logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Železná Ruda - Špičák - Černé jezero - Pancíř - Železná Ruda


Dnes začíná náš třetí den na Šumavě, probouzíme se do krásného prosluněného rána a máme v plánu podívat se do Železné Rudy a projet zdejší kopce. Trasu mám dopředu naplánovanou, ale po včerejší náročné vyjížďce na Poledník měníme trošku plány. Jdeme na snídani, oblékáme se, nahazujeme kola na auto a přesouváme se ze Zadova do Železné Rudy. Nejprve jsem chtěl zaparkovat přímo v Železné Rudě, ale nakonec vyjíždíme trošku výše a parkujeme nedaleko lanové dráhy vedoucí na Špičák.

Nasedáme na kola a hned od počátku začínáme prudce stoupat. Jedeme ale cyklostezkou v lese, tak si nemusíme hlídat provoz. Po zhruba kilometru se vyhupujeme na rozcestí Špičák - Pod Rixi (937 mnm), vjedeme na hlavní cestu a po chvilce uhýbáme na zelenou turistickou značku. Ovšem terén těžkne a já se znova koukám do mapy, jestli jsme správně. Podle všeho ano a po pár desítkách metrů bychom měli narazit na zpevněnou cestu.

Naštěstí je to tak, vjíždíme na asfaltku a stoupáme pomaličku vzhůru. Sklon trasy už není tak prudký jak z parkoviště a nám se šlape pohodově. Po zhruba dvou kilometrech přijíždíme na rozcestí Rozvodí – Rozcestí (1150 mnm). Tady ještě budeme pokračovat rovně, ale zpátky tudy odbočíme na červenou značku a pojedeme na Černé jezero. Až mi srdce poskočí, když vidím, co nás bude čekat. Zhruba kilometrový prudký terénní sjezd vypadá fakt luxusně. Jen mám nějak pocit, že Irmísek mé nadšení nesdílí.

Pokračujeme vzhůru stále po asfaltové cestě směrem na Špičák a po půl kilometru jsme na dalším rozcestí. Opět se nazývá Rozvodí (1152 mnm) a představuje Evropské rozvodí řek Labe a Dunaje. Ovšem krom vysílače se zde nic nenachází. Odtud najíždíme na štěrkovou cestu, kousek klesáme a v místě zvaném Pod Malým Špičákem (1145 mnm) odbočujeme vlevo. Cesta se trošku zvedá, řadíme lehčí převody a zanedlouho se vyhupujeme na vrcholu Špičáku (1202 mnm).

Zde se nachází nově postavená rozhledna. Těším se na výhled z ní, ale bohužel je otevřena až od prázdnin. Jsme trošku zklamaní, ale pak přijíždí nějaké auto a tři chlapi, kteří vystoupí, míří na vrchol rozhledny. Zřejmě se jedná o nějaké techniky a tak mi to nedá a zespod na ně volám, jestli by nás nahoru nepustili. Odpovídají, že pokud přelezeme uzamčenou branku, tak ať tam klidně vylezeme. Paráda, přece jenom výhled bude. Přeskakujeme branku a už šlapeme nahoru na železnou rozhlednu. Dneska opět fouká a na rozhledně je to samozřejmě cítit. Ale nám to nevadí a obdivujeme krásný výhled. Zvlášť Čertovo jezero odtud vypadá krásně.

Když slezeme dolů, nasedáme zpátky na biky a sjíždíme zpátky k rozcestí Rozvodí. Teď nás čeká terénní sjezd k Černému jezeru. Je zhruba kilometrový a Irmísek nechce po včerejším pádu nic riskovat a půjde pěšky. Já se s adrenalinem v žilách vrhám dolů. Kličkuju mezi kameny a turisty a tento perfektní sjezd si náležitě užívám. Musím říct, že nebyl tak těžký, jak to zpočátku vypadalo. Dole počkám na miláčka, kousek sjedeme a ocitáme se u neznámějšího šumavského ledovcového jezera.

Černé jezero (1007 mnm) se nám od prvního okamžiku moc líbí. Krásná průzračná voda se doplňuje se zdejšími kopci. Chci si udělat zajímavou fotku, a proto prolézám na spadlý strom, který je kousek nad hladinou a pak se usazuji do jedné větve, která je vytvarovaná jako křeslo. Miláček mě fotí a já mám další povedenou fotku. Pak se ještě zvěčníme společně, doplníme energii müsli tyčinkami a už zase sedíme v sedlech našich biků.

Další cíl cesty je vodní nádrž Nýrsko. Měli bychom jet v pohodě po cyklostezce a neměli bychom nějak závratně stoupat. Ujedeme asi dva kilometry a přijíždíme k rozcestí. Ovšem cesta vpravo klesá a já najíždím na cestu vlevo. Ještě to raději kontroluji v mapě, ale evidentně špatně. Po půl kilometru se asfaltová cesta zhoršuje a my docela prudce stoupáme. To si ale ještě pořád myslím, že jsme dobře. Až po dalším kilometru mi dochází, že zde není žádná značka a jsme asi špatně. Ještě kousek vystoupáme, cesta se změní na lesní a my se dostáváme někam pod vrchol Svarohu.

Vzhledem ke včerejšímu náročnému výletu a únavě se rozhodujeme, že to obrátíme zpátky na Černé jezero a pak sjedeme po cyklostezce na Špičácké sedlo. Teď máme před sebou skoro čtyřkilometrový sjezd, tak si trošku odpočineme. Vracíme se zpátky k jezeru, odbočujeme vlevo a další čtyři kilometry jen velmi mírně klesáme. Ale projíždíme krásným lesem a míjíme několik zajímavých skalních útvarů včetně pramene Svobody a dostáváme se na výše zmiňované Špičácké sedlo (982 mnm).

Tady vidíme restauraci, takže volba je jasná. Dáváme si pauzu a jdeme si dát něco na oběd. Mezitím uvažujeme, co ještě podnikneme, a napadá nás, že bychom mohli vyjet lanovkou i s koly na protější kopec, kde se nachází rozhledna Pancíř. Domluveno, po obědě sjíždíme dolů do obce Špičák, kde je dolní stanice lanovky. Máme štěstí, obsluha chce zrovna zavírat provoz kvůli polední pauze, ale my to ještě stihneme. Nasedáme na jednosedačkovou lanovku, která je věrná té vedoucí na Javorový vrch v Beskydech a kola cestují za námi. Jen se na tu přepravu dívám trochu z nedůvěry, moc bezpečně ty kola uchycena nejsou.

Cestou ale máme krásné výhledy a dokonce nás čeká jeden přestup. Zhruba po půlhodince vystupujeme na vrcholu Pancíř (1214). Zde se nachází chata, jejíž součástí je malá rozhledna, kterou chceme navštívit. Platíme pár peněz a už se kocháme výhledem po okolní krajině. Ještě se domlouváme, že na kolech sjedeme až do Železné Rudy a pak už nasedáme na biky. To, co nám trvalo lanovkou půl hodiny nahoru, trvá na kole 5 minut dolů. Sjíždíme zpátky do Špičáckého sedla a pak cyklostezkou na parkoviště, kde máme auto. To, co jsme šlapali zpočátku ráno, naprudko pouštím a na tachometru se mi objevuje hodnota 73 km/h.

Z obce Špičák pokračujeme skvělou cyklostezkou a zhruba po dvou kilometrech míjíme kapli Barabů, která je na začátku Železné Rudy. Projedeme městem, obdivujeme zdejší kostel a jdeme navštívit infocentrum, abychom si koupili magnetku. Pak zaparkujeme kola u krásné kavárny. Miláček si dává kafíčko, já jen džus s vodou. Po půl hodince se zvedáme a čeká nás mírný výšlap zpátky na parkoviště, kde máme auto. Opravdu je už únava znát a nakonec i já jsem rád, že se dnešní naplánovaná trasa neuskutečnila celá.

Nahazuju kola zpátky na auto a vydáváme se na cestu zpátky na Zadov. Akorát to vezmeme jinudy a projíždíme místy, kde jsme včera dřeli 6 kilometrů do kopce. Na hotel dojíždíme v dobrém čase, večeře bude až za hodinu, a já ho využívám k narovnání háku přehazovačky a seřízení řazení na Irminčinem kole. Pak už sprcha, večeře, pivko na terase a v devět hodin jdeme relaxovat do vířivky s láhví šampaňského.

03.06.2015

divider
divider

Délka trasy: 34 km

Nastoupané metry: 692 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek