Česká Lípa - Panská skála - Kamenický Šenov - Česká Kamenice - Děčín - Benešov nad Ploučnicí - Horní Police - Česká Lípa

Na šestý den našeho cykloputování máme naplánovanou nejdelší trasu. Ta by nás měla zavést z České Lípy až do nejníže položeného města v ČR – Děčína. Vstáváme před sedmou, pravidelný rituál jako je snídaně, hygiena a přichystání si věcí a jsme připraveni vyrazit. Dneska je předpověď počasí příznivá, svítí sluníčko, ale je po ránu 13°C a navíc postupně začíná foukat studený vítr. Čili si oblékáme bundy, já si dávám i návleky na nohy a vyjíždíme vstříc novým zážitkům.

Naším prvním hlavním cílem na dnešní trase bude slavný přírodní výtvor s názvem Pánská skála nebo chcete-li, Varhany. Z České Lípy po pár stovkách metrů najíždíme na perfektní cyklostezku s příznačným označením Varhany. Stezka jde chvíli rovně, projíždíme okolo Manušických rybníků a poté se noříme do stínu stromů. Bohužel opravdu moc teplo není, a tak nám ani moc nevadí, že cyklostezka začíná pomalu, ale jistě stoupat vzhůru.

Mezi obcemi Horní Libchavá a Slunečná přijíždíme k hlavní cestě. Měl jsem trasu naplánovanou už po hlavní cestě, ale vzhledem k tomu, že cyklostezka pokračuje dále, hlavní cestu překřížíme a zase se nám jede krásně. Sice si touto cyklostezkou zajedeme několik kilometrů, ale vůbec nám to nevadí, protože projíždíme nádhernou krajinou a hlavně nemusíme dávat pozor na auta a můžeme jet vedle sebe a povídat si. Teď jsme vyjeli do otevřené krajiny a ihned, jak na nás zasvítí sluníčko, je nám výrazně tepleji.

Pod námi se vine obec Volfartice a my pokračujeme neohroženě dále. Dokonce předjíždíme městského policistu na kole. Pozdravíme se a zanedlouho vjíždíme do Nového Oldřichova. Tady se trošičku propleteme okolo bývalého nádraží a jsme zase zpátky na cyklostezce. Vypadá to, že byla vybudovaná z bývalé železniční tratě. Zase vjedeme kousek do lesa, pak překřížíme znova hlavní cestu ze Slunečné a zanedlouho vjíždíme do Práchně, na jejímž konci se ukrývají Varhany.

Přijíždíme k této nádherné čedičové skále (580 mnm), která je slavná mimo jiné i pohádkou Pyšná princezna a odstavujeme svá kola. Já si svlékám bundu a s miláčkem si to tady jdeme prohlédnout a udělat nějaká fota. Rozhodnutí svléct se není vůbec šťastné a mě je v ledovém větru pořádná zima. Ale i tak uděláme několik povedených fotek. Po zhruba půlhodince nasedáme zpátky na kola a sjíždíme do přilehlého Kamenického Šenova (515 mnm).

V tomto městečku nacházíme jídelnu a tak děláme další zastávku a jdeme si dát horkou polévku. Pak se už vydáváme na další cestu, sjíždíme k místnímu kostelu a najíždíme znova na cyklotrasu. Ta vede po vedlejší cestě mezi domy a na hlavní cestu se napojujeme po asi třech kilometrech. Teď jsme už skoro na předměstí České Kamenice. Míříme do centra, jdeme se podívat na náměstí a najdeme taky infocentrum. Jelikož si nejsem moc jistý cyklotrasou směrem na Děčín, jsem rád za mapku, kterou dostávám zdarma. Pak se vracíme na náměstí a jdeme si dát kafíčko. Pivo momentálně fakt ne, je mi stále zima.

Po krátké zastávce se zvedáme a také se rozdělujeme. Ostatní si cestu zkrátí a pojedou už pomalu zpátky a nás pět – já, Irmísek, Jarča a Vašek s Alenou to potáhneme až do Děčína. Cyklostezku naštěstí dobře trefujeme, projíždíme areálem bývalého koncentračního tábora Rabjštejn a dostáváme se do vesničky Jánská. Tady si opět nejsem jistý kudy jet, tak zastavuji u prvního člověka a ptám se ho na cestu. Odpovídá, že kousek dále je křižovatka a ta nás už nasměruje.

Odbočujeme tedy za Jánskou vlevo a začínáme stoupat. Projíždíme okolo Nové Olešky a stoupání se zvyšuje. Více jak kilometr dřeme do kopce a už nám konečně začíná být teplo. Když se nám cesta začne lámat, sjedeme kousek do Ludvíkovic, těmi projedeme a napojujeme se na hlavní cestu. Teď nás čeká dvoukilometrový sjezd až do Děčína. Bohužel tady najíždíme špatně a kousek jedeme i po čtyřproudé komunikaci. Nejbližší možnou cestou sjíždíme a ocitáme se nedaleko centra. Ještě, že tak, protože to nebylo vůbec příjemné v tom provozu šlapat na kole.

Vidíme, že jsme pod zámkem a tak k němu směřujeme. Vyšlápneme si k němu zvláštní cestou lemovanou zdí a před zámkem se jdeme podívat do Růžové zahrady. Ta je krásná a je z ní vidět skoro celý Děčín. Pak se jdeme podívat na nedaleké nádvoří zámku, ale tady bohužel probíhá rekonstrukce a vstup je zde zakázán. Uděláme si nějakou fotku a budeme se směřovat dolů na náměstí, protože už máme docela slušný hlad.

Na náměstí ještě skočím vybrat penízky do bankomatu a jdeme se usadit dovnitř jedné restaurace. Venku to neriskujeme, tam totiž pořádají vosy svou vlastní hostinu. Mezitím se loučíme s Vaškem a Alenou, ti se totiž chtějí jít podívat na prohlídku zámku a my máme v plánu, že si vyjedeme na vyhlídku nad město. Jsme domluvení, že jak budeme nahoře, tak si zavoláme. Dáváme si menu a konečně je dostatečně teplo i na pivko. Po hodině se zvedáme a jdeme si vyšlápnout ještě jeden kopec.

Projíždíme přes řeku Labe a začínáme opravdu šíleně stoupat. Dřu to na nejlehčí převody, holky už toho mají dost a tak raději tlačí kola pěšky. Bohužel, opět neznalost zdejšího místa způsobí, že volím špatnou cestu a na vyhlídku musíme po turistické cestě. Chvíli tlačíme kola do kopce, poté se terén umoudřuje a já zase nasedám na kolo. Projíždím lesem a v tom moji pozornost poutá zvíře sedící na stezce. Ani náhodou to není králík, je to něco daleko většího a já mám podezření, že to bude obyvatel nedaleké malé ZOO. Udělám jeho fotku a pak se zvíře žene úprkem pryč. Ještě pár desítek metrů a jsme na vyhlídce.

Vyhlídka nad městem Děčín opravdu nemá chybu, výhled na město a Labe je famózní. Opět dělám několik fotek a jdeme si pak na chvíli sednout a doplnit tekutiny. Když se zvedáme, volám Vaškovi, kde jsou a ten mi říká, že právě skončila prohlídka a chystají se vyjet. Posílám je dopředu a myslím, že je časem doženeme. My se už taky chystáme na odjezd, ale ke své nelibosti zjišťuji, že moje přední kolo je úplně prázdné. Letošní první defekt. Nu což, sundávám kolo a měním píchlou duši. Teď nám nic nebrání sjet tou správnou cestou zpátky dolů do města.

Přejedeme most přes Labe a kolem jejího břehu najíždíme na cyklostezku. Cestou přejedeme krásný kamenný most a ocitáme se na výborné cyklostezce, která nás povede kolem řeky Ploučnice. Cesta je perfektní, už nijak nestoupá a krom jednoho místa, kdy musíme kousek po hlavní cestě, nemá chybu. Kilometrů už máme našlapáno poměrně dost a hlavně máme pořádný ranec výškových metrů, tak jsme rádi za rovnou cestu.

V obci Malá Veleň vidím před sebou známé postavy a už zdaleka zdravím Vaška a Alenu. Jsme rádi, že jsme se potkali, ve více lidech se to zase lépe táhne. Teď najíždíme na krásný lesní úsek, který nás přivádí do Benešova nad Ploučnicí. Tady jdou holky doplnit energii do místní večerky a my s Vaškem si jedeme vyšlápnout ke zdejšímu zámeckému komplexu. Pár fotek, koupě turistické známky a už sjíždíme zpátky k holkám.

Další cesta nás bohužel nutí zase stoupat a nálada trošku upadá. Bohužel na mapě to tak dramaticky nevypadalo. Teď už sluníčko praží, vítr skoro nefouká a my jsme v okamžiku propocení. Ale já si myslím, že pořád lepší, než jet po hlavní silnici. Když se vyhoupneme u vysílače Ostrý, čeká nás sjezd štěrkovou cestou do Františkova nad Ploučnicí. Já to pouštím naplno, užívám si adrenalinu a za chvíli už brázdím uličky výše zmiňované obce. Dokonce tady nacházíme malou hospůdku a jdeme si dát pivko a trochu si odpočinout. Sedíme na cestě u břehu Ploučnice a snažíme si dobít energii na zbývající část cesty.

Teď zase jedeme pohodovou cyklostezkou, která nás přivádí do Starého Šachova. Tady bohužel minu cyklotrasu a najíždíme na hlavní silnici. Začínáme zase trochu stoupat a za zády se nám prořítí několik kamiónů. Ještě, že do Žandova to není tak daleko. Odtud se svezeme do Horní Police, vyfotíme si zdejší zámek a kamenný most a vracíme se zpátky na hlavní silnici. Bohužel odtud to máme nejkratší cestou po tomto tahu. Naštěstí provoz není až tak hrozný, cesta je profilově víceméně rovná a hlavně je dostatečně široká.

Do České Lípy to máme už deset kilometrů, takže zatínáme zuby a už ze setrvačnosti točíme pedály. Nikdo nic nemluví, každý z nás to už dneska chce mít za sebou. Vjíždíme do Horní Libchavé, které sousedí s Českou Lípou, projíždíme městem a nacházíme podle železniční tratě i zkratku k našemu ubytování v domově mládeže. Konečně jsme v cíli a máme skoro stovku našlapanou. Těšíme se na pořádnou sprchu a hlavně pivečko v naší nedaleké hospůdce.

30.07.2015