Louky - Ostrý - Ropice - Ropička - Godula - Louky

Vyjíždím z domu a mým dnešním cílem je vrchol Ostrého, který se nachází hned vedle Javorového Vrchu. Dávám se opět hlavní cestou přes Český Těšín, Ropici až do obce Nebory, kde cesta odbočuje směrem do Tyry. Je to 17 km nezáživné a řekl bych i protivné cesty, ale chci být co nejrychleji v Beskydech. Když odbočím z hlavní cesty, pokračuji po asfaltové cestě směrem na Tyru a jedu až na konec obce, kde začíná stoupat asfaltová cesta na Javorový vrch. Jsou zde i jiné možnosti výjezdu na Ostrý (modrá turistická značka přes Kozinec a vrchol Ostrého – náročná na stoupání a místy je třeba tlačit kolo v hustém porostu keřů a stromků, ale zvlášť poslední pár set metrů, vedoucích po staré turistické stezce je nádherných a člověk tady nepotká živáčka. Žlutá turistická značka – vede prudce do lesa, odbočuje se z asfaltové cesty těsně před mostkem přes řeku. Tuto trasu bych spíše doporučil jako sjezdovou, pro výjezd je zcela nevhodná, kolo je třeba každou chvíli tlačit). Nicméně já se dneska dávám po asfaltu směrem na Javorový a asi 2 kilometry pořádně stoupám. Přijíždím k vrácečce, kde se cesta sklání doprava pod úhlem asi 270°. Zde odbočuje také prudce vlevo trasa na Ostrý.

Pokračuji asfaltovou cestou a stále pořádně stoupám. Po asi kilometru cesta přechází v lesní a zmírňuje své stoupání. Odtud se už houpu po vrstevnici, stoupání je příjemné a mám krásný rozhled do krajiny a do údolí Tyry. Počasí mi dneska vychází a je příjemně teplo. Samozřejmě v kopci bych ocenil trošku chladu, protože zase ze mě lije, ale to až tak nevadí. Cesta se poté rozděluje, po vrstevnici pokračuje stávající cesta a doprava odbočuje cesta směrem Ostrý. Stoupání se opět přiostřuje, ale jen na chvíli a zase stoupám velice mírně. Zanedlouho dojíždím na rozcestí Pod Kalužným, kde se dávám vlevo na Ostrý. Je tady široká lesní cesta, ale je plná kaluží a mokrého marastu. Takže se zase trošku zabahním. To nevadí, k chatě mi už chybí asi kilometr a já k ní stoupám mírným sklonem. Dojíždím za chvíli na kýžené místo a jdu si dát zelňačku a kofolu. Zelňačky, s výbornou chutí, dostávám neuvěřitelnou dřevorubeckou porci. Pochutnávám si, suším se na sluníčku a odpočívám. Uvažuji, kudy to vezmu zpátky a volba padá na trasu vedoucí přes Kalužný , Ropici a Šindelnou.

Vyjíždím tedy zpátky a vracím se kousek stejnou cestou, jakou jsem přijel. Když přijedu na rozcestí Pod Kalužným, pokračuji mírným stoupáním lesní stezkou na rozcestí Kalužný (960 mnm). Tohle rozcestí si svůj název zaslouží právem. Ještě jsem nezažil, aby tady bylo sucho. Objíždím veliké kaluže a bahno mezi stromy a dávám se po červené značce směrem na Ropici. Cesta vede lesní stezkou a místy se z ní stává nádherný singl. Nikde nikdo, kolem dokola jenom příroda. Přijíždím na rozcestí Ropice (1005 mnm) a pokračuji rovně po červené značce. Cesta je od rozcestí Kalužný až na rozcestí Pod Velkým Lipovým (925 mnm) je pravá beskydská trasa a z větší poloviny je to krásný, ale občas zabahněný singl. Vyjíždím na kopec Ropici (1082). Odtud už sjíždím směrem na rozcestí Pod Velkým Lipovým. Sjezd je prudší a hlavně ve spodní pasáži trošku náročnější.

Od rozcestí Pod Velkým Lipovým pokračuji rovně po červené značce a čeká mě malý kousek stoupání, které přechází v krátký, ale prudký sjezd. Po sjezdu mě čeká ještě kousek a už vyjíždím u chaty Ropička. Odtud se rozhoduji, že z Beskyd sjedu přes dolů přes Godulu. U Ropičky najíždím na asfaltovou cestu a opět mě čeká pořádný sjezd. Ale pozor, cestu křižují odvodňovací kanálky a asfalt také není kvalitní a není tady problém dosáhnout rychlosti přes 70 km/h. Sjíždím tento krásný, ale záludný sjezd a už zase stoupám do kopce. Naštěstí stoupání není moc dlouhé a po malé chvíli si to zase svištím sjezdem. Přijíždím na rozcestí Ropičník (700 mnm), kde se dá odbočit štěrkovou cestou doleva a vyjede se na konci Komorní Lhotky. Ale já mám namířeno ještě rovně a zase na chvíli stoupám. Když vyjedu výše, čeká mě pár set metrů mírného sjezdíku k chatě Godula (737 mnm). Tady ke své nelibosti zjišťuji, že mi ze zadního kola utíká vzduch. Nezbývá nic jiného, než vytáhnout náhradní duši a montpáky a dát se do výměny. Alespoň si tu prácičku zpříjemním jedním oroseným zlatavým mokem.

Po nuceném odpočinku se vydávám na sjezd z Goduly do Komorní Lhotky, který vede asfaltovou silnicí. Sjezd má asi 3,5 km a trošku zahřeje kotouče mých diskových brzd. Pak už se vydávám svou staroznámou cestou z Komorní Lhotky na Hradiště, odkud mě čeká ještě poslední pořádný výšlap do Koňákova. Celou cestu z Komorní Lhotky už jedu po asfaltu. Ocitám se nahoře v Koňákově a odtud mě čeká asi 10 km víceméně sjezdíku přes Chotěbuz až domů …

26.07.2009