logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Karlovy Vary - Nová Role - Hroznětín - Mariánská - Boží Dar - Klínovec - Loučná pod Klínovcem - Stráž nad Ohří - Kyselka - Karlovy Vary


Třetí den cyklodovolené je naším cílem nejvyšší hora Krušných hor – Klínovec. Po noční bouřce se konečně trochu ochladilo a tak se pokusíme tento vrchol dobýt. Budíček v sedm, hygiena, snídaně, sbalení se, jsou už pro nás zajetou rutinou. V osm jsme všichni nastoupeni na parkovišti a můžeme vyrazit na cestu.

Vyjíždíme a dáváme se směrem na Starou roli, kde jsme první den večeřeli. Na kruhovém objezdu pod kostelem najíždíme na cyklotrasu a ta nás povede zprvu mezi chatkami a domy po asfaltové cestě a poté cyklotrasa přejde na polní cestu a my projíždíme mezi pastvinami s koňmi a železniční tratí. Směrujeme se do Nové Role a tam také po pěti kilometrech dojíždíme. Tento úsek cesty se mi moc líbil, akorát na ní bylo trošku mokro po včerejším dešti.

Z Nové Role stoupáme po hlavní cestě a přijíždíme do Mezirolí, kde se na kruhovém objezdu držíme vlevo a pokračujeme ještě kousek po hlavní cestě, než odbočíme doprava směrem na obec Děpoltovice. Odtud projedeme do Odeře a sjíždíme až na okraj Hroznětína. Tady se na křižovatce na chvíli zastavujeme a jelikož se nám s Irmískem nechce jet po hlavní cestě do Jáchymova, rozhodujeme se, že to vezme po cyklotrase přes kopec. Je pravda, že netuším, jak tady tento kopec bude vypadat.

Odpojujeme se tedy od zbytku, který sjíždí do Hroznětína, dáváme se doleva a napojujeme se na krásnou lesní asfaltovou cestičku, která nás přivede do Merklína. Odtud už pojedeme po boční asfaltové silnici a okamžitě začínáme stoupat. Není to sice nějaký náročný kopec, ale i tak řadíme lehké převody a nikam se nehoníme. Cesta vede lesem, auto tady projede jednou za uherský rok, je chladněji a nám se šlape skvěle.

Po asi třech kilometrech se dostáváme do obce Lípa, kde zastavuje a doplňujeme energii a odkud, tajně doufám, že už budeme zase klesat a sjedeme do Jáchymova. Ouha, chyba lávky, cesta vede stále vzhůru. No teď už to přece nemůže být daleko, než se cesta začne svažovat, tak jedeme vesele dále. Ha, zase chyba lávky, stoupáme další čtyři kilometry až do obce Mariánská, kde je docela velký ústav pro postižené lidi. Po cestě si ještě všimneme odstaveného auta a nad námi něco kopajícího člověka, tak uvažujeme, že tam asi někoho pohřbívá.

Z Mariánské stoupáme zase kousek výše a vidíme, že je odsud asi 600 metrů restaurace. Říkám, že tady už se cesta určitě zlomí. Nezlomila. Vidíme, že pokračuje stále vzhůru, tak zastavujeme u jedné malé hospůdky a když se jdu zeptat, jestli je otevřeno, cestu mi zatarasí hafající ořech. Majitel vykoukne a ze smíchu mávne rukou, že ten pes by ublížil maximálně sám sobě. Zve nás, ať se posadíme a za chvíli nám nese Kofolu, pivko a dva hovězí vývary s plavajícími kousky srdce. Jakože vnitřnosti moc rád nemám, polévku zbodnu natotata. Vidím tady směrovník, že na Boží Dar, jeden z cílů naší cesty na Klínovec, je odsud vzdálený už jen 8 kilometrů. Ptám se proto hospodského, jaká je cesta na Jáchymov a jaká na Boží Dar. Odpovídá mi, že do Jáchymova by nás čekal dlouhý sjezd a polovinu toho, co už jsme vyšlapali, bychom sjeli a že na Boží Dar budeme jen mírně stoupat.

Je rozhodnuto, voláme Jarce, která zrovna v Jáchymově je, že tam nedojedeme a že se sejdeme až na Božím Daru. Vyjíždíme s Mariánské a cesta nám trošku prudčeji stoupá, ale po chvíli se umoudřuje a my už zase šlapeme nahoru v pohodě. Dokonce v jednom průřezu vidíme Klínovec a ten už vůbec nevypadá daleko a vysoko. Teď se nám cesta trochu houpe, ale je to v pohodě. Přijíždíme na křižovatku, kde hlavní cesta z Jáchymova vede na Boží Dar a při pohledu dolů na značku klesání 12 % je jasné, že ostatní to vůbec nebudou mít jednoduché.

Najíždíme tedy na hlavní cestu, začínáme stoupat, ale zase po chvíli se stoupání umoudřuje, trošku sjedeme a už před sebou vidíme obec Boží Dar. Sjedeme se do obce podívat, koupíme si něco málo na benzínce a u odbočky na Klínovec čekáme na ostatní. Začíná tady docela pofukovat, je zamračeno a vršky zdejších větřáků zakrývá na chvíli mlha. Oblékáme si větrovky a po deseti minutách vidíme tři cyklisty. Jsou to naši, Jarka, Mirek a pán Kavečka. Zbytek se rozhodl, že na Klínovec vyjedou lanovkou a vyvezou si kola. No co s nimi, my budeme mít vrcholek poctivě zdolaný.

