logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Oderská Mlýnice


Vyjíždíme s Petrem (kolegou z práce) z nedaleké Vítovky, kde má Petr chatu. Naším cílem je projet si trať závodu Oderská Mlýnice, který se zde za dva měsíce pojede a kterého se chceme zúčastnit. Od Petrovy chaty mírně klesáme a jedeme asfaltem. Vjíždíme do obce Loučky, odkud pokračujeme přes Jakubčovice nad Odrou a Heřmánky, za obec Klokočůvek, kde je areál závodu. Máme za sebou 10 km a stojíme na startu.

Cesta je zpočátku asfaltová a mírně se houpe, aby mohla začít stoupat štěrkovou cestou do Oderských lesů. Stoupání není nijak hrozné a za chvíli jsme na prvním vyšším bodě. Sjíždíme kousek níž a pokračujeme údolím kolem řeky Odry. Po včerejším dešti je na lesních silních spousta kaluží a je jasné, že dneska domů čisti nedojedeme. Projíždíme kolem stanových táborů a cesta neznatelně, ale přesto stoupá. Napojujeme se na pár metrů na asfaltovou silnici, ale hned z ní odbočujeme a kousíček sjíždíme. Projíždíme malý brod a čeká nás první pořádné stoupání Na nový dvůr. Polovina stoupání se jede po louce a řadíme lehké převody. Ale říkám si, že oproti Kalvárii na Silesia Bike Maraton, je tohle docela brnkačka. V další polovině se napojujeme na asfaltovou silnici a odtud už cesta stoupá mírně až do obce Luboměř. Tady jedeme kus po asfaltové cestě a před obcí Spálov odbočujeme směrem na malý lesík. Cesta je šotolinová a krátká a za chvíli projíždíme koncem obce Spálov, abychom znova vjeli mezi pole. Tady jedeme raději po strništi, protože na zemědělské cestě je spousta výmolů a kaluží. Cesta začíná klesat a vjíždíme do lesa. Odtud vede zpátky dolů do údolí, kudy jsme projeli po startu technický náročnější a dlouhý sjezd. Cesta je plná kamení, větviček a vody, takže lesní marast stříká až na přilbu. Sjezd není jednoduchý a v závodě bude muset člověk dávat pozor, ale opět oproti Silesii je to pořád pohoda. Když sjedeme dolů, tak je slyšet z Petrového kola hlasitý sykot, který znamená jen jedno jediné – defekt.

Toho využívám k občerstvení se banánem a mezitím Petr mění proraženou duši. Vydáváme se dál a vracíme se k areálu závodu. Máme to asi 3 km. Odtud náš čeká asfaltový stoupák – pověstná Mlýnice, která se v jednom místě dere nahoru 28% stoupáním. Hned po nájezdu je ale malá vsuvka, kde se jede pár desítek metrů lesem, aby se pak cesta napojila na slavnou Mlýnici. Tak a jde se na to. Stoupák je to řádný, už zase dýcháme jak lokomotivy a pořádně se potíme. Ale naštěstí je to jenom asi 1, 5 km trápení a před vrcholkem cesta odbočuje na lesní štěrkovou cestu. Ještě chvíli mírně stoupá a potom už přichází dlouhý, odpočinkový sjezd po štěrkové cestě. Sjíždíme až v obci Heřmánky, kde se bude nacházet hlavní občerstvovací stanice a začíná nám trošku krapat.

Odtud začíná druhá polovina závodu, která vede v protilehlých kopcích. Hned v Heřmánkách odbočujeme směrem k lesu a za chvíli už stoupáme po lesní cestě. Trošku se zapotíme, ale terén je celkem v pohodě a po asi 500 metrech cesta zmírňuje své stoupání. Mezitím přestává i pršet a vypadá to, že zanedlouho vysvitne i sluníčko. Na lesní cestě nás zanedlouho čeká odbočka a tady začíná nejtěžší úsek celé trasy. Cesta začíná stoupat a jede se vodě, bahnu a marastu. Každou chvíli kolo prokluzuje a člověk musí vynaložit dvakrát víc sil, aby kolečka udržel v chodu. Když už cesta zase zmírňuje svůj ráz a myslíme si, že to nejhorší je za námi, tak přichází další krátký stoupák mezi kameny, vodou a bahnem. Podaří se mi to vyjet s nadlidským úsilím a uvažuju, jestli v závodě nebude jednodušší a sílyšetřící jít pěšky. Ještě před koncem stoupání jsou položené přes cestu stromy a nám nezbývá nic jiného než kola pár metrů nést v rukách a balancovat přes kmeny stromů. Cesta ještě stále stoupá, ale už ne tak prudce a za chvíli vjíždíme na louku, po které chvíli jedeme kolem vrcholku kopce.

Už si myslíme, že jsme asi zabloudili, když uvidíme cestu vedoucí dolů do lesa a na stromě značku. Sjíždíme kousíček níže, abychom zase kousek vystoupali. Jsme v krásném lese a čeká nás sjezd. Zpočátku je cesta relativně jednoduchá, ale před maličkým brodem a prudkou zatáčkou je plná kamenů a ten kousíček člověk řádně vytřepe. Za zatáčkou je sjezd kamenito-hlinitý a je ještě náročnější než ten na začátku z obce Spálov. V jednom místě mi kopne zadní kolo, vylétá mi noha z SPDček a mám co dělat, abych to všechno ustál. Jen malou chvíli na to, mi cestu kříží srnka a zase brzdím jak o život. Ale to už tento prudký a technicky náročnější sjezd končí a já se ocitám zase na lesní štěrkové cestě. Petr jede opatrněji a za chvíli se taky vynořuje z lesa. Odtud nás čeká opět další stoupání, ale není nijak prudké. Vyjíždíme nahoru a čeká nás sjezdík štěrkovou cestou až dolů na hlavní cestu. S Petrem máme jednu chvíli problém ubrzdit jednu zatáčku, ale všechno se zvládá a za chvíli už stojíme u hlavní cesty.

Kousíček se po ní spustíme dolů a pak křižujeme železniční přejezd a odtud nás čeká poslední pořádné stoupání štěrkovou cestou až do obce Klokočov. Tam taky jedeme chvíli po poli a sjíždíme dolů. Tam nás čeká další brod a je v něm asi 30 cm vody. Toho využívám a vjíždím do něho plnou rychlostí. Voda stříká až nad hlavu a jsme pořádně mokrý, ale stálo to za to :-). Odtud nás čeká cesta lesní pěšinkou a mírně stoupá. Po chvíli přechází v lesní cestu a za chvíli zase začíná klesat a ke konci klesání je už odbočka do areálu závodu. Máme za sebou Oderskou Mlýnici a já se docela na ten závod těším. Bude to určitě něco jiného než 90 km Silesia Bike Maratonu. Na chviličku odpočíváme v místní hospůdce, dáváme si tyčinky a pivo. Poté se už pohodovým tempem přesouváme po asfaltu zpět na Petrovu chatu, kde nás čeká naložené masíčko, gril a vínečko …

20.07.2009



Průběh závodu

Jede nás 5 kamarádů – Petr, jeho syn Honza, Tomáš a Pavel. Stavím se na start spolu s Honzou, a jelikož přicházíme pozdě, jsme až na samém konci startovního pole. Po startu se společně dereme dopředu a předjíždíme hodně závodníků. První úsek je náročný díky spoustě bikerů a hlavně díky šílenému prachu. Držíme s Honzou vysoké tempo i v prvním pořádném stoupání a já se obávám toho, abych to zase nepřestřelil. Kupodivu mi to pořád dobře šlape i v Mlýnici a pořád se posouvám kupředu. V tomto brutálním kopci je spousta diváků a nádherně povzbuzují. Před vrcholem mě čeká Peťula, fandí a říká mi, že kluci jsou kousek před námi. Sjíždíme sjezdem k první občerstvovačce a já se rozhoduji, že nebudu zastavovat. Jedeme s Honzou dále a při prudké 90° pravotočivé zatáčce zachytávám řídítkama o větvičky jalovce a už se kutálím po asfaltu. Kolo je celé, já mám dodřenou ruku a nohu. Šeredně to pálí, ale během chvilky už zase šlapu. Začíná další stoupák a já mám stále spoustu sil. Stavím se do pedálů, nechávám Honzu za sebou a zanedlouho předjíždím i Tomáše a Pavla. Poslední třetinu závodu už jedu sám a snažím se ze sebe dostat to nejlepší. V cílové rovince svedu ještě jeden vyčerpávající souboj a konečně protínám cílovou čáru. S výsledkem jsem navýsost spokojený a mám velikou radost.

čas: 2:56:22,3

celkově: 359.místo ze 813.

v kategorii: 121.místo z 281.

divider
divider

Délka trasy: 78 km

Nastoupané metry: 1 392 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek