Frýdlant nad Ostravicíé - Čeladná - Kněhyně - Mezivodí - Bílá - Smrk - Frýdlant nad Ostravicí

Srpen se pomalu chýlí ke svému konci a já jsem si na dnešek naplánoval pořádnou makačku v mých milovaných Beskydech. Chci se podívat pod vrchol Kněhyně a po zpáteční cestě pod vrchol Smrku. Nikdy jsem v těchto končinách nebyl, tak se těším na novou a neznámou trasu. Nakládám kolo do auta a parkuji ho o půl deváté ve Frýdlantu nad Ostravicí. Na dnešek je hlášený trochu chladnější den a tak si balím do batohu i návleky a větrovku.

Nasedám na kolo, projíždím Frýdlantem a poté se směřuji do Čeladné okolo říčky Čeladenka. Rychle se prosmýknu Čeladnou a po silnici pokračuji na Bílou. Stále se držím Čeladenky. Po deváté hodině přijíždím k hotelu Zámeček a s potěšením zjišťuji, že zde mají otevřenou Stodolu, což je malá a útulná hospůdka. Objednávám si kafe a točenou malinovku a jdu se na chvíli posadit.

Po krátké pauze znova roztáčím pedály a pokračuji ve velmi mírném stoupání a stále jedu po silnici. Po chvilce se ocitám u krásné dřevěné kaple sv. Cyrila a Metoděje (514 mnm). Tady se na chvíli zastavím a jdu si udělám nějakou tu fotku. A právě za touto kapli odbočuji vpravo a najíždím na červenou turistickou značku. Lesní asfaltka se okamžitě dere prudce vzhůru a já začínám potit první krůpěje.

Projíždím listnatým lesem a kupodivu tady potkávám docela dost turistů. Postupně se mi otevírají výhledy a já každou chvíli fotím. Takhle funím čtyři kilometry a dostávám se na rozcestí Malá Stolová (965 mnm). Odtud pokračuji ještě kousek po červené značce, ale pak už uhýbám vpravo a dále jedu po neznačené lesní cestě. Stoupání se zmírňuje a já vjíždím do nízké oblačnosti. Pocitová teplota se díky vysoké vlhkosti snižuje tak na 12°C. Po kilometru se dostávám na okraj NPR Kněhyně, do kterého je vstup zakázán.

Naštěstí ale lesní cesta vede okolo rezervace a já můžu v pohodě projet. Teď už skoro nestoupám a vezu se pohodově po vrstevnici. V jednom místě ale zastavuji a jdu si do lesa vyfotit spoustu krásných praváčků. Škoda, že jsem na kole, ty by se hodily do smaženice. Jsem ve výšce nějakých 1100 mnm a cesta se mi pomalu sklápí dolů. Oblékám si tedy větrovku a začínám svištět dolů. Samozřejmě se snažím co nejméně brzdit a užívám si pořádný sjezd. Ten mě po 5 kilometrech přivádí zpátky na silnici vedoucí z Čeladné a znova jsem i u říčky Čeladenky.

Nikdy jsem v těchto místech nebyl a tady toto údolí se mi moc líbí. Jsem na místě zvaném Podolánky (610 mnm) a na další rozcestí Kociánka (628 mnm) to mám něco přes kilometr. Tady se nachází parkoviště, které praská ve švech a všude okolo chodí lidí s plnými koši hub. Neuvěřitelné, jako jsou tady žně. Teď už najíždím na lesní asfaltovou cestu, kde je zákaz vjezdu a postupem času mizí i ostatní lidé a já si užívám ticho a klid. Ovšem začal jsem zase pořádně stoupat a na další rozcestí Lhotská (835 mnm) si pořádně máknu.

Z Lhotské mě čeká ale sjezd a ten mě po čtyřech kilometrech přivádí do Mezivodí. Dostávám se k hlavní silnici, tu překřižuji a znova začínám stoupat. Ale už to je jen nějakých 100 výškových metrů a najíždím na vrstevnici. Cestou opět vidím několik krásných praváků a znova zastavuji a fotím si je. Pak už mě čeká krátký sjezd a vjíždím do obce Bílá (548 mnm). Ještě se krátce zastavím u arcibiskupského loveckého zámečku a pak mířím k lanovce, kde si v hospůdce dávám polévku a pivko.

Je před druhou hodinou a já musím jet dále. Jelikož nechci jet po hlavní silnici, pojedu opět do kopečků. A ihned začíná brutálně stoupat. Více jak 12% stoupání mi už dneska dává docela slušně zabrat. Nejhorší jsou skoro dva kilometry až k odbočce na Javořinu. Za ní mě čeká už jen kousek stoupání a znova sjíždím až na hlavní silnici. Na tu se na chvilku napojuji a poté uhýbám vlevo. Jsem zhruba ve výšce 515 mnm a přede mnou je dnešní druhý masakrální kopec.

Síly ještě nějaké zůstaly, tak snad to půjde. Zpočátku jedu po mírně stoupající lesní asfaltové cestě, ale to se změní v okamžiku, kdy se napojuji na modrou turistickou značku. Stoupání je už zase řádné a já znova potím krev. Ale otevírá se mi krásný výhled na Lysou horu a znova pozoruji krásné pravé hřiby rostoucí v úbočí. Pomaličku, ale jistě se deru vzhůru a po zhruba třech kilometrech vyjíždím na rozcestí, kde jsem měl původně v plánu obrátit řídítka dolů.

Jenže to bych nebyl já, abych nezačal špekulovat, jak se dostat až na vrchol Smrku. Ještě jsem tam nikdy nebyl a moc mě to tam táhne. Koukám do mapy, nacházím neznačenou lesní cestu, která vede hodně vysoko. Časově jsem sice omezený, protože musím na noční službu, ale snad to stihnu. Pokračuji tedy ve stoupání a znova si užívám to, že není nikde ani živáčka. Po této lesní cestě, zvané Barabská cesta stoupám více jak tři kilometry.

Teď už křižuji červenou turistickou cestu a právě po ní musím nahoru. Je mi jasné, že tento počáteční úsek ponesu kolo na zádech, ale pak doufám, že zase budu moct kousek jet na kole. Táhnu kolo asi 500 metrů po úzké a kamenité pěšině a poté se konečně vyhupuji nahoře. Cesta se rozšiřuje a já jsem schopný zase šlapat na kole. Je tady sice plno bahna a kořenů a občas musím seslézt, ale přes všechny útrapy dorážím na vrchol Smrku (1276 mnm). Udělám rychle několik fotek, potěším se krásným výhledem, ale jelikož mě tlačí čas, vydávám se na cestu zpátky.

Teď už jedu větší část cesty, dokonce se mi podaří sjet i většinu prudkého úseku a jsem zpátky na Barabské cestě. V pohodě sjíždím a v hřeje mě vědomí, že jsem dokázal vyjet na kole i tady. Přijíždím na křížení, odkud jsem předtím přijel a pokračuji rovně. Tentokrát se budu držet tzv. Osmecké cesty. Ta mě po šesti kilometrech fantastického asfaltového sjezdu přivádí do Ostravice.

Tady už to důvěrně znám, kousek šlapu po hlavní silnici, poté uhýbám, přejíždím na druhý břeh říčky Ostravice a po cyklostezce mířím do Frýdlantu, kde mám zaparkované auto. Domů dojíždím před půl šestou a je to tak akorát na sprchu a oběd. Pak se už musím přesunout na noční službu. Sice jsem pořádně dorasovaný a unavený, ale dnešní výlet za to určitě stál.

22.08.2019