Vyjíždíme už společně, mírně stoupáme po asfaltové cestě a asi po necelém kilometru odbočujeme vpravo na cestu prašnou. Panuje tady čilý pracovní ruch, jelikož zde dělají cestu novou a asi i parkoviště. Nevadí, tohle taky rychle projíždíme a o další kilometr nás vítá hospůdka na Klínovci (1244 mnm). Dokonce zrovna přijel i zbytek naší party, čili jdeme na oběd a na pivko. Po hodince pauzy si ještě vyjíždíme k nedaleké televizní věži a děláme vrcholová fota. Hurá, další můj větší kopec je pokořen.

Jedeme zpátky stejnou štěrkovou cestou a musíme dávat docela pozor, štěrk občas pěkně uklouzne. Dojíždíme zpátky na rozcestí, napojujeme se na asfaltovou cestu, ale nejedeme na Boží Dar, ale na opačnou stranu. Čeká nás krásný sjezdík až na rozcestí Loučná (995 mnm), kde pokračujeme rovně a začínáme zase stoupat. Dneska už mají nohy docela dost, ale jedeme neohroženě dále. Po necelém kilometru se cesta lomí a teď nás čeká dlouhý, několikakilometrový sjezd až pod obec Osvinov. Nepřerušovaný sjezd nám ale přeruší lesní stroje, které ukládají dřevo. Raději zabrzdíme a čekáme, než nám řidič sám uhne.

Do obce Osvinov nás ale čeká hodně prudký výšlap. Není sice nějak dlouhý, ale po Klínovci už nohy nechtějí moc sloužit. V Osvinově je pramen, který tady vtéká do kamenného koryta a toho využívám k osvěžení se. Odtud už zase pojedeme s kopce. Nejprve projedeme místní částí zvané Peklo a za chvíli mě kotoučové brzdy zastavují u křižovatky s hlavní cestou ve Stráži nad Ohří. Jdeme najít místní hospůdku, kde si dáváme pivko a čekáme na ostatní. Bohužel ti za námi nedoráží a my správně dedukujeme, že zřejmě sjeli jinudy.

Nasedáme tedy na biky, přejíždíme řeku Ohři a dostáváme se na cyklotrasu. Ta vede zpočátku asfaltovým chodníkem, poté nás čeká velmi nízký podjezd pod železnicí a najíždíme na polní cestu. Opět začínáme trochu stoupat, naše MTB kola si v tomto terénu libují, ale ostatním s trekovými koly moc nevoní. Ale pohled z místních polí je taky zajímavý, pod kopci vidíme hrad Hauenštejn. Naštěstí zhruba dva kilometry ujedeme poměrně rychle a sjíždíme do vesnice Jakubov, odkud už zase pojedeme po asfaltové cestě.

Cesta nám opět chvílemi stoupá a klesá, projíždíme Vojkovicemi a sjíždíme do Velichova. Tam máme další zastávku, v místním cyklobaru nám ochotný majitel nabízí láhvové pivo a zapředá s námi rozhovor. Škoda, že to máme ještě docela daleko, tady bych vydržel posedět klidně déle. Nic se nedá dělat, musíme dále a z Velichova zase poměrně prudčeji stoupáme. Kopeček máme rychle za sebou a sjíždíme do Radošova, kde obdivujeme dřevěný most. A kdybychom se trošku více koukali, zjistili bychom, že naše cyklotrasa vede právě tímto dřevěným mostem.

My ale pokračujeme dále a přijíždíme do bývalých lázní Kyselka. Zašlou slávu prezentují nádherné, ale bohužel zdevastované lázeňské budovy. Z Kyselky nás čeká trasa kolem řeky Ohře a naštěstí už skoro žádné kopečky. Chvíli všechny táhnu, ale v polovině trasy dostávám krizi, musím zastavit a dát si alespoň müsli tyčinku. Mezitím mi ostatní poodjíždějí, já se nějak nemůžu dostat do tempa a cítím, že už toho dneska byla akorát. Ostatní dojíždím až před městem.

Teď už nám jen zbývá projet Karlovými Vary. Držím se Ohře po její levé straně a říkám si, že musíme narazit někde na most, kde už to známe. No to se mi nějak nepodaří a když už se nám zdá, že jedeme nějak podezřele dlouho, tak raději zastavuji, že se podívám do mapy. V tom Jirka poznává, že tady tudy vede cestička na most. Paráda, tak jsme nezabloudili a vyjíždíme těsně před Kauflandem, okolo kterého jezdíme domů. Opět rychlá zastávka v supermarketu pro proviant a jedeme domů.

Teď už zbývá podjet dálnici, vystoupat na kruhový objezd a pak už rovně necelým kilometrovým stoupáčkem a jsme na penzionu. Jenže asi 200 metrů před cílem nám začínají pršet obrovské kapky. Sebereme poslední zbytky sil a spěcháme domů. Naštěstí jsme nepromokli, ale liják se spouští pořádný. Teda dneska mám docela dost a všichni se už těšíme do sprchy a na večeři. Klasická večerní porada venku se odkládá a my trávíme večer hraním karet.

29.07.2013

divider
divider

Délka trasy: 92 km

Nastoupané metry: 1 463 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek