Cheb - Komorní Hůrka - Františkovy lázně - Cheb

Poté, co jsme se přesunuli z Karlových Varů, ubytováváme se na Domově mládeže v Chebu a zjišťujeme, že ubytování klaplo a bude to bez problémů. Vybalujeme nejnutnější věci a vyrážíme na druhou dnešní projížďku. Naše stopy nejdříve míří do centra Chebu a musím uznat, že město se mi od začátku líbí.

Chebu dominuje velký kostel a krásně upravené náměstí. Jelikož máme hlad, jdeme si sednout na jednu ze zahrádek. Velké německé nápisy na tabulích a poté snad malým písmem psaná nabídka jídel mě už nepřekvapují. Dáváme si meníčko a naše žaludky konečně vrní blahem. Po obědě jdeme navštívit infocentrum, kupujeme si magnetku a mapu máme naštěstí už z Karlových Varů.

Projíždíme dále městem, obdivujeme hrad a poté se chystáme sjet do parku pod ním. Když sjíždíme, potěší mě tabule s nápisem nebezpečné klesání 25 %. No je to krátký sjezdík a úplně v pohodě. Uvelebujeme se na další zahrádce a dáváme si kafíčko, dneska už nijak nespěcháme. Svítí sluníčko a je příjemně teplo.

Teď projíždíme dřevěným mostem, napojujeme se na cyklotrasu a míříme opět kolem řeky Ohře k vodní nádrži Skalka. Od hráze vjíždíme do lesa a stoupáme po lesní cestě. Není to vůbec špatný terén, ale ten končí u nedaleké Chebské stráže (475 mnm), což je vyhlídková věžička. Uděláme nějaké foto, kousíček ještě jedeme stezkou a napojujeme se na asfaltovou cestu. Nad Skalkou máme krásný výhled a vidíme, že se na nás ženou těžké mraky. No snad nezmokneme.

Ze Skalky se dostaneme ke křižovatce, pokračujeme rovně a dostáváme se do obce Komorní Dvůr. Tady opět odbočujeme a míříme na nedaleký malý kopeček Komorní Hůrku (503 mnm), což je nejmladší sopka na našem území. Na vrcholek kráteru musíme pěšky, ale je to jen pár metrů. Kráter je zde sice vidět, ale jinak je celý vrcholek zalesněný. Ze sopky sjíždíme na druhou stranu a tady pěšky jít nemusíme, je to úplně v pohodě. Po pár desítkách metrů se zpátky napojujeme na cestu asfaltovou.

Teď už nás čeká delší sjezdík a my sjíždíme do Františkových lázní. Projíždíme do lázeňského centra, kde opět sesedáme z kol a procházíme to tady pěšky. Musím říct, že na mě Františkovy lázně dělají hluboký dojem, podle mě jsou to nejkrásnější lázně. Kolonáda, přilehlý park, sochy, lázeňské budovy, palmy. To vše působí útulným a zároveň honosným dojmem. V místních suvenýrech si kupujeme nezbytnou magnetku a poté projíždíme okolo pramenů na nedalekou rozhlednu Salinburg.

Salinburg je malá rozhlednička a působí možná zde až kýčovitým dojmem. I tak si ji vyfotíme a vylezeme pár schodů nahoru na vyhlídku. Pak už se chystáme na cestu nazpátek, protože by každou chvíli měla dojet Jarka, která jela z Lokte s chlapama přes Sokolov. Vystoupáme kousíček do obce Střížov a odtud jedeme polní asfaltovou cestou zpátky do Komorního Dvora. Tady přejedeme most přes dálnici a jsme zpátky na křižovatce, kudy jsme už jednou projížděli.

Tady se dáváme doleva a zkusíme dojet po silnici zpátky k našemu ubytování. Ještě chvíli mírně stoupáme a poté sjíždíme a dostáváme se na kruhový objezd, který poznáváme a zjišťujeme, že zpátky na ubytovnu to máme už jen pár set metrů. Dojíždíme, Jarka už na nás čeká a jdeme ubytovávat dále.

Poté, co Jarce vyprávíme, jak se nám Cheb líbil, chce se tam taky podívat. Takže podruhé vyrážíme do centra Chebu, opět projíždíme pod nádherným kostelem, vyšvihneme se na náměstí, podivujeme se krytům kanálního žlabu, na kterých je zapsaná celá historie města, vracíme se zpátky k hradu a opět sjíždíme do parku, kde se zastavujeme na Pivko v malé restauraci Krajinka, ve které jsme seděli s miláčkem už po obědě.

Opět nás čeká dřevěný mostek přes Ohři, projížďka parku a vyjedeme znova na hráz vodní nádrže Skalka. Odtud už si to zkrátíme a vracíme se nejkratší cestou na ubytovnu. Kola parkujeme dole ve sklepě ubytovny, povečeříme a chystáme se do sprch. Ty jsou společné ve sklepě a mě pobaví nápis na nástěnce, že holky se sprchují do 21:00, chlapci od 21:00 do 21:30. No na internátu to asi jinak nejde.

30.07.2013