolec - Havlova hora - Kunžák

Trávíme dovolenou na penzionu Myslivna v Kolencích, je pátek a tím nadešel poslední den na cyklovýlet. Na dnešek jsem přichystal trasu, která by nás měla provést Českou Kanadou. Moc se na to těším a jsem rád, že Irmísek souhlasila, protože nevím, jestli by se nám naskytla někdy příležitost k návštěvě tohoto přírodního parku. A hlavně nám opět přeje počasí a má být krásně. Už to dneska můžu říct, ale počasí nám tento týden vyšlo na jedničku. Takže obligátní snídaně, chystání věcí, naložení kol na auto a můžeme vyrazit směr Jindřichův Hradec. Auto parkujeme až v obci Kunžák.

Nasedáme na biky a hned od prvního metru začínáme stoupat. Už po pár set metrech z nás kape pot a začíná nám být jasné, že dneska to bude pořádná zabíračka. Naštěstí asi po dvou kilometrech vjíždíme do lesa a trošku se ochlazujeme. Dojíždíme až na Kaproun, kde odbočujeme na lesní cestu. Projedeme mezi pastvinami a míjíme Dolní rybník pod hájenkou. Za ním najíždíme na lepší cestu a v tom nám cestu přebíhá srna s kolouškem. Srna utíká, kdežto kolouch zůstává bázlivě stát u cesty. Zastavujeme, vyfotím si ho a čekáme, až v klidu odejde do houští. Pak už zase můžeme pokračovat v cestě.

Jedeme po asfaltové lesní cestě a vyjíždíme až nad obec Rožnov (690 mnm). Pak už sjíždíme dolů a míříme k nedaleké bizoní farmě. Je to tady parádní, v ohradách se pasou bizoni a mají tady restauraci s nádherně prosklenou terasou. S potěším zjišťuji, že berou stravenky a tak si objednávám bizoní steak. Irmísek si dává bizoní burger. Musím říct, že nic lepšího jsem prozatím v životě nejedl. Oba dva jsme nadšení ze zdejšího místa. Uděláme si několik fotek a jdeme si prohlédnout bizony k ohradě.

Po více jak hodinové pauze nasedáme na kola a pokračujeme dále po turistické cestě. Zastavujeme se o kousek dále u rybníčků Bochník a Pišta a poté u nedalekého hraničního kamene Čech a Moravy. Pak už zase najíždíme na lesní asfaltku, míjíme rozcestí U Kamenného vrchu (670 mnm) a po třech kilometrech se dostáváme k hradu Landštejn (620 mnm). Necháváme kola před bránou, ptáme se v pokladně, jestli je to bezpečné je tam nechat a když dostaneme kladnou odpověď, kupujeme si vstupenky na prohlídku.

A dobře děláme, protože to tady stojí za to. Hrad je rozsáhlý, dá se tady udělat spousta krásných fotek a třešničkou na dortu je možnost vystoupat nahoru na hradní věž, odkud je fantastický výhled na Českou Kanadu. Uděláme tady spoustu fotek a trávíme zde určitě hodinu. Když se vrátíme ke kolům, vidíme, že přijela velká parta cyklistů a jeden z nich hlídá ostatním kola. Krátce prohodíme pár slov a mě zahřeje u srdce, když se mě ptá, kolik stál můj bike, že vypadá skvěle a že se s ostatníma bavili o ceně.

Sjedeme s miláčkem pod hrad, kde se usazujeme na lavičkách a jdeme si objednat pivko. Mu pozornost mezitím upoutají čtyři cyklisté, z nichž jeden mi přijde povědomý. Posléze se dozvídám, že jsem měl pravdu a byl to bývalý přítel od kolegyně z práce. No svět je opravdu malý. Přišel čas popojet a my se od Landštejnu směřujeme po žluté značce do obce Stalkov. Tam se po 6 kilometrech dostáváme, ale mezitím jsme pořádně sjeli a zase něco nastoupali. V Stalkově odbočujeme vlevo a čeká nás cesta dolů do Českého Rudolce.

V Českém Rudolci se nachází „malá Hluboká“, zámeček podobný tomu v Hluboké nad Vltavou. Je opravdu krásný, ale bohužel je v havarijním stavu a rekonstrukcí prozatím prošla jen věžička. Tady se ještě zastavíme na pivko a pokračujeme dále. Před námi je několika kilometrová, stoupající a nezáživná cesta po hlavní silnici. Radost nám nepřidává ani protivítr. Nezbývá, než zatnout zuby, obrnit se trpělivostí a v klidu stoupat vzhůru.

Z hlavní silnice odbočujeme až u Valtínovského rybníku a začínáme prudce stoupat na Havlovu horu. Na té se nachází rozhledna. Ovšem stoupání je opravdu masakrální a my dolujeme zbytky sil, abychom se k rozhledně U Jakuba (680 mnm) dostali. Ale nakonec to zvládáme a sedáme si na lavičky se studeným pitím z místního bufetu. Až po krátké občerstvení šlapeme kovové schody na vrchol rozhledny. Opět krásný výhled na velkou část České Kanady. Dělám opět spoustu fotek.

Když se vydáváme dále, mám ještě jeden cíl a tou je balvan zvaný Ďáblova prdel. Podle mapy by neměl být daleko. Problém je v tom, že posledních 300 metrů k němu taháme kola do prudkého kopce. No sil nám už opravdu ubývá. Ale i tady se zdárně dostáváme a můžeme si na chvíli odpočinout. Jsme tady sami a mě napadá bláznivá myšlenka, že si uděláme fotku s ďáblovou prdelí a našima nahýma zadnicemi. To samozřejmě provedeme a ještě dlouho se tomu smějeme.

Od ďáblovy prdele musíme najít lesní pěšinku, která nás dovede na štěrkovou cestu. Tu bez problémů nacházíme, sjíždíme lesíkem a zanedlouho se ocitáme už na cestě asfaltové. Už máme docela krizi a když se kouknu na nastoupané metry, tak se ani nedivím. Je tam hodnota přes 1300. Ale naštěstí nás čeká jen malé zhoupnutí a pak si už můžeme vychutnat několika kilometrový pohodový sjezdík do Kunžáku. Rychle naložíme kola, po cestě se ještě zastavíme na večeři a pak si už vychutnáváme pořádnou sprchu a za odměnu pivečko na našem penzionu v Kolencích.

02.06.2017