logo
divider

Lipno nad Vltavou - Přední Výtoň - Horní Planá - Černá v Pošumaví - Frymburk - Lipno nad Vltavou


Dnešek je šestým a bohužel posledním dnem naší dovolené na Šumavě. Dnes máme v plánu objet vodní nádrž Lipno a podívat se do Stezky korunami stromů. Balíme věci, jdeme na snídani a pak už odevzdáváme klíče od pokoje a nakládáme kola na auto. Loučíme se se Zadovem a přejíždíme autem do Lipna nad Vltavou, kde zaparkujeme. Dneska nám opět vychází počasí vstříc a je krásně jasno a teplo.

Nasedáme na biky a sjíždíme do městečka Lipno nad Vltavou. Když vjedeme do místního přístavu, mám pocit, že jsme spíše někde v Chorvatsku u moře než u nás. Krásná promenáda, zakotvené jachty a čluny a všude spousta nových penziónů a apartmánů. Děláme si hned nějaké společné fotky a pak už najíždíme na cyklostezku. Ta je samozřejmě perfektní, akorát na ní panuje čilý provoz. Popojíždíme dále a na vyhlídce opět zastavujeme a prosíme kolemjdoucí a společné foto.

Zanedlouho přijíždíme až na hráz Lipna. Rychle to tady občíhneme, projíždíme po hrázi a znova najíždíme na perfektní cyklostezku, která vede po břehu vodní nádrže a mezi stromy. Když přijíždíme po pár kilometrech do obce Přední Výtoň. Zde máme jednak výhled na zdejší kostelík a jednak si dáme pauzu v místní restauraci. Doplňujeme tekutiny a vyrážíme dále. Teď jedeme sice po hlavní cestě, ale je zde minimální provoz. Zanedlouho nás vítá rozcestí Frýdava (740 mnm) a zde máme první možnost sednout na přívoz a přejet na druhou stranu. Ale máme našlapáno jen kousek, tak pokračujeme dále.

Znova jedeme po asfaltové cestě lesem, ve stínu je příjemný chládek a my si jízdu užíváme. Cesta se mírně houpe a dalším rozcestím, které míjíme je U Mostu (732 mnm). Pokračujeme rovně a sjíždíme k jedné ze zátok vodní nádrže Lipno. Udělám fotku a začínáme trošku stoupat. Už začíná být docela teplo a my si užíváme pravé letní počasí. Projíždíme rozcestím Kyselov (729 mnm) a noříme se hlouběji do lesa. Když z něho vyjedeme, čeká nás výšlap pastvinou a my máme znova výhled na vodní hladinu.

Stále ještě stoupáme a na křižovatce se rozhodujeme, že pojedeme zkratkou nezpevněnou cyklostezkou. Ale žádná hrůza to není, je to lesní prašná cesta a my trošku nastoupáme a pak už nás čeká sjezdík. Dole se napojíme zpátky na asfaltovou cestu a ta nás po pár kilometrech dovede do místa zvaného Bližší Lhota. Tady už konečně nasedneme na přívoz a necháme se převézt na druhou stranu. Přívoz jede až za půl hodinky, takže si koupíme lístky a jdeme do místní hospůdky na pivko.

Jenže v tomto okamžiku ztrácí tachometr pro změnu Irmísek a ikdyž se hned jdu podívat zpátky k pokladně (asi 50 metrů), tachometr nenacházím. Bohužel se zde pohybuje spousta lidí a nejspíš už ho má někdo v kapse. Po doplnění tekutin se naloďujeme a užíváme si pěti minutovou cestu jiným dopravním prostředkem. Ten nás dopraví do městečka Horní Planá. Vysedáme a jdeme do nejbližší restaurace na oběd.

Teď už zase najíždíme na cyklostezku, ale ta nás postupně přivede na hlavní cestu a tou se dostáváme do městečka Černá v Pošumaví. Odtud se odpojujeme od Lipna a začínáme stoupat mezi poli. Vystoupáme na rozcestí Slavkovice (760 mnm), kde na chvíli ve stínu zastavujeme a doplňujeme tekutiny. Před námi je další stoupání a my se po necelých dvou kilometrech ocitáme ve vesnici Muckov. Odtud kousek sjedeme a míjíme Pláničský rybník. Udělám fotku, přehoupneme se přes louku a vjíždíme do lesa.

Už zase stoupáme a tentokrát je to stoupání prudší a delší. Řadíme lehké převody a pot z nás kape jak ze závodníků. Ještě, že jedeme ve stínu, na sluníčku už je docela pěkná výheň. Konečně se vyhupujeme na rozcestí Milná a budeme sjíždět. Ve stejnojmenné vesničce jsme za chvíli, napojujeme se kousek na hlavní cestu a po asi kilometru konečně najíždíme na cyklostezku u vodní hladiny.

Trošku se zase pohoupeme a vjíždíme do města Frymburk. Hned u prvního občerstvení zastavujeme a jdeme si dát něco studeného na pití. Pak pokračujeme dále a kousíček zase sjíždíme k vodní hladině. Jedu první, na tachometru mám něco přes 30 km/h a na nedalekém chodníku vidím stát skupinku lidí. Německý výkřik jedné z dam: „mein hund!“ mě přiměje stisknout brzdy a na poslední chvíli vidím tenké vodítko natažené přes cestu. Samozřejmě nestačím dobrzdit a tenké lanko vodítka mě mírně pořeže na předloktí. Polykám sprostá slova a manžel „inteligentní Němky“ se mi omlouvá. Aspoň, že je malý hafan v pořádku. Myslím, že kdybych předtím nepřibrzdil, tak mu, chudákovi, zlomím vaz.

Irmísek za mnou dojíždí a taky nechápavě kroutí hlavou. Šlapeme po nábřeží a já se postupně uklidňuji. Do cíle nám zbývá něco přes pět kilometrů a trasa vede krásným borovým hájem u vody. Musím uznat, že tady je ta cyklostezka fantastická. Irmísek má trošku obavy, že už dneska nestihneme Stezku korunami stromů, protože je moc hodin, ale já ji uklidňuji, že stíháme a v kolik vyrazíme na cestu domů je už v podstatě jedno. Přijíždíme zpátky na parkoviště, převlékáme se a já zamykám kola v nosičích na autě.

Teď už rychle koupit lístky a sednout na lanovku, která nás vyveze až ke vstupu do stezky. Když přijedeme nahoru, fotím si zdejší vyhlídkovou věž a vstupujeme na Stezku korunami stromů. Ta sice není nijak dlouhá – celkově necelých 700 metrů, ale to ji neubírá na atraktivnosti. Začínáme v rovině se zemí a postupně vycházíme výše. Postupně míjíme všechna vývojová stádia smrků. Na stezce se nacházejí rovněž různé přelézačky a taky několik dřevěných soch. Pak už nás čeká výšlap na vyhlídkovou věž. Nahoře se chvíli zdržíme, fotíme a obdivujeme zdejší krásnou přírodu a výhled na část Lipenského jezera.

Zpátky scházíme stejnou cestou, v bufetu si ještě dáme polévku a na parkoviště zase sjíždíme lanovkou. Když nasedáme do auta, je sedm hodin večer. Teď už je před námi 400 kilometrů domů a já se docela na řízení těším. Domů přijíždíme okolo jedné hodiny ranní, ale bez jakýchkoliv potíží, v pořádku a maximálně spokojení s touto týdenní dovolenou. Teď už jenom pořádná sprcha, pusa na dobrou noc a zasloužený spánek.

06.06.2015

divider
divider

Délka trasy: 68 km

Nastoupané metry: 587 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek