logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Kroměříž - Bunč - Brdo - Vlčák - Samota - Střílecký hrad - Cimburk - Ocásek - Staré Hutě - Vlačák - Brdo - Bunč - Kvasice - Kroměříž


Je poslední den v březnu a venku panuje skoro letní počasí. Irmísek jde bohužel do práce, tak se mnou nemůže, ale já mám dneska v plánu projížďku v Chřibech. Snídáme, loučíme se a já vyrážím. Mám na sobě návleky, bundu i šátek, jelikož ráno je ještě chladno. Ale jak správně předpokládám, brzo to budu všechno svlékat. Mé stopy nejprve vedou přes Kroměříž, poté se dostávám do Vážan a po hlavní cestě se směřuji na Jarohněvice.

V Jarohněvicích uhýbám doleva a pokračuji na obce Drahlov, odtud se mi cesta trochu zhoupne a přijíždím do Zlámanky. Sluníčko už docela hřeje a jelikož vím, že odtud už budu stoupat, svlékám si věci a pošlapu už v krátkém dresu. Je o neuvěřitelné, že tak brzo po zimě je takové teplo. Samozřejmě je to jenom dobře. Začínám stoupat Zlámankou, další vesnice, která mě přivítá, je Lhotka a z ní stále stoupám, až se dostávám na Kostelany. Tady kousíček sjedu a znova se musím trápit do kopce. Až před chatou Bunč kousíček sjíždím.

Těším se, že si na Bunči dám pivko a polívku, ale bohužel, dneska je zavřeno. No co se dá dělat, snad si dám někde jinde. Z Bunče mě čeká kratší prudší výšlap, vjíždím do lesa a cesta se zmírňuje. K rozhledně Brdo, nejvyššímu místo Chřibů, to mám necelé tři kilometry. Minulý rok tady dělali cestu a jelo se tady hodně těžko po velkých kamenech, ale nyní už je cesta skoro jak asfaltová. Takže v pohodičce projíždím okolo mostu nedokončené dálnice a odtud už budu zase trošku stoupat.

Přijíždím na rozcestí Brdo – rozhledna (563 mnm) a rozhoduji se, že se mrknu i rozhledně. To obnáší krátký, ale prudký výšlap v kořenech a kamenech. V jednom místě se mi to nedaří vyjet a musím z kola seskočit. Nevadí, už jsem pod rozhlednou a tím i na dnešním nejvyšším místě (587 mnm). Nijak se tady nezdržuji. Druhou cestou, která je taky dobře terénní a prudká, sjíždím zpátky k rozcestí. Teď pojedu dále na rozcestí Vlčák.

Cestu tady už poměrně dobře znám, je lesní, občas plná písku, ale víceméně pohodová. Žádné velké sjezdy nebo výšlapy. Po zhruba třech kilometrech se ocitám na výše zmiňovaném rozcestí Vlčák (565 mnm). Odtud už budu pokračovat po modré, pro mě neznámé, trase. Ale nejprve si ještě vyšlápnu k nedalekému vysílači. Udělám nějakou fotku a už sjíždím přes Vlčák na další rozcestí nazvané Nad Studeným Žlebem (517 mnm). Směřuji se na Samotu, motorest vzdálený čtyři kilometry.

Tyto čtyři kilometry jsou ale fantastické. Asfaltová lesní cesta je jak zrcadlo a vede nádherným lesem. Sice se docela houpe a já občas docela klesnu a musím zase stoupat, ale i tak se tady jede luxusně. No musím tady miláčka co nejdříve vytáhnout. V polovině cesty narážím na další rozcestí, tentokrát se jmenuje Pod Mořdířkou (546 mnm). Po dalším kilometru objevuji krásné balvany v lese, takže sjíždím z cesty, zastavuji, dělám fotky a kochám se výhledem. Teď už jen kousek a přijíždím k rušnému motorestu Samota (470 mnm).

Motorest leží na frekventované silnici 50 v Buchlovských kopcích, ale tohle jsem nečekal. Vedle motorestu je nádherná zahrada s rybníčky a dřevěnými sochami a také se zde nachází výběh s jelenem, srnkami a kozami. No je to tady perfektní. Jedinou chybou je, že terasa je ještě zavřená a já nemám zámek na kolo. A nechávat zde kolo jen tak, by byla čirá hovadina. Nedá se nic dělat, musím se zase obejít bez polívky a pivka. Další skvělou věcí, kterou musím ještě zmínit je dřevěná lávka vedoucí nad rušnou silnicí.

Pokračuji dále po modré značce lesem a tentokrát už jedu po lesní cestě a terénem. Po dvou kilometrech přijíždím k dalšímu rozcestí – Střílecký hrad (515 mnm). Odtud si udělám 300 m zajížďku a jedu se podívat ke zřícenině. Záhy se u ní ocitám, ale vidím, že se jedná pouze a malé zbytky zdí. Jdu tedy až nahoru, usazuji se na kořenu, vytahuji sušenky a mapu. Koukám, kudy mám jet dále, doplňuji energii a po malé chvilce se vracím zpět na rozcestí. Odtud to mám kousek na další rozcestí s názvem U Zeleného obrázku (502 mnm) a budu odbočovat vlevo na zelenou značku.

Přede mnou je skvělý, skoro čtyř kilometrový sjezd po asfaltové cestě. Ten si užívám, nechávám svaly odpočinout, ale trošku mě děsí, že všechno, co sjedu, budu muset zase vystoupat. Dole přijíždím na rozcestí Nad Přehradou (327 mnm). Tady kousíček najedu na cestu, ale po chvilce zase odbočuju doleva a najíždím na lesní cestu. Cesta se okamžitě dere vzhůru. Jednu chvíli dokonce ztrácím zelenou značku z očí, zastavuju a koukám do mapy. Naštěstí se mi ji podaří objevit a teď už šlapu po úzké stezce. Ta je v jednom místě tak prudká, že ji nemám šanci vyjet. Tyto dva těžké kilometry mi ubírají hodně sil, navíc už nemám skoro žádnou vodu.

Když se vyhoupnu na širokou štěrkovou cestu, mám docela dost. Pot ze mě kape, dýchám jak loupežník a nohy se mi třesou. Jen doufám, že u hradu Cimburk si koupím nějaké tekutiny. Teď kousek sjíždím a dostávám se na rozcestí U Mísy (450 mnm), které už znám. Je tady sice studánka, ale nějak nemám odvahu se napít. Sjíždím teda další kilometr, na rozcestí se dávám doprava a přijíždím ke krásné zřícenině hradu Cimburk (413 mnm). Tady jsem už byl s miláčkem v zimě a pamatuji se, že tenkrát tady měli otevřený vstup a dalo se tady něco koupit. Jenže dneska tady není po nikom ani památka. Hmmm, to není moc dobré. Chvilku si odpočinu a stoupám zpátky na rozcestí U Mísy.

Trošku jsem ubral, zklidnil se a pocit žízně na chvíli mizí. Od rozcestí pokračuji po červené značce k lezecké skále, která se nazývá Kozel. Vyfotím si to tady a mírným stoupákem pokračuji dále. Po chvilce odbočím na cyklotrasu doleva, vyjíždím nahoru Pod Kazatelnu (520 mnm). Odtud zase kousek sjedu a na dalším rozcestí Pod Ocáskem najíždím po zelené značce znova do lesa na stezku. Chvíli si libuji, že se mi jede skvěle, ale samozřejmě po chvilce přede mnou vyvstává zhruba 20 metrový prudký výšlap plný kamenu. Nemůže být ani řeč o šlapání na kole, takže tahám kolo na zádech. Pak na svého věrného oře naskočím a po pár desítkách metrů jsem na vrcholu Ocásku (554 mnm).

Teď mě čeká sjezdík mezi stromy. Ten si zase užívám a po chvilce se napojuji znova na štěrkovou lesní cestu. Snad už budu sjíždět. Cesta jde teď velice příjemně a přijíždím k rozcestí U Hrobů (475 mnm). Vidím odbočku, že ony zmiňované hroby se nacházejí 300 metrů doprava. Chvíli zvažuji, jestli je rozumné vydávat další síly, ale pak si říkám, že když už tu jsem, tak se tam podívám. Samozřejmě těch 300 metrů je do kopce a když dorazím k Hrobům (502 mnm), jsem zase na dně sil. A ještě navíc zde není nic moc co k vidění. Otáčím teda kolo zpátky a vracím se na rozcestí.

Teď už zase budu sjíždět, tak snad si trochu odpočinu. Dostávám se ven z lesa, sjíždím po nádherných pastvinách a mám výhled do širokého okolí. Cesta se mi několikrát trošku zhoupne a zanedlouho sjíždím po zelené značce k hlavní silnici 50. Musím kousíček po ní sjet a dostávám se do vesničky Staré Hutě (427 mnm). Tajně doufám, že zde budou otevřeny nějaké potraviny nebo hospůdka, ale bohužel. I tady je mrtvo. V bidonu mám už jen asi dva loky a situace začíná být vážná. Vím, že musím zpátky nahoru k Brdu a zvažuji, jestli nepoprosit nějakého místního domorodce o vodu. Nakonec si říkám, že pojedu v klidu a že to nějak dám.

Uf, znova je přede mnou kopec, pojedu pár kiláků po asfaltové cestě až na rozcestí Vlčák, kde už jsem dneska jednou byl. Stoupání se zdá nekonečné, mám pocit, že každou chvíli vypustím duši z těla, ale i přesto mě zanedlouho vítá tabule s nápisem Vlčák. Myslím, že teď už to nějak zvládnu, i přesto, že pod Brdo budu ještě mírně stoupat. Pod Brdem se na chvíli zastavuji a pozoruji cyklistku, která sjíždí od rozhledny. Paní má odhadem padesát let, zdravíme se a paní se ptá, odkud jedu. Ve zkratce ji říkám, co jsem projel a že bohužel bylo všude zavřeno a že už se těším dolů, protože mám hroznou žízeň. Paní mi nabízí svůj čaj, který si veze v PET láhví a já si z velkými díky trošku odlévám do bidonu. Jsem zachráněný.

Troška tekutin mi vlévá energii do žil a sjezd na Bunč si užívám. Z Bunče pojedu už po cestě na Kostelany, čili kousek nastoupám a pak zase sjíždím. Dostávám se na rozcestí Tabarky a jelikož jsem domluvený s miláčkem, že mi přijede naproti do Kvasic, odbočuji doprava na Novou Dědinu. Dva mírné kopečky už zase šlapu z posledních sil a na lehké převody. Pěkně jsem se zase dneska zhuntoval. Navíc se trošku kazí počasí, začíná se zatahovat a fouká vítr. V Nové Dědině vidím, že mají ještě otevřené potraviny, tak neváhám a třesoucíma se nohama vcházím do obchodu.

První pivko vypiji doslova na ex a ke druhému si dávám tři rohlíky a 20 dkg Vysočiny.Půl hodinky popíjím a jím. No hned je to lepší. Odtud už mě do Kvasic čeká jen sjezd, takže žádný problém. Přijíždím do naší oblíbené hospůdky na hřišti, kde mě už čeká Irmísek a objednávám si pořádné čepované pivo. Ty jo, to byl dneska zase výšlap. Sedíme asi hodinku a pak už jedeme domů. Máme to necelých deset kiláků po rovině kolem řeky Moravy, ale přesto už miláčkovi nestíhám. Ta si mě ještě dobírá, že konečně čeká ona na mě. Večer končí jak jinak než horkou vanou.

31.03.2014

divider
divider

Délka trasy: 86 km

Nastoupané metry: 1 768 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek