logo
divider

Sedlčany - Vysoký Chlumec - Krázná Hora nad Vltavou - Hráz Orlíku - Onen Svět - Orlík - Kovářov - Krchov - Petrovice - Sedlčany


Jsme na každoročním putování po naší vlasti s cykloturisty a dnes je středa, což znamená, že měníme místo pobytu. Doposud jsme byli ubytovaní ve skvělém penzionu v Obecnici a dnes se přesuneme na turistickou ubytovnu v městě Sedlčany. Trošku se toho obávám, protože půjdeme nejspíš s kvalitou ubytování níže. Vstáváme klasicky před sedmou a jedna část převeze auta do Sedlčan a ostatní budou vyjíždět odsud na kolech a sejdeme se všichni na zámku Orlík.

Nás, co nejprve přejedou auty, je šest. Já, Kamil, Alča, Vašek a dva Mírové. Ostatním říkám, ať nespěchají a vyjedou až v devět, jinak budou na nás čekat. Ale stejně všichni vyjíždějí zároveň s námi. My se před devátou dostáváme na ubytovnu Taverny, která se nachází ve sportovním areálu. Ubytování vysoce předčí naše očekávání a my jsme s ním maximálně spokojení. Celkem se mi ulevilo. Je devět hodin, máme perfektní čas a jsme připraveni vyrazit.

Kousíček za ubytovnou najíždíme na hlavní cestu a směřujeme se na nedaleký Vysoký Chlumec. Tady se chceme zajet podívat ke krásnému zámku, ale ten je bohužel v soukromém vlastnictví a vidíme ho pouze jen z dálky. Bohužel je i brzo na návštěvu místního pivovaru a tak pokračujeme dále. Sjedeme zpátky na hlavní silnici, ale z té po malé chvilce odbočujeme vpravo. Jen mírně nastoupáme a pak sjíždíme do krásné údolí.

Ale i z toho za chvíli vyjíždíme a znova něco nastoupáme. Odbočujeme k místu zvanému Zvěstovice a poté znova sjíždíme do krásného údolí. Tentokrát jedeme okolo Počepického potoku. Po asi čtyřech kilometrech přijíždíme do obce Vletice a odtud začínáme celkem slušně stoupat. No už teď tušíme, že dnešní etapa nebude vůbec jednoduchá. Až v místě zvaném U Papežovy Cihelny se cesta láme a my sjíždíme do města Krásná Hora nad Vltavou.

Přijíždíme na náměstíčko, ptáme se místních, jestli je tady někde možnost dát si pivo, ale bohužel dostáváme zápornou odpověď. Nic se nedá dělat, musíme pokračovat dále. Projedeme okolo kostela sv. Mikuláše a přilehlého pomníku obětem letecké havárie a pak vyjíždíme z města. Jedeme po hlavní silnici, ale provoz není nijak dramatický, takže se to dá. Stejně po pěti kilometrech odbočíme do Milešova. Tady si právě uděláme zajížďku a směřujeme se na hráz Orlíku.

Zpočátku se mi nechtělo navyšovat délku trasy, ale jsem moc rád, že jsme tam jeli. Sice k hrází musíme něco nastoupat a pak něco sjet dolů, ale určitě to stojí za to. Jednak je z hráze krásný pohled oběma směry a hlavně se zde nachází lodní zdvihadlo. Samozřejmě vše pečlivě dokumentujeme na fotoaparáty. A tady se konečně máme možnost občerstvit. Pivka si nakonec dáme dvě. Dneska je příjemně a vedro není až tak velké. Pak nám ještě píšou holky a ty to mají už kousek na orlický zámek. Jak jsem předpokládal, budou na nás čekat.

Je před dvanáctou polední a my se vydáváme na další cestu. Z hráze si musíme zase nastoupat, ale do Milešova se už nevracíme, ale odbočujeme na Klenovice. Odtud sjíždíme do Koubalovy Lhoty a za ní odbočujeme vlevo. Máme ještě jeden turistický cíl a tím je rozhledna a chata Onen Svět. Už jenom kvůli tomu názvu se tam musíme jet podívat. Když překřižujeme hlavní silnici, najíždíme na polní cestu a začínám opět razantně stoupat. Ale netrvá to dlouho a ocitáme se na Onom Světě (600 mnm).

Nejprve jdeme na pivko do chaty a tady chvilku poklábosíme s majitelem chaty. Dáváme si i polévku a chvilku odpočíváme. Pak si vyjdeme pár schodů na dřevěnou rozhlednu a kocháme se pohledem do krajiny. Mezitím mi píše Irmísek, že už jsou na zámku. Tady se rozdělí i naše skupina a někteří se už budou vracet do Sedlčan. Dále pokračujeme jenom ve třech – já, Kamil a Vašek. Aspoň se do toho můžeme pořádně opřít, ať na nás holky nečekají moc dlouho.

Sjíždíme dolů do obce Lašovice, pak se přesuneme do nedalekých Zahořan a potřebujeme se napojit na cestu nedaleko Žebrákova. Tam po malé chvíli jsme, trošku zase nastoupáme a projíždíme lesem. Za ním se napojujeme na hlavní silnici a sjíždíme na Žďákovský most (410 mnm). Na chvilku zastavujeme a dělám zase nějaké fotky. Pak už vjíždíme do městečka Orlík a potkáváme se v jedné hospůdce s ostatními členy naší party. A právě, když se těším na čepovanou Plzničku a sundávám si přilbu, dostávám vosí žihadlo přímo do krku.

No paráda – to, co jsem nechtěl nikdy zažít, tak se stalo. Bohužel mám po vosím bodnutí velký otok, takže situace moc dobrá není. Naštěstí má Irmísek při sobě tabletku proti alergii a taky poprosím v hospodě o led. Dostávám pořádný kvádr ledu a ubrousek namočený v octu. Takže zvenku chladím ledem a zvnitřku studeným pivkem. Moc dobrou náladu nemám, krk otéká a pekelně pálí. Naštěstí se mi normálně dýchá, polykat taky můžu a za necelou půlhodinku zabírá tabletka. Snad už to nebude více natékat a i bolest se zmirňuje.

Říkám si, že když jsem zvládl tohle, zvládnu už na kole všechno. Postupně se mi vrací dobrá nálada, jsem rád, že můžu pokračovat dále. Sjíždíme tedy dolů k zámku a ten se mi osobně moc líbí. Udělám nějaké fotky a pak přejíždíme k hrobce Schwarzenberků. Po cestě máme dvě fantastické vyhlídky na část přehrady a zámek a i hrobka stojí za shlédnutí. Když máme všechno prohlédnuté a vyfocené, vydáváme se na zpáteční cestu. Od zámku je pořádný stoupák a já si pořádně máknu a rychle se vracím do hospůdky, abych stihl ještě jednu Plzničku.

Je těsně před čtvrtou hodinou a my jsme zpátky na Ždákovském mostě. Teda jen my tři jsme zpátky, ostatní jedou po neznámé trase. Z mostu najíždíme do stoupání a to nás přivádí ke Kostelci nad Vltavou. Odbočujeme vlevo a po pár set metrech míjíme křižovatku, odkud jsme my tři přijeli. Takže odteď jedeme všichni neznámou krajinou. Po malé chvíli míjíme Zítkova anděla, což je asi 150 cm vysoká betonová socha. Teď už projíždíme Kovářovem a pozorujeme, jak se nám zatahuje nebe.

Z Kovářova se směřujeme na Vladyčín a znova začínáme něco nastoupávat. Do obce Krchov už ale sjíždíme a zastavujeme se u obory s laněmi a jelenem. Když se přiblížím k plotu, abych si je vyfotil, jelen jde okamžitě ke mně s výhružným pohledem. Z Krchova dále sjíždíme a ocitáme se v městečku Petrovice. A v tom okamžiku začíná pršet a my jsme rádi za nedalekou hospodu s velkou krytou terasou. Usazujeme se tam a já si uvědomuji, že jsem dneska nic nejedl. Když totiž ostatní obědvali, já jsem chladil zrovna krk po vosím bodnutí. Objednávám si tedy zeleninový salát a samozřejmě pivečko.

Prší zhruba půl hodiny, ale podle radaru by to mělo přejít. V mezičase si ještě odskočíme udělat fotku k nedalekému zámečku a před půl sedmou se vydáváme na poslední část cesty. Po hlavní silnici míříme do Počepic a za nimi nám znova vysvítá sluníčko. Dojíždíme do Vysokého Chlumce a odtud to máme asi pět kilometrů do Sedlčan a cesta nám bude klesat. Dojíždíme v pohodě, moc jsme nezmokli a kola jsou jen trošku zastříkané. Míříme do sprch a poté se všichni scházíme v jednom velkém pokoji. Koštujeme dobrou slivovičku, povídáme si, smějeme se a dokonce přijde řada na zpěv.

31.07.2019

divider
divider

Délka trasy: 92 km

Nastoupané metry: 1 323 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek