Mohelno - Dalešice - Hartvíkovice - Wilsonova skála - Kramolín - Mohelno

Je čtvrteční ráno, začátek srpna a my jsme si s Irmískem na dnešek naplánovali výlet okolo Dalešické přehrady. Sice dnešní předpověď počasí slibuje pekelnou výheň, ale nás jenom tak nic neodradí. V klidu snídáme, oblékáme se do dresů, balíme nezbytnosti do batohů včetně plavek, naléváme vodu do bidonů a jdeme nakládat kola na auto. Z Kroměříže vyrážíme něco po půl desáté a najíždíme na dálnici. Za Výškovem si dáme kafe a pak už bez přestávky jedeme až do Mohelna.

V Mohelnu parkujeme před půl dvanáctou, sundáváme kola a můžeme vyrazit. Projíždíme obcí, mírně stoupáme a zanedlouho projíždíme po silnici mezi Mohelnskou stepí (381 mnm), kterou obývají sysli. Jen škoda, že žádného nevidíme. Za ní nás čeká slušný sjezdík a my se ocitáme na hrázi vodní elektrárny Mohelno (310 mnm). Zastavujeme, uděláme nějaké fotky a přejíždíme na druhou stranu přehrady. Tady se dostáváme na starou asfaltovou cestu, která posléze přechází v cestu lesní. Začínáme stoupat a jsme rádi, že jsme ve stínu lesa.

Po necelém kilometru vyjíždíme z lesa a dostáváme se mezi pole a louky. Je to, jak dostat palicí po hlavě. Dnešní předpověď nelhala, ve stínu je hodně přes 30°C a tady v otevřené krajině snad 60°. Okamžitě jsme totálně propocení a snažíme se každou chvíli pít. Před námi se nachází jaderná elektrárna Dukovany a my musíme projet kolem ní po polní cestě. Naštěstí po dalším kilometru vjíždíme znova do lesa. Ještě, že tak.

Pokračujeme lesní stezkou a znova klesáme. Přijíždíme k asfaltové cestičce, křižujeme Skryjský potok a sjíždíme po této cestě níže. To jsme znova klesli skoro až k vodní hladině a nedaleko nás se nachází zřícenina hradu Rabštejn. Odtud začínáme znova stoupat, jedeme po cyklostezce s názvem Pivovarská a prozatím jsme nepotkali ani živáčka. Užíváme si klidu a přírody, jen se snažíme jet co nejvíce ve stínu. Po zhruba dvou kilometrech přijíždíme k rozcestí s názvem Hřebec (372 mnm).

Z Hřebce nás čeká delší asfaltový sjezd a my se znova ocitáme u vodní hladiny. No dneska to vypadá na pořádně houpavou etapu. No a jak jinak znova šlapeme vzhůru. Po krátké chvíli se dostáváme k silnici. Vpravo bychom sjeli na hráz Dalešické přehrady, ale tuto možnost zavrhujeme a raději pokračujeme v naší cestě vzhůru. Po asi kilometru odbočujeme vpravo na cyklostezku a najíždíme na lesní cestu. Naštěstí se profil trasy vyrovnává a my jedeme opět ve stínu lesa. A musím říct, že krásného lesa.

Po dvou kilometrech z lesa zase vyjíždíme a ocitáme se nad městysem Dalešice. Do toho sjíždíme po polní cestě a po malé chvilce se ocitáme v Dalešickém pivovaru, ve kterém se natáčel slavný film Postřižiny. Uděláme nějaké fotky, zamykáme kola a jdeme si sednout dovnitř. Tady je přece jenom příjemně a my se potřebujeme trochu zchladit. Objednáváme se meníčko a samozřejmě vyzkoušíme zdejší pivečko. Zdržíme se zde více jak hodinu a na další cestu vyrážíme až po druhé hodině.

Znova najíždíme na polní cestu a okamžitě máme pocit, že jsme se ocitli na sahaře. Ještě, že zase vjíždíme do lesa. Cesta se nám příjemně houpe, ale po zhruba čtyřech kilometrech z lesa vyjíždíme. Dostáváme se do obce Stropěšín a tady se napojujeme na silnici. Z této obce sjíždíme až na Stropěšínský most, který se klene nad Dalešickou přehradou. Tady na chvíli zastavíme a uděláme pár fotek.

Z mostu opět musíme trochu nastoupat a dojíždíme do obce Třesov. Odtud to je do Hartvíkovic, co by kamenem dohodil. A přesně tam máme namířeno. Když projedeme touto obcí, sjedeme dolů k přehradě, ocitáme se ve známém kempu Wilsonka. Tady si uděláme další pauzu. Jdeme si dát pivko, pak se převlékáme do plavek a noříme se do chladných vod přehrady. Perfektní vzpruha, tohle fakt bodlo. Ale my musíme popojet dále a navíc se po obloze začínají honit nějaké mraky. Oblékáme se zpátky do dresů, nacvakneme se do SPDček a stoupáme z kempu vzhůru. Do Hartvíkovic už ale nedojedeme a odbočujeme vpravo na turistickou stezku.

Naším cílem je totiž Wilsonova skála, ze které je fantastický výhled. K ní po asi 600 metrech dorážíme. Tady se celkem taky zdržíme. Jednak se kocháme krásnou přírodou a jednak děláme spoustu fotek. Jen se mi fakt nelíbí těžknoucí mraky. Koukám na radar a budeme mít co dělat, abychom k autu dojeli za sucha. Nasedáme tedy zpátky na biky a po žluté turistické cestě dojíždíme po pár set metrech k malému rekreačnímu areálu Vzákoutí. No ještě jedno pivko se v dnešním vedru asi vleze.

A teď už fakt musíme šlápnout do pedálů. Napojujeme se na hlavní silnici na konci Hartvíkovic a směřujeme se do Popůvek. Cestou pozorujeme leteckou základnu v Náměšti a dojíždíme do Popůvek. Z této obce to vezmeme po štěrkové cestě a zpátky na silnici se dostáváme před Kramolínem. Vypadá to, že bychom dneska přece jenom nemuseli zmoknout. Jenže z Kramolína nás čeká poměrně slušné stoupání a nebe potemňuje čím dál tím víc.

Dvoukilometrové stoupání máme za sebou, míjíme Zelený kopec (491 mnm) a před námi je krásný a dlouhý sjezd až do obce Mohelno. Paráda, to si necháme líbit, zvlášť když víme, že nezmokneme. Vjíždíme do města, proplétáme se, kousek nastoupáme a jsme zpátky u našeho auta. Rychle nahodit kola na nosiče a můžeme vyrazit na cestu domů do Kroměříže.

08.08.2018