logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Lysá hora v zimě


Venku je -13°C a já dostávám zběsilý nápad, že vyrazím někde na kolo. A proč to neudělat ještě šílenější a vyjet na nejvyšší horu Beskyd. Je leden a mě kolo fakt chybí. Zkouším ještě zavolat kolegovi z práce Peťovi a ten se směje do telefonu, že lyžuje, takže určitě na kolo nepojede. No nic, pojedu sám. Vzhledem k tomu, že je opravdu třeskutá zima a netroufám si ujet 100 km, nakládám kolo do auta a pojedu až do Dobré, kde zaparkuju.

Je nádherné ráno a než nasednu na kolo, teplota stoupá na -9°C. V batohu mám náhradní termotriko, dres a lyžařské rukavice na sjezd. Vyrážím a mé první zimní kilometry vedou po asfaltu směrem do Vyšních Lhot. Je mi příjemně, zima mi je pouze na tváře a na nos. Budu si muset koupit baklavu, napadá mě. Dýchám mrazivý vzduch, ale šlapu na kole a je mi skvěle. Ve Vyšních Lhotách uhýbám kolem přivaděče a už jedu zasněženou stezkou. Kupodivu jízda na sněhu není vůbec nějak riskantní, ovšem je trošku namáhavější, jelikož se pneumatiky přece jenom trošku do sněhu boří. Samozřejmě mám i podhuštěné gumy, aby to lépe na sněhu sedělo. Přijíždím ke splavům na řece Morávce, dělám pár fotek a už zase pokračuju dále směrem na Pražmo.

Tady už zase šlapu po hlavní cestě a tady se jede perfektně, jelikož je sníh uježděný a tvrdý. Zanedlouho už odbočuji vpravo směrem na Krásnou a čeká mě 10 km mírným stoupáním. Tady ten úsek opravdu nemám rád. Z projíždějících aut pozoruji ty udivené pohledy, které se ptají, co je to za magora na kole. Nevadí, stále šlapu s úsměvem na rtu. Dojíždím na rozcestí Papežov (609 mnm) a dávám si malou pauzu a doplňuji energii čokoládovou tyčinkou. Pití jsem sebou nebral, nemělo by to v tom mrazu smysl, ioňták by mi brzo zmrznul a měl bych tak akorát nanuk. A je to tady, zimní boj může začít.

Začínám stoupat, ale už od začátku vidím, že to bude pořádný boj. Jsou zde sice vyjeté koleje, ale pouze od sněhových skútrů. Mírně to drkotá, ale větší problém je, že se kola asi 1-2 centimetry boří. Pokud si někdo myslí, že to nic není, tak věřte tomu, že to šlapání neskutečně ztíží. Ale zatínám zuby, tohle přece musím dát. Až na čtvrtý kilometr šlapu celkem v pohodě, ale v polovině se rozhoduji udělat krátkou pauzu a odpočinout si. Vydychávám, dělám nějaké fotky a vyhřívám se na sluníčku. Po pár minutách pokračuji dále. Zatínám zuby, v duchu si nadávám, že jsem blázen a jak by mi teď bylo dobře doma v teple. Ale nevzdám to. Pomaličku polykám desítky metrů a pomaličku se blížím k onomu obávanému sedmému kilometru. Delší pauza v jezdění a náročné šlapání ve sněhu jsou znát a na sedmém kilometru musím sesednout. Nohy se mi klepou, propocený už jsem taky řádně, a tak šlapu asi 5 minut pěšky. Pak mi to znova nedá, naposledy zatínám zuby a s velkým úsilím dorážím na tu naší beskydskou „mrchu“. Vyčerpání střídá ohromná radost, že jsem zase dokázal bláznivinu a vyjel v mrazu a zimě na Lysou horu (1324 mnm).

Jelikož je 12 hodin, mám spoustu času. V Šántánu prosím výčepní, jestli si můžu dát kolo do chodbičky ve vchodu a ta s tím nemá žádný problém. Tak se v klidu můžu usadit dovnitř a jít se najíst, napít, usušit se a ohřát se. Svlékám si propocené věci, dávám je na topení a oblékám suché. Hned je příjemněji, a když dostávám pivko a zelňačku, jsem naprosto spokojen. Do chaty se trousí každou chvíli nějaký turista a je tady docela plno. Já mám své místo u topení a trávím tady dobré dvě hodinky, než se rozhodnu vydat se dolů. Chvíli uvažuji kudy se vydám dolů a pak dostávám další bláznivý nápad, a to ten, že to sjedu po červené do Ostravice.

Oblékám si opět své zimní cyklověci, nasazuji čepku a přilbu, oblékám rukavice a adrenalinová jízda může začít. Trasa do Ostravice je od vrcholu asi půl kilometru v létě jen velmi těžko sjízdná. Je úzká a hlavně jsou zde velké kameny. Teď je krásně zasněžená, kameny nikde nejsou a je zde jen vyšlapaný chodník od turistů. Mé obavy, že se to bude bořit a že to bude klouzat, jsou rázem rozptýleny, protože podklad je tvrdý jako beton a skoro to neklouže. Mám pocit, jak kdybych jel po nějaké lesní šotolině. Sjíždím nejužší úsek, zastavuji, dělám pár fotek a pak hurá dolů. Dovolím si zde jet něco přes 50 km/h, ušlapaný sníh opravdu krásně drží. Z rozcestí Lukšinec (950 mnm) se rozhoduji, že zkusím ještě jinou trasu a po úzkém chodníčku se vydávám po zelené trase na rozcestí Albínovo náměstí (755 mnm). Jede se celou cestu neskutečně skvěle. Z Albínova náměstí ještě kousek sjíždím a napojuji se na cestu, která mě už dovede za pár set metrů do Ostravice.

Přece jenom je znát, že je pořádná zima, mé běžkařské rukavice nestačí a tak je vyměňuji za rukavice lyžařské. A vida, i s nimi se dá celkem v pohodě obsluhovat řídítka. Chvíli to samozřejmě trvá, než se mi ruce zahřejí, ale pohodlíčko je znát. Najíždím na hlavní cestu, šlapu asi kilometr a pak zase odbočuji a jedu vedlejší cestou směrem na Frýdlant. Cesta mi ubíhá bez problému, ale ve Frýdlantu se už rozhoduji, že pojedu po hlavní cestě směrem na Bašku a tady panuje docela čilý provoz. No to nevadí, to už nějak vydržím. Projedu Baškou a dojíždím do Starého Města, kde se znova napojuji na cyklostezku. Po mostě projedu nad Morávkou, profičím kolem výzkumného ústavu v Dobré a za další kilometr parkuji své kolo u svého auta. Topení na plno, sedadlo mi vyhřívá záda a já se spokojeně vracím domů.

31.01.2011

divider
divider

Délka trasy: 56 km

Nastoupané metry: 1 189 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek