Louky - Lysá hora - Ostravice - Louky

Dnešní vyjížďkou se vydám zdolat nejvyšší vrcholek Beskyd, a to Lysou horu (1324 mnm). Je to jedno z nejnáročnějších stoupání na Moravě a vyjet tu naši „mrchu“ (jak ji kamarád Jirka nazývá), stojí hodně sil a námahy. Vyjíždím z domu a má trasa vede na Chotěbuz bočními asfaltovými cestami. Nahoře v obci Chotěbuz, u restaurace Vyrubaná, se napojuji chvíli na hlavní cestu na Český Těšín, abych za krátkou dobu z ní odbočil doprava směrem na Koňákov. Vyjíždím nahoru k vysílači a hasičské zbrojnici a na chvíli je tohle nejvyšší bod a odtud mě čeká pěkný sjezdík až do Hradiště. Projíždím cyklostezkou přes řeku po úzkém mostě a poté křižuji hlavní cestu. Dávám se směrem na Domaslavice a asi po kilometru odbočuji na další cyklostezku, která vede až do Komorní Lhotky. Po této cestě musím projet dvě hlavní cesty. Nudnější část je za mnou, jsem v Komorní Lhotce a nade mnou se tyčí Beskydy. Odtud pojedu sice taky asfaltovou cestou, ale už v krásném prostředí. Cesta se houpe a po 3 km stoupám směrem k hospůdce U Kohutky, kde je jednak výborné posezení, dobré jídlo a skvělé pivo. Jenže dnešní úkol je ještě o kus dál, takže není čas na zastávky. Odměna v podobě studeného zlatého moku mě čeká až na vrcholku pověstné Lysé hory.

Od Kohutky ještě kousek stoupám do lesa a jsem na úpatí hory Prašivá. Odtud mě čeká další sjezdík do obce Vyšní Lhoty, kde se napojuji na hlavní cestu a po asi 2km vjíždím do obce Pražmo. Hned na začátku obce pokračuji rovně, najíždím na boční ulici, a tím se vyhýbám frmolu na cestě. Po dalším kilometru vyjíždím opět na hlavní silnici a dávám se kousek dolů doleva a hned za chvíli už odbočuji doprava na obec Krásná. Odtud mě čeká skoro 10 km pomalu se táhnoucí cesty, vedoucí na Zlatník a Visalaje. Ještě před Zlatníkem je ale rozcestník Papežov (609 mnm), kde je asfaltová odbočka na Lysou horu. Zanedlouho k ní dojíždím a dávám si müsli tyčinku a 10 minut pauzy.

Tak a začátek mučení je tady. Necelých 9 km pořád do kopce. Traduje se, že ten kdo Lysou horu zdolá pod hodinku, je už opravdu dobrý cyklista. Ono podle mě je dobrý cyklista každý, kdo se odhodlá a posléze tu Lysou vyjede. Začínám šlapat první metry a mám pocit, že těch ujetých 45 km už je znát. Bolí mě nohy už od samého začátku. Ale co, nějak to vyjet musím. Cesta začíná na prvním 1,5km pořádně stoupat a už od samého začátku je jasné, že tento vrcholek vám nedá nic zadarmo. Před 2 kilometrem se cesta na chvíli kloní dolů a pak mírně stoupá, ale to je opravdu jenom na chvíli, protože už na 3 km zase řadím lehké převody. Pot ze mě teče proudem, supím jak lokomotiva, ale bojuju. Před 4 kilometrem je ostrá vracečka, tady je rovněž rozcestí směrem na Visalaje. Přejíždím čtvrtý a potom pátý kilometr a pořád vrchol v nedohlednu. Až před 6 kilometrem se konečně ukazuje známá tvář červeného vysílače a když je to ještě daleko, už se šlape trochu s lepším pocitem. Říkám si, že to není až tak hrozné ten výšlap, ale za 6 kilometrem, za zatáčkami přichází rovinka a onen vysilující a obávaný 7 kilometr. Je to rovná cesta, ale stoupá docela hodně vzhůru a je to asi nejtěžší úsek celého stoupání. Mám pocit, že brzo vypustím duši, nadávám a uvažuju, že hodím kolo někam ze srázu dolů. Poté opět přicházejí zatáčky, stoupání se trošilinku zmírní a jsem na 8 kilometru. Vrchol už je na dosah. S jazykem na vestě přijíždím na horu a nejvyšší hora Beskyd je dobyta.

