logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Nové Město na Moravě - Tři Studny - Nové Město na Moravě


Dnešní ráno se probouzím docela brzy a začínám uvažovat, kam bychom dneska s miláčkem vyrazili. Napadá mě, že jsem ještě nikdy nebyl v Novém Městě na Moravě a rád bych se podíval na biatlonový stadión a taky se zde za měsíc pojede mistrovství světa v horských kolech. Když na mapě zjistím, že se nad areálem Vysočina nacházejí singletracky, mám jasno. Irmísek zanedlouho vstává, na výlet chce jet taky, tak nezbývá, než posnídat, obléct si dresy, naložit kola do auta a vyrazit.

Po dvou hodinách jízdy parkuju auto u jednoho supermarketu v centru Nového Města na Moravě, nasedáme na kola a naše první metry vedou na náměstí a do infocentra. Přemýšlíme, jestli si už tady zajdeme na oběd, ale paní v infocentru nám říká, že naším směrem bude ve Třech Studních dobrá hospůdka, kde se můžeme najíst. Oběd teda odkládáme, nasedáme na kola a vydáváme se směr Vysočina aréna.

Projedeme kousek městem a najíždíme a stezku, která nás po necelých dvou kilometrech dovede k biatlonovému areálu. Cestou míjíme Černý rybník a já samozřejmě vše pečlivě dokumentuju na fotoaparát. Zanedlouho se vyhupujeme v lyžařském areálu. Jsem rád, že jsme tady dneska dojeli. Udělám pár fotek a pokračujeme dále. Už tady začínají zmiňované singletracky. Zpočátku jedeme kousíček po asfaltové cestě a pak už uhýbáme do lesa a najíždíme na stezku.

Cesta nám začíná stoupat a my projíždíme krásným lesním prostředím. Je vidět, že tady včera pršelo, protože ve stínech stromů je stezka mokrá. Zhruba v polovině stoupání k Bílé Skále začíná pravý singletrack. Několik vráceček a stále stoupáme vzhůru. Pak se ze singletracku odpojujeme a vyšlapáváme na rozcestí Bílá Skála (776 mnm). Chvilku zastavíme, uděláme si nějaké fotky a sjíždíme do obce Vlachovice.

Vlachovicemi projedeme a napojujeme se na polní cestu. Za námi obloha pomalu černá a v dálce je slyšet dunění hromu. No snad nás to nechytne. Projíždíme nádhernou přírodou a asi po kilometru sjíždíme a ocitáme se ve Třech Studních (732 mnm). Dostáváme se k zajímavému rozcestníku, který ukazuje vzdálenost do několika světových měst. A pod rozcestníkem se nachází vtipná vyhláška obce.

Nacházíme hospůdku, kterou nám poradila paní v infocentru, leč bohužel mají otevřeno až od třech hodin. Je lehce po poledni, takže máme smůlu. Zkoušíme se tedy vrátit k hotelu Horník a doufáme, že uspějeme. Sice tady v jídelně panuje čilý ruch, ale recepční mi sděluje, že jídlo mají jen pro ubytované. No to už je na pováženou, protože nám solidně kručí v žaludcích. Kupuji alespoň plechovky Pepsi-Coly a tatranky. Sedáme si na chvíli ve venkovním posezení a tu k nám přichází recepční, jestli ještě máme zájem o oběd.

Samozřejmě okamžitě přikyvujeme a paní nám sděluje, že mají kuřecí vývar a rajskou s hovězím a knedlíkem. No co víc si přát. K obídku si necháme natočit jedno pivko a za chvíli si už cpeme břicha. Ještě, že nám tady nakonec oběd dali, protože během jídla se spouští půlhodinový pořádný liják. Parkujeme kola pod stříškou, my jsme taky schovaní, tak už jenom čekáme, až přestane pršet.

Přestalo a dokonce zase vylézá sluníčko. Jediné, co je horší, že singletracky budou mokré. Vracíme se zpátky do Vlachovic a tady pojedeme trošku jinudy. Odbočujeme ihned za fotbalovým hřištěm a zanedlouho přijíždíme k místu zvanému Černá Skála. Projedeme a po pár set metrech vjíždíme na široké křížení cest zvané U Dubu. Tady nám už začínají singletracky. Vidíme přijíždět jeden bikerský pár z oranžově značeného singletracku a tak se podívám do mapy, kudy vede.

Měl by být kratší a vrací se zpět tady na rozcestí. Domlouváme se s miláčkem, že si ho projedeme. Hned po prvních desítkách metrů cítím nadšení. Stezka vede mezi stromy, na cestě jsou vlnky a sjezdík je perfektní a já si ho pořádně užívám. Irma je mi v patách. Několikrát sestoupáme, vystoupáme, obtočíme se a nakonec vyjíždíme zpátky na rozcestí.

Stálo to za to a teď nás čeká dlouhý, červeně značený singletrack, který nás sveze až dolů do Vysočina arény. Opět sjíždíme, různě zatáčíme, houpeme se a stromy se kolem nás jen míhají. Několikrát zastavuju a snažím se udělat nějakou fotku. Prostě až dolů si trasu užíváme a občas si pořádně mákneme. Ale to už jsme dole v aréně a nezbývá nám, než se zpátky vrátit do Nového Města na Moravě.

Sice nemáme nějak moc kilometrů našlapáno, ale tahle trasa stála určitě za to. Nasedáme do auta a ještě se přemístíme do nedalekého Ždáru nad Sázavou, kde chceme navštívit Zelenou horu, památku zapsanou v UNESCO. Tento malý výlet už ale absolvujeme pěšky a pak se vydáváme na zpáteční cestu do Kroměříže. Doma si uděláme výbornou večeři a jdeme do vany smýt dnešní bahno a prach.

31.05.2016

divider
divider

Délka trasy: 27 km

Nastoupané metry: 439 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek