logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Skřítek - Dlouhé Stráně - Kouty nad Desnou - Velké Losiny - Sobotín - Skřítek


Je polovina Října a jelikož nám hlásí krásné počasí, chceme tento den využít k pořádné projížďce na kole. Mám na dnešek namyšlenou pořádnou horskou trasu a cíl bude na Dlouhých Stráních. Ty se nacházejí v Jeseníkách a my se tam nejprve musíme přemístit autem. Vstáváme v sedm ráno a po osmé vyjíždíme. Auto necháme na Skřítku, který se nachází mezi Šumperkem a Rýmařovem. Vykládáme kola, nasazujeme si přilby a batohy a jsme připraveni vyrazit.

Ze Skřítku (867 mnm) sjíždíme po hlavní cestě do osady Klepačov (809 mnm), kde odbočujeme vpravo na lesní cestu. Začínáme stoupat a zanedlouho si svlékáme části oblečení, protože se začínáme pořádně potit. Po necelých dvou kilometrech se dostáváme na rozcestí U Bochnerovy boudy (910 mnm). Tady se cesta vyrovnává, nemusíme tak makat a spíše mírně sjíždíme. Teď si můžeme dosytosti vychutnávat podzimní přírodu a lesy. Takhle jedeme pět kilometrů a ve finále sjíždíme na rozcestí Pod Zadním Hutiskem (715 mnm).

Z rozcestí odbočujeme vpravo na asfaltovou cestu a znova začínáme stoupat. Kopírujeme malé kaskády říčky Merty a když ji v jedné vrácečce překřižujeme, začínáme pořádně stoupat. Ale opět jsme mezi krásně zbarvenou přírodou, všude kolem je krásný klid a do zad se nám opírají sluneční paprsky. Funíme nahoru a dostáváme se na rozcestí Branka (930 mnm). Tady na chvíli zastavíme, svlékáme si další vrstvy oblečení, doplňujeme tekutiny a na řadu přichází rovněž hroznový cukr.

Z rozcestí Branka uhýbáme vpravo, najíždíme na lesní cestu a pokračujeme ve stoupání. Pomalu se nám otevírá parádní výhled do údolí říčky Merty a my každou chvíli zastavujeme a fotíme. Po několika stovkách metrů přijíždíme k dalšímu rozcestí s názvem Vyhlídka (1010 mnm). A jméno má po právu. Ze skal je fantastický výhled, takže si tady dáváme další drobnou pauzu a znova přichází na řadu můj foťák. Jen při pohledu na další úsek cesty moc nadšení nejsme.

Dalších zhruba 100 metrů je pořádně prudkých, řadím nejlehčí převody a s prokluzujícím zadním kole se snažím vydrápat vzhůru. To Irmísek volí šetřící taktiku a raději kolo v tomto úseku tlačí. A já se ji ani nedivím, protože ten krátký stoupák mi ukousl slušnou dávku sil. Jsme na rozcestí Pod Homolí (1055 mnm) a znova se vydáváme vpravo. Stále jedeme po lesní cestě, ale naštěstí se sklon stoupání zmírňuje a už zase společně bojujeme na kolech.

Dokonce se nám zpoza vrcholků objevuje vysílač na Pradědu. K dalšímu rozcestí to máme asi dva kilometry, ale postupně se dostáváme vzhůru. Ocitáme se na rozcestí Malá Jezerná (1265 mnm) a podle výškových metrů je nám jasné, že jsme už nedaleko našeho cíle. A opravdu, hned za zatáčkou vidíme rovný vrchol Dlouhých Strání. Teď už to musíme zvládnout. Sice ještě kousek sjedeme, ale pak se už napojujeme na asfaltovou cestu a zanedlouho se nacházíme na vrcholu Dlouhých Strání.

Dokonce máme to štěstí, že je otevřený i zdejší malý bufet. Dáváme si pivko a Kofolu, sedáme si na lavičkách a sušíme naše propocené dresy na sluníčku. V takové počasí jsme ani nedoufali. Sluníčko hřeje, vítr se ani nepohne a tak se tady dá vegetovat i v plavkách. Byl jsem tady před několika roky a tehdy zde byla protivná zima a mlha taková, že nebylo vidět ani vodu v nádrži. Odpočíváme tady více jak půl hodinky a až potom se vydáváme na obhlídku horní nádrže.

Vystoupáme několik schodů a jsme u nádrže. Opravdu dneska vyšlo počasí na jedničku a my máme parádní výhled na všechny strany. Děláme několik desítek fotografií a chviličku posedíme i na vrcholku Dlouhých Strání (1353 mnm). Nakonec zde trávíme poměrně dlouhou dobu a na kola nasedáme až po třetí hodině. Před námi je několik kilometru dlouhý asfaltový sjezd a já se na něho samozřejmě těším. Popouštím brzdy a už kolo klopím v zatáčkách. Ve stinných místech je ale mokro, tak jsem za chvíli samozřejmě zastříkaný.

Ještě se krátce zastavíme u spodní nádrže a pak sjíždíme až na hlavní cestu do Koutů nad Desnou. Tady nezbývá než vydržet provoz a šlapat po silnici. Po pár kilometrech se zastavujeme v restauraci Biograf v Loučné nad Desnou a jdeme se pořádně najíst. Je už poměrně pozdě a já se trochu obávám, abychom nezatměli. Loučnou nad Desnou projedeme po vedlejší cestě, poté znovu najedeme na hlavní silnici a ta nás po pár kilometrech přivádí do Velkých Losin.

Velkými Losinami (383 mnm) projedeme, míjíme zdejší lázně a přijíždíme ke zdejšímu zámku. Uděláme jen rychlé foto a vracíme se zpátky na začátek Velkých Losin. Po cestě ještě uděláme rychlou zastávku ve zdejší ruční papírně a posléze i v infocentru. Z hlavní silnice pak odbočujeme na Maršíkov a tam taky zanedlouho vjíždíme. Opět začínáme trochu stoupat, prohlédneme si zdejší dřevěný kostel a za obcí nás čeká pár serpentin na rozcestí Nad Maršíkovem (493 mnm).

Jenže do Sobotína zase sjíždíme a je nám jasné, že další úsek cesty bude už trošku bolestivý. Za Sobotínem najíždíme na hlavní cestu. Naštěstí zde není tak silný provoz, jak jsme předpokládali a tak se jede jakžtakž pohodově. Do nedalekých Rudoltic jen mírně stoupáme, ale z této vesnice nás čeká deseti kilometrový úsek pořádné makačky. Ještě ke všemu se začíná šeřit a mě je jasné, že na Skřítek to stihneme jen tak tak před úplným setměním.

Vydáváme ze sebe poslední zbytky sil, funíme, v duchu nadáváme, ale stejně pořád točíme pedály. Když se po celkem jednotvárné cestě dostáváme na okraj Klepáčova, ohýbáme z hlavní silnice a vesnicí projedeme po boční uličce. Když se dostáváme zpět na hlavní silnici, víme, že už máme vyhráno, protože na Skřítek je to už jen pár stovek metrů. Přijíždíme k autu, převlékáme se do suchých věcí a ještě si zaskočíme do místního motorestu na polévku. Pak už nezbývá, než sednout do auta a přemístit se zpět do Kroměříže, kde na nás čeká horká vana.

17.10.2017

divider
divider

Délka trasy: 69 km

Nastoupané metry: 1 342 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek