Louky - Frýdlant nad Ostravicí - Pustevny - Radhošť - Kozlovice - Louky

Na dnešní trasu se moc těším, máme v plánu dobýt Radhošť, sídlo boha Radegasta. Byl jsem tam naposledy pěšky jako malý kluk a je to více než 20 let zpátky. Vyjíždím z domu a jedu lesní cestou podél tratě do Albrechtic. Odtud stoupám asfaltovou cestou až na Pacalůvku, kde máme sraz. Chvilku čekám, a tak se napájím v místním obchůdku energetickým nápojem. Jsem po noční, tak ať mám trošku víc energie. Parťáci za chvíli dojíždějí a vydáváme se na daleký výšlap. Jedeme hlavní cestou směrem na Bludovický kopec a pak sjíždíme na hráz Žermanické přehrady. Za ní jedeme kousek cyklostezkou a pak znova najíždíme na hlavní cestu na Nošovice. Před Dobrou musíme udělat nucenou zastávku, jelikož Jirku postihl postrach cyklistů – defekt.

Těsně před dálnicí ale odbočujeme vpravo a po kilometru se ocitáme u lesa, do kterého vjíždíme. Jedeme lesní cestou a kličkujeme, jelikož je cesta plná bahna a kaluží. Tato krátká terénní vložka je super a vyhazuje nás před Frýdkem-Místkem. Nadjíždíme dálnici a štěrkovou zkratkou dojíždíme na hlavní cestu z Dobré na Frýdek. Kousek po ní jedeme a pak se znova dostáváme na cyklostezku. Po ní přijíždíme k pěšímu mostku přes Ostravici, kterou přejíždíme a ocitáme se ve Starém Městě. Prokličkujeme touto obcí a čeká nás další přejezd řeky Ostravice přes pěší most. Za ním se stáčíme doleva a pojedeme polní cestou v lese podél řeky. Netušil jsem, že tady taková cesta je a jsem moc rád, že nám ji Jirka ukázal. Jsou na ní občas bahnité kaluže, ale o to sympatičtější je. Poté se propleteme mezi pár rodinnými domky a jedeme polní cestou do Hodoňovic. Zde projíždíme obcí a za ní se znova dáváme k řece a tady nás vede singlík. Přijíždíme k potůčku, který vtéká do Ostravice a jehož břehy jsou vyloženy žulovými kameny. Metrový sešup dolů a nahoru je zajímavá vložka. Podél řeky se dostáváme až na hlavní cestu, která nás dovede do Frýdlantu, kde nadjíždíme čtyřproudovou cestu a jedeme po asfaltu směrem na Ondřejník.

Tady už přestává sranda a začínáme se pořádně potit. Cesta stoupá a máme co dělat, abychom to vyjeli. Na vrch Ondřejníku nejedeme, odbočujeme vlevo. Tady zastavujeme, odpočíváme a Jirka mění další defekt. Tady přicházíme na příčinu jeho potíží. Má na boku pláště trhlinu. Nafoukává kolo míň a všichni doufáme, že to vydrží. Rozjíždíme se dál a velmi mírně klesáme po vrstevnici. Jedeme asfaltovou lesní cestou a z ní odbočujeme dolů vlevo do terénu a čeká nás prudký terénní sjezd, který poté přechází v asfalt a my sjíždíme až na hlavní cestu v Kunčicích pod Ondřejníkem. Projíždíme rovně, ještě kousek sjíždíme a pak nás zase čeká brutální asfaltový výšlap. Naštěstí je krátký a pak cesta stoupá vzhůru jen mírně. Čeká nás mírný sjezd a zastavujeme u hospůdky Na Pekliskách. a jdeme se občerstvit před hlavním výjezdem. Já si dávám černé pivko a všichni ochutnáváme místní polévku.

Po pauze nasedáme na naše bajky a odbočujeme vlevo na zelenou trasu směrem do hor. Zpočátku jedeme mírně do kopce, ale jakmile vjedeme do lesa, cesta se zvedá. Jedeme ale krásnou přírodou, vedle nás teče potok a šlape se nám výborně. Z asfaltové cesty vjíždíme na lesní a pořád stoupáme. Kousek sjedeme a jsme zase na asfaltové cestě. Jirka nás ale vede zkratkou a čeká nás kamenitý stoupák. Jirka říká, že to ještě nevyjel bez šlápnutí, tak si říkám, že není možné, že bych to nedal. Terén není lehký, kopec vede snad do nebe a ani mě se to nedaří vyjet a stoupám si. Sice hned pokračuju dál, ale nevyjel jsem to. Zkratka se za chvíli vyhupuje zpátky na asfaltovou cestu a za chvíli už jsem na sedle Tanečnice (1005 mnm).

Odtud se dá jet po vrstevnici až na Pustevny, ale my volíme přejezd přes vrchol Tanečnice (1084 mnm). Vede na něj pěšinka plná kamení a chvíli musím jít pěšky a tlačit kolo. Ale za chvíli nás vítá vrchol, tak na chvíli zastavujeme a fotíme se. A teď už hurá terénem dolů na Pustevny (1010 mnm). Sjíždíme a jdeme se tady porozhlédnout. Je tady celé procesí lidí a u chat parkují dva zájezdové autobusy, což mi teda hodně kazí celkový dojem z jinak nádherných Pusteven. Občerstvujeme se v místním stánku frgálama a pokračujeme dále na Radhošt. Vyjíždíme asfaltovou cestou nahoru a mě v kopci předjíždí holčina na Duratecu. Říkám si v duchu, že je teda fakt dobrá. Po výjezdu nás čeká jak jinak sjezd kamenitou širokou cestou k soše boha Radegasta (1105 mnm). Zde zastavujeme a prosíme jedny turisty, aby nám udělali fotku. Nasedáme a ještě si to kousek svištíme dolů. Tady odbočuje vpravo turistická trasa do Ráztoky, po které pojedeme zpátky. Kolem nás se rozprostírá nádherný výhled do okolních kopců. Ale nejdříve si ještě vystoupáme na vrchol Radhoště (1129 mnm) k jeho kapličce.

Tady potkávám sedícího bajkera, který se mě ptá, jestli jsem neviděl holčinu na žlutém kole. Ptám se ho, jestli to byl Duratec a on přikyvuje. Povídám mu, že stojí kousek níž u chaty na Radhošti a on je tím viditelně rozladěný. Nedá mi to a zeptám se ho, odkud jedou. Odpovídá mi, že vyjeli na Pustevny lanovkou. Ahaaaa, moje ego hned pookřeje, když holka, která mě předjela, vyjela ty nejtěžší kilometry kopce lanovkou :-). Dojíždím ke kapličce, kde už čeká Jirka. Sedáme si tady na trávu a kocháme se nádherným počasím a nádhernou krajinou kolem dokola. Po krátkém odpočinku se vydáváme na cestu domů.

Sjíždíme kousek dolů a odbočujeme na výše zmiňovanou turistickou trasu. Ta trasa nemá chybu. Úzkou pěšinku občas křižují kořeny, které vytvářejí malé schody, a kolo si občas trošku poskočí. Po asi kilometru přijíždíme k úseku, který prudce padá dolů kamením a kořeny. Vedle vede vyšlapaná cesta mezi stromy a tak raději volíme tuto míň riskantní cestu. Zastavujeme s Jirkou a v tom se přeženou dva bajkeři na fulech a inkriminovaný úsek sjíždějí bez zaváhání a jediné chybičky. No, máme se ještě co učit. Jedeme dále a lesní pěšina se mění v kamenitou. V jednom úseku plného balvanů se mi kousne přední kolo a já málem letím přes řidítka, raději jdu ten zbytek pěšky. Čekám na své parťáky, když se znovu vynořují ti dva bajkeři. Koukám, jak projíždějí ty kameny a jednomu se taky kouše přední kolo o kámen a vykopává mu zadek, ale i teď tento bajker vše mistrně zvládá a za chvíli mi mizí dole z dohledu. Odtud se cesta umoudřuje a míří dolů širokou lesní cestou, ikdyž pokrytou drobnými kameny. Jsme skoro dole a napojujeme se na asfaltovou cestu, která nás vevede do Ráztoky. Tady je hlavní parkoviště a nástup k lanovce. Na chvíli zase zastavujeme a dáváme si něco k jídlu a kofolu.

Dáváme se na cestu dál a mírně sjíždíme dolů do Trojanovic, kde na kruhovém objezdu odbočujeme vpravo a jedeme hlavní cestou na Kunčice pod Ondřejníkem. Zde se naše cesta stáčí doleva, a když dojedeme na křižovatku, dáváme se do kopce a míříme do Kozlovic, do kterých sjíždíme. Víme, že nás čeká ještě další pořádné stoupání , a to z Kozlovic do Myslíku. Ale odtud svištíme několik kilometrů dolů do Pálkovic. Zde odbočujeme na vedlejší cesty a cyklotrasou přejíždíme zpátky do Hodoňovic a po nadjetí čtyřproudé silnice na Frýdlant se ocitáme znova u řeky Ostravice a teď už pojedeme stejnou cestou, jakou jsme sem přijeli.

Já si ještě neodpustím bláznovinku a před Starým Městem zkouším přejet Ostravici na kole. Voda se ovšem zdála plytší, než ve skutečnosti byla a já po kousku jízdy končím po stehna ve vodě. Ale co, aspoň je sranda a tak ji přebrodím celou. Naštěstí je teplo a ani mokré tretry mi nijak zvlášť nevadí. V Albrechticích, kousek před domovy, si ještě dáváme pivko a pak se už rozjíždíme do svých domovů na pořádnou večeři a hlavně pořádnou sprchu. Dnešní výlet byl výjimečný a jsem rád, že jsme to bez problémů ujeli a užili si to.

23.05.2009