To pivo tady chutná obzvlášť dobře. Po odpočinku a relaxu na sluníčku se chystám na cestu dolů. Pojedu po červené turistické směrem na Ostravici. První kilometr je opravdu jen pro zdatné blázny, protože úzká cestička je plná balvanů a kamenů. Turisté mířící nahoru nebo dolů si významně poťukávají na čelo, když mě vidí. Po překonání těchto větších kamenů na chviličku zastavuju a zjišťuju, že se mi při tomto sjezdu zastavila maximální hodnota tepové frekvence na neuvěřitelné hodnotě 209. Tentokrát se mi adrenalin vyplavoval asi kýblem :-) Mám krásný výhled na hotel Petra Bezruče v Ostravici a odtud už je sjezdík pohotovější, ikdyž je pořád prudký a jede se po kamínkách. Poté najíždím do lesa na lesní cestičku a tady už je to pohodové. Přijíždím na rozcestí Lukšinec, kde se držím pořád červené směrem na rozcestí Butořanka. Od Lukšince vede cesta mezi stromy a taky to není úplně odpočinkový sjezd. Když dojedu na Butořanku, tak se dávám po modré značce směrem na Ostravici. Sjedu ještě kousek lesíkem a dostávám se na asfaltovou cestu, po které jedu krásným nenáročným sjezdíkem až do obce Ostravice.

Tady už jedu kousek po hlavní cestě a po pár kilometrech odbočuji doprava na cyklostezku, která vede na Frýdlant nad Ostravicí. Před Frýdlantem těsně odbočují a jedu po asfaltové cestě přes obec Malenovice směrem na Pražmo. Cesta se zase začíná zvedat a po dnešních ujetých kilometrech je to už na nohách znát. Když vystoupám tuhle hlavní asfaltovou cestu, odbočují před Pražmem na obec Raškovice, odkud dojíždím na hlavní cestu na Vyšní Lhoty a Nošovice. Oběma obcema projíždím a směřuji se na Žermanickou přehradu, od které mě čeká poslední větší kopeček. Vyjíždím nahoru do Životic a odtud to už mám z kopečka kousek do Albrechtic a odtud mi zbývá ještě 6 kilometrová lesní cesta domů. Dojíždím domů se západem slunce a nohy šlapou do pedálu už jenom silou vůle a ze zvyku …

30.05.2008

Další varianty sjezdu (nebo výjezdu) Lysé hory:

Rozcestí Papežov – krásný, dlouhý, asfaltový sjezd – hlavní příjezdová cesta na Lysou horu. Je nutno ale dávat pozor – není problém v určitém místě dosáhnout rychlosti 80 km/h, je třeba dávat pozor na další cyklisty a turisty, a také se může stát, že vám cestu zkříží srnka, nahoru rovněž jezdí zásobovací vozy. Zvlášť pozor na nepatrnou prohlubeň v asfaltu na 5. kilometru, která vás ve vysoké rychlosti může rozhodit.

Přes Šebestýnu – na 6. kilometru asfaltové cesty je odbočka vpravo (bráno při výjezdu). Cesta je zpočátku štěrková a mírně klesá po vrstevnici. Asi v 2/3 se najíždí na asfalt se strmým klesáním a vyjíždí se na hlavní cestu v obci Krásná.

Přes Ivančenu – nájezd hned na Lysé hoře, pár desítek metrů se jede po velkých kamenech po červené značce, poté se na rozcestí pokračuje značkou modrou. Ještě se chvíli jede kameny a pod starou sjezdovkou se cesta narovnává a jde lesní pěšinou. Přijíždí se na rozcestí Malchor, odkud dále opět kamenitým sjezdem směrem na Ivančenu. Odtud nás čeká krátký, ale prudký výšlap po červené značce na Kykulku a odtud víceméně hřebenem na Kyčeru. Dá se pokračovat dále po červené až do Pražma, anebo z Kyčery sjezdíkem po zelené – lesní štěrková, a poté asfaltová cesta do obce Krásná.

Přes Kobylanku – na 5,5. kilometru asfaltové cesty, na rozcestí Zimnný odbočíme vlevo (bráno při výjezdu). Cesta je lesní a jde příjemně po vrstevnici až na Kobylanku. Tady poté začíná horší asfaltová cesta, která nás sveze až dolů k přehradní nádrži Šance a do obce Ostravice.