Silesia Bike Maraton

Dneska si chceme projet trasu Silesia Bike Marathonu, na který se v květnu chystáme. Vyrážíme brzo ráno z našeho domu a za chvíli už nasedáme i s koly do vlaku, který nás doveze až do Opavy. Tady za půldruhé hodinky vystupujeme a nasedáme na kola. Naše cesta vede nejdříve na náměstí v Opavě a pak své řidítka obracíme směrem na Kylešovice, kde bude start závodu. Odtud najíždíme vlevo na lesní cestu, objíždíme rybník a dostáváme se do obce Radúň, která se může pyšnit svým zámkem. Stoupáme tedy nad ním a po chvilce asfalt přechází v lesní cestu. Začínáme pořádně stoupat a na řadu přicházejí nejlehčí převody. No nazdar, říkám si, v tomhletom mám závodit? To ještě netuším, co nás čeká dál. Vyjíždíme nahoru a čeká nás sjezd, zpočátku mírný, ale ve spodní pasáži prudký a plný kamení.

Vyjíždíme na asfaltovou cestu zámeckého areálu a za chvíli opět cesta odbočuje na lesní pěšinu a stoupá vzhůru. Poté další sjezd a znova vjíždíme do zámeckého areálu. Ten projedeme a opět nás čeká stoupání, nejdříve lesem, poté loukou. Nahoře na chvíli zastavujeme a za sebou máme pěkný pohled na Opavu. Jedeme dále a cesta začíná klesat. Další sjezd, který ve spodní pasáži prudce zatáčí doprava a projíždíme několika brodky. Už víme, že dneska se domů čistí nedostaneme. Jak jinak, po malé chvilce opět stoupáme a pak nás čeká sjezd Loukou dolů pod sjezdovku v Hradci nad Moravicí. A tady to přichází. Nejtěžší stoupání celého závodu – Kalvárie. Jede se nahoru sjezdovkou a ještě velký kus nad ní stoupáme. No nazdar, už teď mám dost. Ale co, sranda musí být. Sjíždíme další sjezd, který nás vyhazuje dole v Hradci nad Moravicí a kousek jedeme po hlavní cestě směrem na Kajlovec.

Trasa ale po malé chvíli odbočuje vlevo a zase jsme na lesní cestě. Odtud budeme stoupat na Včelí Hrad, kde bude při závodu první občerstvovací stanice. Jedeme lesem, ale zvlášť jeden úsek je hodně prudký. Rvu to na nejlehčí převod, daří se mi to vyjet, ale nahoře se dlouho vydychávám. Stoupání se zmírňuje a my se dostáváme k Včelímu hradu. Odtud pojedeme štěrkovou cestou, a ta vede konečně chvíli trošku rovně. Čeká nás sjezd a další výšlap nahoru Do Jelenic. Dostáváme se tam a teď nás bude čekat krásný, dlouhý a náročnější sjezd až k řece Moravici. Pouštím brzdy, volím snad jednu jedinou možnou stopu a v duchu si říkám, že se tady musíme pozabíjet, pokud nás tady pojede víc. Ale příroda je tady nádherná a počasí nám přeje, tak takové starosti házíme za hlavu.

Jedeme teď podél Moravice lesem a je to krása. Cesta mírně stoupá. Dostáváme se pak k přejezdu Moravice a jede se po dřevěném mostu. Je sice široký, ale nemá žádné zábradlí. No vykoupat bych se tady nechtěl. Ale projíždíme bez problému, čeká nás chvilka bahnitým terénem a vyhupujeme se na asfaltové cestě. Tady bude druhá občerstvovací stanice, a také se zde cesta dělí: rovně se jede kratší 56 km trať, vlevo začíná stoupat delší 90 km trať. Dáváme se nahoru na delší trať a už zase stoupáme. Už ani nepočítáme po kolikáté. Znova jsme na kopci, znova nás čeká sjezd. Jsme dole opět u řeky a tady potkáváme dva bajkery a dáváme se s nimi do řeči. Jsou to fajn kluci a taky si jedou projet Silesii. Chvilku jedeme spolu a projíždíme kolem řeky. Čeká nás malý výšlap nad řeku úzkým chodníčkem a dolů se musíme dostat pěšky, protože k mostku přes řeku vedou schody. Projíždíme Podhradím a cesta zase stoupá. Už začínám mít docela dost. Dochází nám voda a já začínám mít nějaký hlad. No pojedeme ještě dál a uvidíme, jestli natrefíme na nějakou hospůdku.

Nastoupáme do obce Lhotka a tady se dáváme dolů a projíždíme kolem břidlicového lomu. Cesta ještě chvíli klesá a pak se prudce vrací vlevo. Další stoupání, které se mi daří vyjet jen z posledních sil. Naštěstí není dlouhé a čeká nás úzká pěšina. Pod sebou dole teče opět Moravice a my k ní sjíždíme a ocitáme se v obci Zálužné. Najíždíme kousek na asfaltovou cestu a jak jinak dneska, stoupáme. Ale hnedka za zatáčkou se objevuje tolik toužená hospůdka a my si jdeme pořádně oddechnout. Dáváme si polívku, pivko, kofolu a místní číšník nám ochotně čepuje do bidonů čistou vodu. No, jsme docela unavení a už bychom se nezlobili, kdyby byl brzo konec, ale opak je pravdou. Máme toho ještě kus před sebou.

Začínáme zase nechutně stoupat. Po delší pauze v hospůdce nám sice přibyly nějaké síly, ale i tak je to náročně. Vyjíždíme v obci Nové Zálužné a tady bude stát třetí občerstvovací stanice. Odtud nás čeká opět náročnější sjezd a hned poté zase další výšlap. Když vyjedeme polem nahoru do další vesnice, tak jedeme konečně chvíli zase rovně. Pak nás čeká další sjezd, který je v dolní pasáži zakončen přejezdem přes brod. Tady se už konečně blížíme zpátky. Po sjezdu se jede chvíli rovinkou, ale pak nás čeká opět krátký, prudký výjezd. Horní úsek už nedávám a tlačím kolo. Cesta se ještě zhoupne a už sjíždíme do Žimrovic. Odbočujeme přes Moravici a zde bude stát čtvrtá občerstvovačka. Odtud nás čeká výjezd nad nádherný zámek v Hradci nad Moravicí.

Další záhul a vrcholek vyjíždíme s jazykem na vestě. Dole na hlavní cestě jsme během chvilky a za chvilku odbočujeme vpravo a cesta stoupá na Kalvárii, naštěstí je to stoupání mírnější a jde asi do 1/3 Kalvárie. Čeká nás adrenalinový sjezd po sjezdovce a dáváme se doprava po asfaltové cestě. Cesta mírně stoupá a projíždíme kolem chat. Zabočuje do lesa a čeká nás poslední velký výšlap lesní cestou do Bohučovic. Jsme nahoře a cesta kousek dolů vede polem plného řepky. Zajímavý průjezd, ale horší je, že ruce a řídítka jsou plné lepivé tekutiny. No co, dneska už nám nevadí asi nic. Ještě kousek stoupáme a jsme na Vršáku. Odtud nás čeká sjezd přes Chvalíkovice až k Moravici a pak jedeme po rovině asi kilometr polní úzkou cestou do cíle závodu.

No, máme smíšené pocity, jestli to má vůbec cenu jet a jestli na to mám. Jedeme zpátky na vlak a po cestě se zastavujeme v místní útulné hospůdce na pořádné jídlo a pivko. Když dojíždíme na nádraží v Opavě, začíná se stmívat. Domů dojíždím v noci, unavený a špinavý. Dávám si pořádnou sprchu a usínám jako miminko.

08.05.2009

Průběh závodu
Nakonec soutěžní duch zvítězil a já se závodu zúčastnil. Zpočátku jsem se nechal unést davem a už na Včelím Hradě jsem ztrácel výkon. První občerstvovačku jsem projel, ale na zbylých třech jsem do sebe ládoval koblihy a banány. Dojel jsem do cíle totálně hotový a bylo to v cyklistice asi to nejtěžší, co jsem absolvoval. Dojel jsem v té druhé polovině, ale i tak to byl skvělý zážitek.
čas: 5:54:03,6	celkově: 211.místo ze 286.	v kategorii: 93.místo ze 132.