logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Mělník - Libkovice pod Řípem - Říp


Začíná třetí den našeho cyklovýletu po Labi a my se probouzíme na břehu lomu Baraba, který se nachází nedaleko Mělníka. Balíme si stany a další věci a zjišťujeme, že nám společnost dělaly klíšťata. Nepříjemný tvor se zakousl do Zdeňka a do Petra. Já zjišťuji ještě další nemilou skutečnost a to tu, že mám díravou samonafukovací karimatku a je víceméně nepoužitelná.

Vzhledem k tomu, že máme na dnešek naplánovanou jen krátkou trasu s nocováním na nedalekém Řípu, vrátíme se kousek do Mělníku a pojedeme se podívat k místnímu zámku a hlavně budeme mít krásnou vyhlídku na soutok Vltavy a Labe. Tím pádem se zastavíme i v obchodním domě a já si můžu koupit obyčejnou karimatku.

Po lehké snídani a naložení našeho nákladu na kola můžeme vyrazit do Mělníku. Najíždíme na hlavní cestu, po asi třech kilometrech projíždíme Hořínským parkem a dostáváme se na most vedoucí přes Labi. Za ním nás čeká pořádný výšlap a zanedlouho zastavujeme na vyhlídce u zámku. Obdivujeme soutok a naše fotoaparáty cvakají jeden za druhým.

Teď už projíždíme na náměstí, kde se zastavujeme u jednoho stánku a dáváme si všichni pivo a párek v rohlíku. Dalším problém se ukazuje na Marianově zadním kole. Hodně kope a Marian chce skočit někam do servisu a nechat si ho vycentrovat. Sjíždíme směrem, kde se nachází cykloprodejna a nakonec se ukazuje, že je na vině roztrhaný kevlarový plášť. Marian si teda kupuje nejlevnější možný plášť a problém je vyřešen.

Sjíždíme zase kousek níže a zastavujeme u Kauflandu. Jdu si koupit karimatku a ostatní si taky zaběhnout pro nějaké drobnosti. Už jsem u kasy, když na mě Michal se smíchem křičí, že mám defekt. No super, další drobný problém. Než zaplatím a vyjdu ven, tak mi už kluci demontují kolo a vyndávají díravou duši. Trošku mě vyděsí, že díra je opět ve stejném místě jako minule a je to spíše centimetrový řez. Znova všechno kontrolujeme, hlavně ráfek, ale stejně netušíme, co bylo příčinou defektu. No snad se to nebude opakovat, jinak budu muset nakoupit další duše.

Defekt rychle opravujeme, na sluníčku už začíná být pěkně vedro a mě začíná kapat pot z čela. Konečně můžeme vyrazit na další cestu a je nejvyšší čas, protože už je po poledni. Projíždíme spodem města, pár metrů jedeme po hlavní výpadovce na Prahu a znova odbočujeme k lomu Baraba. Ten už necháváme za sebou a vjíždíme do vesničky Cítov. Už máme docela i hlad a tak nás místní restaurace s menu potěší. Zastavujeme se, dáváme si oběd a čepované pivo.

Naším dalším cílem je pár kilometrů vzdálená obec Libkovice pod Řípem. Tam jedeme po hlavní cestě a směřujeme se do domu, ve kterém žije Michalův bratr. Máme tam domluvenou sprchu. Brácha je sice na dovolené, ale Michalovi bratranci jsou doma, takže si sedáme pod pergolu a jeden po druhém se chodíme sprchovat. Mezitím si samozřejmě vymýšlíme, že si zahrajeme volejbal. Dobrý nápad, až na to vedro. Ale i tak máme zajímavé zpestření našeho výletu.

Po dvou hodinách se chystáme na odjezd a do cíle nám chybí něco okolo pěti kilometrů. Je něco po čtvrté hodině a my se zastavujeme v další hospůdce v Rovném. Chceme si ještě dát pivko, a jak jsme se dozvěděli, chata na Řípu je dnes zavřená. Jsme přímo pod Řípem, sedíme na zahrádce a ještě máme to štěstí, že u hospody je večerka a my si nakupujeme víno a nějaké malé jídlo na večer. Docela se tady rozsedíme a dokonce si s Michalem a Mariánem zahrajeme karty.

Přišel čas na poslední úsek naší dnešní cesty a tím je stoupání na bájnou horu Říp. Jsem moc rád, že se tam dostanu, je to další z kulturních míst, které by nemělo ujít žádnému turistovi. Zpočátku stoupáme po asfaltové cestě, ale jakmile se dostaneme na hranici lesa, sestupujeme z kol a tlačíme. V jednom místě je stoupák tak brutální, že máme problém kola vytlačit i pěšky. Naštěstí to všichni zdárně dáváme a scházíme se u rotundy sv. Jiřího a sv. Vojtěcha. Opět fotíme a nesmí chybět ani společná fotka.

Pak se jdeme podívat na Pražskou vyhlídku a ta opravdu stojí za to. Malebné vesničky se rozkládají přímo pod námi a vpravo vidíme reliéfy Českého středohoří. Opět uděláme nějakou fotku a vracíme se k chatě. Tady uvažujeme, kde budeme spát. Padají čtyři možnosti. Buď přímo u chaty na betonu nebo na nedaleké trávě pod rotundou nebo sjedeme pod hranici lesa a utáboříme se na poli anebo budeme spát pod širákem na Pražské vyhlídce. Vítězí poslední možnost a my kousek sjíždíme na zmiňovanou vyhlídku.

Místa tady moc není a všude jsou kameny, ale přece jenom se sem nakonec vleze všech 8 karimatek. Začíná se smrákat, otevíráme víno a máme fantastický pohled na zapadající slunce za vrcholky Českého středohoří. Musím říct, že to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Když se setmí, vidíme v dáli rozsvícenou Prahu. My s Michalem a Mariánem pokračujeme v hraní karet a celkově si všichni povídáme, nálada je výborná a do spacáků zalézáme opět až po půlnoci.

06.06.2016

divider
divider

Délka trasy: 27 km

Nastoupané metry: 385 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek