Obecnice - Zaječov - Dobřív - Mirošov - Nepomuk - Obecnice

Třetím dnem našeho cykloputování po naší vlasti je pondělí a to znamená, že jsou památky a zámky uzavřené. Tak jsem se snažil naplánovat cestu spíše po krásách přírody. Dnešním cílem bude městečko Mirošov a velkou část trasy pojedeme v CHKO Brdy. Vstáváme kolem sedmé, snídáme, oblékáme se a připravujeme kola. Jak je už zvykem, v osm hodin jsme všichni připraveni vyrazit.

Dnešní začátek cesty bude úplně stejný, jako včera. To znamená, že hned od startu jedeme do kopečka a po malé chvíli vjíždíme do brdských lesů. Dokonce i počasí máme stejné, jako včera. Je chladněji, zataženo a vlhko. Ale my to naopak kvitujeme, je to lepší, než se celý den koupat v potu. Pomaličku se rozjíždíme a po pěti kilometrech se dostáváme na rozcestí Jinecká Baština (637 mnm). A tady se naše cesta od té včerejší oddělí.

Odbočujeme vlevo, pokračujeme po asfaltové silnici a kousek sjíždíme. Poté opět něco nastoupáme a před námi je skvělý čtyřkilometrový sjezd do obce Zaječov. Hned na začátku projíždíme rozcestím U Bílého Křížku (620 mnm) a ve výše zmiňované obci jsme za pár minut. Tato obec se pyšní kostelem Zvěstování Panny Marie s přilehlým Augustiniánským klášterem a my ho samozřejmě nemůžeme vynechat. Trošku si to tady projdeme a uděláme nějakou fotku.

Ze Zaječova přejíždíme do nedaleké obce Teně (532 mnm) a odtud následuje polní cesta do Strašic (505 mnm). A tady nacházíme restauraci Na Poště. Ještě je zavřeno, ale prosíme personál, jestli bychom si mohli dát jen kafe nebo pivo. Je nám vyhověno a my si posléze objednáváme i polévky. Pak už vyjíždíme dále a za Strašicemi překřížíme hlavní silnici a dostáváme se na lesní cyklostezku.

Paráda, tohle je něco pro mě. Sice se nám cesta párkrát mírně zhoupne, ale za ten krásný klid bez aut to stojí. Takhle jedeme zhruba čtyři kilometry a ke konci musíme překonat dřevěný mostek přes potok Klabava. Já samozřejmě volím cestu přes brod a samozřejmě je tam víc vody než jsem předpokládal a mám okamžitě mokré tretry. Přijíždíme k vodnímu hamru na břehu Huťského rybníku a jsme na okraji obce Dobřív (415 mnm). Od hamru popojedeme ke Švédskému kamennému mostu a tady se nachází Stará hospoda. Opět si dáváme pauzu a tentokráte jdeme už i na jídlo.

Je před jednou hodinou a my se vydáváme na další část cesty. Vyjíždíme z Dobřívu a po hlavní silnici míříme do tři kilometry vzdáleného Mirošova. Tady se nachází krásný zámek, který je ale bohužel veřejnosti nepřístupný. Vyfotíme si ho aspoň přes bránu a pak děláme další chvilkovou pauzu a někteří z nás jdou nakoupit pečivo do blízkého marketu.

Z Mirošova už znova vjedeme do Brd a to znamená jediné – budeme zase pořádně stoupat. A taky že jo, do nedaleké obce Skořice nás čeká slušná porce výškových metrů. Jenže z této obce zase skoro všechno sjedeme, ocitáme se na místě zvaném „Pod Zabitým“ a znova začínáme stoupat. Podotýkám, že se samozřejmě vyčasilo a začíná být pořádné vedro. Pot z nás jen kape a my se pomalu prodíráme do obce Pančava a následného Trokavce.

Shodujeme se, že máme chuť na pivko a že by to chtělo doplnit tekutiny. Jenže tady to vypadá, že nikde nic nebude. Až když jsme ve vrchní části obce Trokavec, vidíme u jednoho domu cedulí s pivem. Jenže na hospodu to tady nevypadá. No nic, dveře od domu jsou otevřené, tak hlasitě zavoláme. Vychází starší pán a navádí nás dozadu za barák. A světe div se – má tady lavičky a pivo má opravdu točené. No perfektní a hlavně odtud máme fantastický výhled do okolní krajiny.

Pán je velice milý a dává se s námi do hovoru. Samozřejmě, že u jednoho pivka neskončíme a dáváme si o to druhé. A ve finále se ptá, kdo je vedoucí naší skupiny. Když ostatní ukážou na mě, dostávám od pána kšiltovku od pivovaru Pardál. Tak a i tomhle to naše cykloputování je. Nejenom o poznávání přírody a památek, ale i těch náhodných setkáních, které se člověku z hlavy jen tak nevymažou. Moc dobře se zde sedí, ale jelikož doba pokročila, musíme vyrazit dál. Loučíme se a nasedáme na naše věrné společníky.

Cesta se i dále dere vzhůru, zpočátku jedeme po polní cestě, ale ta záhy přechází v lesní asfaltovou. Tady se zase jede nádherně. Po necelých čtyřech kilometrech přijíždíme ke skále Marie Terezie a znova na chvíli zastavujeme. Odtud nás čeká mírný sjezd a my se ocitáme u Hořejšího Padrťského rybníku (638 mnm). Projedeme po hrázi rybníka a za ním nás čeká velice nepříjemný úsek s kořeny a většími kameny. My na horských kolech nemáme problém, ale Štěpka, která veze malou Mayu v cruizeru, musí vozík každou chvíli přenášet.

Naštěstí tento úsek má jen 300 metrů a poté už začíná krásná lesní cesta. Teď jedeme víceméně po rovině, projíždíme krásným lesem a po dvou kilometrech se napojujeme na tzv. Teslínskou cestu, což je už lesní asfaltka. Dneska už máme pár kopců za sebou, ale ten, který je před námi, nám opravdu zase pár sil ubere. Stoupání k nedalekému lomu ke konci přesahuje 15%. Uf, lapáme po dechu a pot z nás teče proudem. A teď je ta chvíle, kdy lidem s elektrokoly fakt závidím.

Jsme pod Červených vrchem a za lomem odbočujeme doleva. Cesta nás přivádí do Nepomuku a my doufáme, že tady si dáme další pivko. Jenže bohužel místní malá hospůdka je dnes zavřená a nám nezbývá, než pokračovat dále. Cesta nám začíná klesat a my do další obce, kterou je Láz, sjíždíme dobrých 100 výškových metrů. Ale na druhou stránku přijíždíme k hospodě, která je otevřená. Perfektní, dáme si pauzu a doplníme tekutiny.

Je po páté hodině a my se vydáváme na poslední část naší cesty. Čas máme perfektní, ale trošku nám začínají dělat starosti hromadící se mraky. S Láze znova začínáme stoupat a nad obec je to skoro 12% stoupání. Pak ale odbočujeme vpravo a cesta se skoro vyrovnává. Po necelých třech kilometrech přijíždíme k vodní nádrží Pilská. Tady se na chvíli zastavíme a uděláme pár fotek. Z poklidné idylky nás vyruší zvuk hromu.

Do Obecnice to nemáme už daleko. Stačí nastoupat asi 300 metrů a ocitáme se na Obecnickém sedle (731 mnm). Jsem tam první a čekám na ostatní. Je slyšet, že se bouřka přibližuje. Dobrá zpráva je, že na penzion to máme už jen čtyři kilometry a všechno z kopce. Pouštím brzdy a jedinou zastávku udělám, abych si vyfotit na otevřeném prostranství přibližující se bouřku. Když vjíždíme do vesnice, začínají padat první kapky.

Rychle vjíždíme do dvora našeho penzionu, schováváme kola a spouští se pořádná průtrž mračen. Mirek ještě rychle sedá do auta a jede naproti Alči a Štěpce s Mayou. Všechno se krásně stihne a ony taky skoro nezmoknou. No bouřka a liják jsou opravdu pořádné a my jsme rádi, že jsme to stihli. Po sprše a večeři se všichni scházíme v kuchyni, povídáme si, smějeme se a samozřejmě něco popíjíme. Slušně unavení padáme do postelí kolem jedenácté hodiny a už se těšíme na zítřejší výlet.

29.07.2019