Brandýs nad Labem - Horní Počernice - Dolní Počernice - Hostivař - Průhonice - Uhříněves - Koloděje - Klánovice - Brandýs nad Labem

Začíná sedmý a poslední společný den našeho každoročního cykloputování po Česku. Jsme ubytování v Sportcentru v Brandýse nad Labem a dneska se opět projedeme částmi Prahy. Vstáváme před sedmou, chystáme si snídani, oblékáme se do dresů a jako každý den, v osm hodin jsme připraveni vyrazit. Po včerejším zataženém a chvilkově i deštivém dni dnešní předpověď hlásá polojasno a teplo. Na dnešní den se moc netěším, obávám se, že trasa nebude nijak zajímavá, ale večer už budu konstatovat, že jsem moc rád, že jsem se pletl.

Nasedáme na kola a sjíždíme do centra města. Za centrem začínáme stoupat a míříme do nedaleké obce Zápy. Odtud mírně nastoupáme a jedeme po vedlejší asfaltové silnici, na které není skoro žádný provoz. Projedeme okrajem Radonic, nadjedeme dálnici a dostáváme se do Horních Počernic. Jedeme se podívat k místnímu zámku a poté se usazujeme v místní restauraci na zahrádce. Miláček si dává kávičku a já, přesto, že je teprve po deváté, výbornou houbovou polévku a pivko.

Po malé pauze se vydáváme dále, sjíždíme kousek dolů a projíždíme okolo Xaverovských rybníků. Znova jsme u dálnice, ale tu tentokráte podjíždíme. Po dvou kilometrech vedlejší silnice dojíždíme do Dolních Počernic. Tady vjíždíme do areálu pivovaru, který je spjatý se zámeckým parkem. Jdeme se tam samozřejmě podívat a já si fotím bývalý mlýn, který nyní slouží jako restaurace. Hned naproti máme další restauraci, která se může pyšnit zajímavým „amfiteátrem“. Tady se chceme zastavit na další pivko, ale bohužel ještě mají zavřeno.

Projíždíme tedy zámecký park, z dálky si obhlédneme zámek a vyjíždíme na hlavní silnici. Teď zase musíme něco nastoupat a zhruba po kilometru odbočujeme vlevo na cyklostezku. Konečně zase bez aut a se svobodou pohybu. Po malé chvilce podjíždíme další dálnici a pak překřižujeme silnici. Za ní se nachází malebná retenční nádrž Slatina. Po výborné cyklostezce jedeme ještě kilometr a vjíždíme do Dolních Měcholup. Tady musíme chvíli po hlavní, která nás přivádí do Hostivaře. Projíždíme okolo filmových ateliérů, kde se natáčí nekonečný seriál Ulice a pak projíždíme podchod hostivařského nádraží.

Hned kousek za nádražím objevujeme restauraci s venkovním posezením, která má polední menu. Je lehce po jedenácté hodině, takže volba je jasná. Usazujeme se, objednáváme si jídlo a pití. Po hodinové pauze nasedáme zpátky na naše duralové oře a kousek sjíždíme. Dostáváme se na rušnou křižovatku, tu projedeme a za malou chvíli se dostáváme na okraj přírodního parku Hostivař. Fotím si romantické meandry potoka Botiče a mírně stoupáme k hrázi hostivařské přehrady. Nutno dodat, že jedeme opět po skvělé cyklostezce a navíc ve stínu stromů.

Projíždíme takto okolo přehrady další dva kilometry a jediným problém je Mirkův defekt. Cyklostezka nás přivádí do Petrovic, kde se prudce vyšvihneme ke krásnému kostelíku sv. Jakuba Staršího. U kostela se rovněž nachází zámek, ale ten je opravdu v dezolátním stavu a vidíme ho jen škvírou v bráně. Znova roztáčíme svá kola, kousek se vracíme a sjíždíme a napojujeme se na červenou turistickou značku vedoucí okolo Botiče.

Pro mě fantastická stezka, kterou si užívám, ale bohužel pro Jarka, který má elektrokolo, moc šťastná není. V jednom krátkém švihu zapomene přehodit a jelikož je elektrokolo poměrně těžké, neudrží se a padá i s kolem do potoka. Naštěstí se nic vážného nestalo, krom mokrých bot, batohu a kraťasů. A hlavně i Jarek to bere s humorem. Tuto kilometrovou terénní vsuvku máme za sebou a vjíždíme na okraj Křeslic. Znova začínáme mírně stoupat a dojíždíme do obce Újezd. Za tou podjíždíme dálnici a za pár minut brázdíme uličky Průhonic.

Přijíždíme k zámku, platíme vstupné a jdeme se podívat do areálu. Musím říct, že průhonický zámek je krásný a velkolepý a jsme rádi, že jsme se tady šli podívat. Proplétáme se chodníčkama, jdeme se rychle podívat na nádvoří, dříve než tam začne svatební obřad a poté scházíme k Podzámeckému rybníku. Dělám tady spoustu fotek, protože to tady opravdu stojí za to. Když si to tady s Irmískem objedeme, vycházíme před zámek, dáváme si pivko a čekáme na ostatní.

Když jsme všichni, nasedáme na kola a pokračujeme dále. Směřujeme se po silnici nejprve do Čestlic, poté projedeme Benicemi a před Uhříněvsí čekáme na přejezdu, až přejede vlak. Bohužel je to onen přejezd, na kterém ukončila svůj život zpěvačka Iveta Bartošová. Když máme volno, pokračujeme dále a zastavujeme se v místním pivovaru na ochutnávku zdejšího piva. Po krátké pauze míříme do Kolodějů. Více jak pětikilometrová trasa je ale utrpením. Provoz je doslova šílený a my jsme rádi, když z hlavní silnice odbočíme k místnímu zámku.

Zámek v Kolodějích je ale bohužel v soukromém vlastnictví a když se přiblížím k bráně, tak se z reproduktoru zvonku ozve ochranka, co si přejeme. Slušně mi sdělí, že nejsme vítání, a tak nám nezbude nic jiného, než pokračovat dále. Opět musíme najet na hlavní silnici, ale tady je provoz přece jenom trochu rozumnější. Dojíždíme do Klanovic, těmi se prosmýkneme, znova projíždíme nádražním podchodem a za ním se konečně dostáváme na cyklostezku, kde máme z jedné strany rodinné domy a z druhé les. Konečně se zase šlape klidněji.

Dojíždíme znova na okraj do Horních Počernic a poté se dostáváme do Zelenče. Opět jsme na perfektní cyklotrase a postupně sjíždíme až do obce Zápy. Odtud už to máme víceméně z kopce asi tři kilometry do Brandýsa nad Labem. Máme dobrý čas, tak se rozhodujeme, že se tady stavíme ještě na jedno. Někteří si tady dávají i jídlo a nakonec tady zůstáváme skoro hodinu. Ale opravdu, když pak sedneme na kolo, jsme do půl hodinky na hotelu. Jdeme si dát pořádnou sprchu a pak míříme do nedaleké hospůdky, kde už máme objednaný stůl a společně zakončujeme týden plný nových zážitků, tras a perfektního počasí.

04.08.2017