logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Opava - Hradec nad Moravicí - Fulnek - Suchdol nad Odrou - Kunín - Bartošovice - Stará Ves nad Ondřejnicí - Paskov - Havířov - Louky


Mám pod dlouhé době volný celý den v Karviné a tak plánuji nějaký pořádný cyklovýlet. Na to, že je počátek dubna, hlásí teplé a krásné počasí. Po probuzení se nakonec rozhoduji, že si zajedu vlakem do Opavy a odtud se budu vracet domů. Snídám, balím nejnutnější věci do batohu, sedám na kolo a dojíždím na nádraží. Před devátou hodinou nastupuji do vlaku a v Opavě vysedám něco po desáté.

Počasí je sice nádherné, ale začal foukat poměrně silný a studený vítr. A jak jinak, než do tváře. Vyjíždím tedy oblečený v bundě, proplétám se Opavou a za malou chvilku odbočuji do místní části zvané Kylešovice, kde se napojím na skvělou cyklostezku okolo řeky Moravice. Po asi deseti kilometrech pohodové jízdy přijíždím do obce Hradec nad Moravicí a odtud mě čeká cesta vzhůru k zámku.

Zdejší zámek je nádherný a určitě stojí za shlédnutí. Ještě než vjedu do areálu zámku, jsem zastaven mladým párem s prosbou, jestli jim nedofoukám odrážedlo pro malého klučinu. Samozřejmě vyhovuji a jelikož jsem zpocený jako myš, svlékám bundu. Proplétám se zámeckým areálem a pak znova sedám na kolo a pokračuji ve stoupání. Jedu po modré turistické značce a vyšlapané pěšině. Zastavuji se až u Bezručovy vyhlídky (425 mnm).

Rychle vylezu do altánku, udělám si foto a už zase sedím na biku a šlapu. Stoupání se zmírňuje a u rozcestí Doubrava (465 mnm) se napojuji na lesní asfaltovou cestu. Kdysi jsem tady několikrát jel, ale mám pocit, že je zde nový asfaltový koberec. Stoupám opět jen velmi mírně a nebýt protivného protivětru, šlapalo by se luxusně. Po necelých třech kilometrech přijíždím k rozcestí Včelí Hrad (449 mnm). Pak znova začínám stoupat a po dalších třech kilometrech se ocitám v obci Lesní Albrechtice.

Jakmile vyjedu z lesa, tak mě málem poryv větru sráží z kola. No paráda, to je fakt očistec a trošku se bojím, abych si neprochladil hlavu. Jen tajně doufám, že když se ve Fulneku obrátím, bude mi foukat vítr příznivěji. Projíždím Lesními Albrechticemi, křižuji hlavní cestu a najíždím na polní cestu. Jsem ve výšce zhruba 520 mnm a bude to dnešní nejvýše navštívené místo. Vítr na holých polích nabírá ještě větší sílu a já se těším do nedalekého lesního porostu. Jen jsem zvědavý, jestli bude modrá turistická cesta sjízdná na kole.

Přijíždím na rozcestí Bleška (480 mnm), odbočuji o 270° vpravo a najíždím na lesní cestu. Do Leskovce to mám jen dva kilometry, ale přesto se musím třikrát podívat do mapy, abych trefil správný směr. Z lesa vjíždím na chvíli na asfaltovou cestu, ocitám se v Leskovci (460 mnm), projíždím okolo místního rybníka a zanedlouho přijíždím k mlýnu Cihlář. Zastavím, vyfotím si budovu i vodníky a pak už znova najíždím na lesní cestu.

Společnost mi bude dělat potok Gručovka, který má spoustu krásných zátočin. I celé údolí, kterým teď pojedu je malebné a divoké zároveň. Modrá značka je bez problémů sjízdná, ikdyž je občas slušně houpavá anebo podmáčená. Nevadí, jsem moc rád, že jsem zvolil tuto trasu, protože je to tady balzám na duši. Nikde nikdo, slyšet jsou jen ptáci a mé pláště. Takto budu mírně sjíždět přírodním parkem Oderské vrchy 5 kilometrů. Cestou minu rozcestí Na Proutcích (414 mnm), až nakonec vyjíždím v obci Lukavec (345 mnm).

Tady odbočuji opět vpravo a najíždím na hlavní cestu. Opět mírně klesám a fičelo by to jedna radost nebýt silného protivětru. Po dalších pěti kilometrech vjíždím do Fulneku. Vyfotím si zámek a jelikož nacházím otevřenou hospůdku se zahrádkou, zastavuji se na pivko. Dám si k tomu tyčinky a půl hodinky relaxuji. Pak opět nasedám na bike, proplétám se městem a najíždím na cyklotrasu. Zpočátku vede lesem, ale po té se dostávám do Stachovic, kde se napojuji na vedlejší asfaltovou cestu.

Projíždím Stachovicemi, kopíruji Husí potok, podjíždím dálnici a ocitám se v Hladkých Životicích. Tady znova uhýbám vpravo a zase stoupám. Začínám litovat, protože mi opět fouká silný protivítr. No co už teď, nezbývá, než zatnout zuby a šlapat. Cestou míjím potok z názvem Bezejmenný a tuto cedulku si samozřejmě musím vyfotit. Ještě chvilka trápení a vjíždím do Suchdola nad Odrou. Tady se otáčím a konečně mi začíná foukat vítr do zad.

Vítr v zádech mi dodává novou energii a mě vůbec nevadí kopec, který musím vyšlapat, abych mohl sjet do Kunína. Navíc vím, že není nijak hrozný, už jsem ho šlapal před třemi roky. V Kuníně se napojuji na cyklostezku a nezapomenu znova navštívit zámek a udělat si nějakou fotku. Navíc je otevřená zámecká restaurace, obsluhují i venku a já si objednávám polévku a pivo. Po půlhodinové pauze jsem připravený vydat se na další cestu.

Vracím se na cyklostezku, najíždím na trasu č.5 a valím si to skoro třicítkou po rovince CHKO Poodří. Tento úsek se mi moc zamlouvá, je to tady zajímavý kousek přírody a mě se líbí, jak se jarní příroda pomaličku probouzí. Po několika kilometrech přijíždí do Bartošovic, kde se obdivuji zámku a domu přírody Poodří. Udělám si několik fotek a pak už stoupám ven z obce. Dalším nedalekým místem, kterým projedu, je Nová Horka, kde se nachází rovněž zámek a ten je momentálně ve fázi rekonstrukce.

Z Nové Horky mířím na Albrechtičky a ocitám se v těsné blízkosti mošnovského letiště. Škoda, že nějaké letadlo nevzlétává nebo nepřistává. Teď jedu opět skvělou cyklostezkou a ta mě po pár kilometrech přivádí do Petřvaldíku. Dalším místem je Košatka (225 mnm) a tady si dělám na místním hřišti další zastávku a dávám si rychlé pivko a kupuji si do rezervy láhev Coca-Coly. Znova si sedám na svou bolavou prdel a začínám točit pedály. Pomalu se už začíná projevovat únava z dnešní trasy a domů to mám pořád ještě celkem kus.

Vjíždím do Staré Vsi nad Ondřejnicí, projíždím a směřuji se do Krmelína. Opět to představuje dva stoupáčky. Krmelínem profičím, Oprechticemi rovněž a vjíždím do Paskova. Opět se zastavím u místního zámku a pak projíždím přes Ostravici. Najíždím na cyklostezku a čeká mě masakrálních 100 metrů. Cesta se dere vzhůru způsobem cesty od chaty na Prašivé na vrchol a to znamená, že jedu na nejlehčí převod a zvedá se mi přední kolo. Tento zážitek po sto kilometrech opravu stojí za to.

Vyhupuji se nahoře v Řepišti, projíždím mezi domy a poté se dostávám na okraj Vratimova. Tady se stočím na Horní Datyně. Někde v těchto místech mám možnost pozorovat stavějící se vilu tak zhruba za 100 miliónu. No bude krásná, moderní a velkolepá. Dostávám se do Horní Datyně a tady dělám chybu, že odbočuji na hlavní cestě vlevo. Bude mě to stát asi kilometrovou zajížďku okolo Volenského rybníka. No co už, popletl jsem si cesty. Pak se konečně ocitám v Šenově a to je příslib nedalekého domova.

Šlápnu si ještě asi sedm kiláků a zastavuji se v Havířově za klukama v práci. Díky mému avízu mě očekává další pivko. Paráda, domů mi chybí už jen 15 kilometrů, vím, že nezatmím a tak si můžu na chvíli odpočinout a vychutnat si studený chmelový nápoj. Pak už nezbývá než přejet domů. Jedu po hlavní cestě, mám už to tak zažité a domů přijíždím za stmívání. Jsem samozřejmě utahaný, ale spokojený, že jsem projel novou trasu.

01.04.2017

divider
divider

Délka trasy: 123 km

Nastoupané metry: 1 030 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek