logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Cheb - Hrozňatov - Stará Voda - Mariánské lázně - Lázně Kynžvart - Dolní Žandov - Lipová - Zelená hora - Cheb


Začíná třetí den našeho putování po Západních Čechách a dnes máme v plánu prohlídku Mariánských lázní. Dnes ráno nás překvapila mlha a docela nízká teplota, takže přicházejí na řadu návleky a větrovka. Po snídani v 8 hodin jsme připraveni k odjezdu a směřujeme se do centra Chebu, kudy projedeme a poté projíždíme místní část Háje. Pak už se dostáváme z Chebu a najíždíme na asfaltovou cestu. Prosvitá sluníčko, rychle se otepluje a my se zase svlékáme.

Teď nás čeká sjezdík k vodní nádrži Jesenice, kde se dáváme vpravo a jedeme směrem na Hrozňatov. Když znova odbočíme vpravo, vjíždíme mezi stromy a opět je trochu chladněji. Přijíždíme do Hrozňatova a obdivujeme soukromý zámek. Franta rozlévá po baňce slivovičky a už zase sedíme v sedlech a stoupáme. Po pár set metrech přijíždíme ke kapli Maria Loreto. Tady se znova zastavujeme a fotíme si tuto krásnou stavbu.

Od kaple najíždíme na cyklostezku a nezpevněnou cestu. Mně se opět jede parádně, vjíždíme do lesa a začínáme trošku stoupat. Po pár set metrech se dostáváme na lesní asfaltovou cestu a teprve tady začíná pořádný a dlouhý stoupák na rozcestí Kozly (540 mnm). Jsem nahoře první, pot ze mě kane proudem a otravuje mě hejno much. Chci si dát na posilněnou sušené meruňky, ale když rozbaluji sáček, zjišťuji, že jsou plesnivé. Čert aby to spral, musím se spokojit s hroznovým cukrem. Mezitím dojíždějí ostatní a také chvíli odpočívají. A opět dostáváme vrcholové panáčky slivovice.

Před námi je krátký sjezdík, vjíždíme mezi pole a už zase začínáme stoupat až na rozcestí Mýtina (617 mnm). Opět čekáme na zbytek party a tentokrát už stojíme ve stínu stromů. Kousíček nastoupáme a kousíček sjíždíme k rozcestí Kyselecký Hamr (551 mnm). Odtud začíná pořádná dřina a asfaltový stoupák. Mně se jede docela v pohodě, ale už je zase hodně vedro. Dojíždím až k rozcestí Liščí farma (750 mnm). Už jsme kousíček pod vrcholem Dyleně a mě láká si k vysílači vyjet, ale mám obavu, že bych už naší partu nenašel, tak si dneska nechávám zajít chuť.

Odtud nás čeká konečně delší sjezdík až do obce Vysoká, kde se nachází polorozbořený kostel a pak pokračujeme sjezdem až do obce Stará Voda. Tam nacházíme hospůdku a míříme k ní, chuť na pivko je velká. Hospoda nepůsobí nijak vábně a čepují tady Chodovar, ale to nám nevadí a navíc se zde i naobědváme, což na naších trasách bývá někdy problém. Sedíme více jak hodinku a pak se vydáváme dále.

Naše stopy směřují po silnici k železniční stanici lázní Kynžvart, kolem ní projedeme a pokračujeme dále. Mírně sjedeme a pak uhýbáme doleva na cyklostezku a podjíždíme pod viaduktem železniční tratě. Jedeme alejí Svobody a ta je dlouhá zhruba tři a půl kilometru a víceméně neustále stoupá. Ještě, že jedeme ve stínu lesa, jinak bychom asi padli horkem. Dostávám se do místa, kde se cesta lomí a čekám na holky. Pak už kousek sjíždíme okolo krásné vodárny a přijíždíme ke hřbitovu, který je umístěn nad Mariánskými lázněmi. Tady se vyvalujeme na trávu pod stromy a čekáme, až dojede zbytek naší party.

Doplňujeme tekutiny a čeká nás krátký sjezdík do centra města. Krásné lázeňské budovy tady jsou, park je taky nádherný, ale nemůžu si pomoct, nějak zvlášť se mi Mariánské lázně nezamlouvají. Je to tady nějak moc velké nebo co. Jdeme do infocentra, kupujeme si magnetku a pak se rozdělujeme a my tři jdeme na kafíčko. Za presso dáváme sice 60 Korun, ale co už, je dobré. Pak projdeme parkem a jdeme se podívat ke kolonádě. Uděláme několik fotek a máme štěstí, že zrovna spouštějí Zpívající fontánu. Je to docela zajímavé, ale všude se tísní spousta lidí, tak raději pokračujeme dále.

Holky si dávají ještě na chuť lázeňské oplatky a pak už vyjíždíme a začínáme opět stoupat. Máme jet do lázní Kynžvart, ale já vůbec netuším, kudy se mám z Mariánek vymotat. Naštěstí trefujeme správnou cestu hned napoprvé a stoupáme asfaltovou silnicí. Po asi třech kilometrech odbočujeme na lesní asfaltovou cestu a ocitáme se na rozcestí U Stohu (790 mnm). Na chvíli zastavujeme, doplňujeme tekutiny a těšíme se, že do Kynžvartu nás čeká sjezd. Koukáme, že druhou cyklostezkou k nám míří skupina cyklistů a my záhy poznáváme zbytek naší skupiny. Výborně, zase pojedeme spolu.

Sjezd je mírnější, pohodový a ve stínu lesa, takže si ho náležitě užíváme. Cestou míjíme nádhernou rezidenci nazvanou Lesní Domov (743 mnm) a po malé chvíli vjíždíme nad lázně Kynžvart. Ty jsou maličké a celkem nijak zajímavé. Sjíždíme proto na náměstí do Kynžvartu a zastavujeme se v místní hospůdce na pivko. Čekáme, že ostatní se taky zastaví, ale ti pokračují dále k zámku. My ale taky rychle dopíjíme a k zámku sjíždíme.

Zámek Kynžvart (586 mnm) se mi moc líbí a připomíná mi zámek u nás v Karviné. Uděláme několik fotek, kupujeme další turistickou magnetku a když projdeme do zámecké zahrady, narážíme opět na zbytek naší party, kteří se stavili na pivko tady. Opět společně vyjíždíme, sjíždíme dolů a pak nečekaně opět stoupáme na hlavní cestu. Chlapi chtějí jet po hlavní cestě až do Chebu, ale u mě nepřichází v úvahu, zvlášť když vidíme ten provoz a tak společně s miláčkem a Jarkou po dvou kilometrech odbočujeme do obce Dolní Žandov.

Konečně jsme zase na cyklotrase, jedeme po asfaltové cestě a nikde není žádné auto. Jediné, co nás trošku trápí je tropická teplota. Už zase stoupáme, ocitáme se na Salajně a z té pokračujeme ve stoupání až do obce Palič. Tady potkáváme pár skupin cyklistů a zdravíme se navzájem. Konečně je před námi sjezd. Trošku se ochlazujeme a sjíždíme přes Horní Lažany do Dolních, odkud zase mírně stoupáme do obce Lipová.

Tady objevujeme příjemnou hospůdku, takže volba je jasná – chvilka odpočinku a doplnění tekutin. Víme, že už to do Chebu tak daleko nemáme, takže jsme v pohodě. Po půlhodince vyjíždíme dále, po asi pěti kilometrech dojíždíme ke křižovatce u vodní nádrže Jesenice, kudy jsme jeli už ráno. Víme, že teď si zase kousíček vyšlápneme, ale to už budeme pomalu v Háji, čili skoro v Chebu. Já se nějak rozšlapávám a dostávám nápad, že bych se podíval ještě k rozhledně, která se tyčí nad Chebem na Zelené hoře.

Zastavujeme na křižovatce v Hájích, zdravíme projíždějícího bikera a já předávám miláčkovi batoh, protože už pojedu sám. V tom se stává něco, co mě hodně a mile překvapuje. Biker, kterého jsme před chvíli zdravili, se obrací, přijíždí k nám a ptá se mě, jestli náhodou nejsem Aleš z Cyklotoulek. Ohromený tím, že mě někdo poznal, odpovídám, že ano. Já jsem Dawy, zní z jeho úst. No jasně, už si vzpomínám. Ptám se ho, jak se nejlépe dostanu na Zelenou horu. Dawy odpovídá, že sice spěchá a že má už taky 80 km v nohách, ale že mě kousek doprovodí a ukáže mi, kudy mám jet.

Vyrážíme docela ostrým tempem a Dawy mě vede přes singlíček, poté kousek po asfaltu a pak už se noříme na fantastickou stezku do lesa. Tempo máme tak šílené, že ze mě kape pot a o focení už nemůže být ani řeči. Paráda, to je panečku cestička. Sám bych tady asi těžko jel. Stoupáme, kousíček sjedeme a Dawy mi slibuje zážitkový konec cesty. Když se ho zeptám jak to myslí a on mi odpoví otázkou: „Znáš dojezd na Stožek?“, tak nevím, jestli se mám chlamat nebo něco po něm hodit. Ještě jednou Dawy děkuji za málem položený život :-). Posledních odhadem 500 metrů je opravdu neuvěřitelná dřina, jedu na lehký převod, jsem už vykoupaný v potu, mám pocit, že leknu, ale přesto oba dva vyjíždíme na vrchol.

Nejraději bych se tady na chvíli natáhnul do trávy, ale jelikož Dawy spěchá, jdeme rychle na Bismarckovu věž (637 mnm) a dělám nějaké fotky. Tato kamenná rozhledna se mi moc líbí a připomíná mi trochu rozhlednu Háj u Aše. Volám miláčkovi, jestli jsou ještě ve městě, že si chci dát pivko a že do 15 minut budu v parku pod hradem v Chebu. Jelikož teď už spěcháme oba dva, prosím Dawyho, ať mi ukáže sjezd po asfaltové cestě. Ten samozřejmě není tak záživný, ale za chvíli jsme u hráze vodní nádrže Skalka a za dalších pár chvil parkujeme kola u hospůdky Krajinka.

Objednáváme si pivka, kecáme a je škoda, že Dawy spěchá, určitě bych s ním poseděl déle. Dojíždí Irmísek, sedá si k nám, ale Dawy už spěchá domů, takže platí. Dokonce platí i to moje pivo. Takže Dawy, pokud tohle čteš, tak ještě jednou díky za skvělý švih a máš u mě pivo ;-). Jsem splavený jak dřevo z hor a tak si dávám ještě jedno a relaxujeme. Teď už to máme na ubytovnu, co by kamenem dohodil a už se pomalu těšíme na pořádnou sprchu.

01.08.2013

divider
divider

Délka trasy: 94 km

Nastoupané metry: 1 573 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek