Staré Město pod Landštejnem - Český Rudolec - Kostelní Vydří - Telč - Nová Říše - Dačice - Český Rudolec - Staré Město pod Landštejnem

Dneska začíná šestý den našeho cyklozájezdu a znamená to, že je čtvrtek. Probouzíme se v cyklokempu ve Starém Městě pod Landštejnem a na dnešní den máme naplánovaný výlet do Telče. Klasicky proběhne kolečko ranní hygieny, snídaně a přípravy na cestu. Ale všichni jsme, jak je už zvykem, v 8 hodin připraveni vyrazit. Dneska by nám opět mělo přát počasí - neměly by být takové tropy jako v minulých dnech a mělo by být polojasno.

Vyjíždíme s kempu, vjedeme do Starého Města a před kostel uhýbáme vlevo. Téměř okamžitě začínáme stoupat a po ránu to chce trochu vůle, abychom to neotočili zpátky. Do Stálkova to máme 4 kilometry, obcí projedeme a pokračujeme směrem na Český Rudolec. U rybníku Velký Troubný se cesta láme a nás čeká krásný sjezd do Rudolce. I tady jsme už s Irmískem jeli a vzpomínáme, jak u jednoho stavení srazila psa. Tak čekáme, jestli na nás letos zase vyběhne. Nestává se tak a my se v poklidu dostáváme do městečka.

Tady je krásný malý zámeček, kterému se říká „malá Hluboká“. Bohužel je ve špatném technickém stavu a rekonstrukcí prošla jen věžička. Je to škoda, protože je opravdu malebný. Obejdeme si ho dokola, uděláme nějaké fotky a zkonstatujeme, že bychom si dali kafe. Vracíme se kousek zpátky do městečka a zastavujeme u malé restaurace. Dveře jsou sice otevřené, ale mají zavřeno. Ale za zeptání člověk nic nedá a paní majitelka nemá žádný problém s naším dřívějším obsloužením. Kafe máme v sobě a před desátou hodinou můžeme vyrazit dále.

Jak jinak, cesta se zase začíná zvedat. Projíždíme lesem a poté se dostáváme na nezáživný úsek naší dnešní trasy. Ten je dlouhý 6 kilometrů a ten poslední kilometr jede v hustém a nepříjemném provozu. Naštěstí se odpojujeme z hlavní cesty a míříme si to do tři kilometry vzdáleného Kostelního Vydří. Tato obec má několik zajímavostí. Jednou z nich je klášter karmelitánů a tou další je hrobka rodiny Dalbergů. Samozřejmě tady zastavujeme, projdeme si to tady a naše foťáky rytmicky cvakají.

Po prohlídce sjedeme do centra obce a za ní nás opět čeká makačka do kopce. Projíždíme pod Vojtovým vrchem (537 mnm) a po kilometru přijíždíme do Zadního Vydří. Odtud se zhoupneme do nedaleké Kostelní Myslové, ještě něco nastoupáme a otevírá se nám výhled na město Telč. Další tři kilometry sjezdu a ocitáme se v tomto krásném městě. Projíždíme okolo Ulického rybníku a Horní bránou vjíždíme do centra města.

Jelikož už je čas oběda, jdeme nejprve do restaurace a objednáváme si jídlo a samozřejmě pivko. Po obědě se jedeme podívat k zámku a vjedeme i do zámecké zahrady. Opět uděláme několik fotek a já už pomalu hledám cestu ven z města. Když projedeme místní části Podolí a dostáváme se na okraj, odbočujeme na žlutou turistickou trasu. Asi po dvou set metrech šplhání vzhůru přijíždíme k rozhledně Oslednice (559 mnm). Parkujeme kola, kupujeme si vstupenky na rozhlednu a do deníčku si dáváme vizitku a razítko. Z rozhledny je krásný výhled na Telč i okolní krajinu.

Po vyhlídce nasedáme zpátky na kola, projedeme krátce polem a jsme na asfaltové silnici. Kousek sjedeme a přijíždíme na křižovatku. Jenže hlavní silnice je v rekonstrukci a nás čekají asi tři kilometry útrpné cesty. My s Irmískem na horských kolech máme konečně nespornou výhodu. A ke všemu nás z obce Dyjice do Zvolenovic čeká brutální stoupání. Tady zase mají nespornou výhodu kamarádi s elektrokoly. Nicméně ve Zvolenovicích najíždíme na asfaltovou cestu a hned se jede veseleji.

Do Nové Říše, která je vzdálená pět kilometrů a kam máme namířeno, ještě párkrát sjedeme a vystoupáme. Dokonce na nás spadne několik kapek deště, ale nakonec tam všichni zdárně dojíždíme. První naše kroky vedou do hospůdky na pivo a až pak si jdeme prohlédnout původně ženský klášter, který je nyní pevně v rukou premonstrátů. Je po třetí hodině a my se vydáváme na cestu zpátky.

V plánu máme ještě návštěvu Dačic a pojedeme po hlavní silnici. Provoz je celkem únosný a na třináctikilometrové trase projedeme Červeným Hrádkem a Hříšicemi. Asi už ani nemusím říkat, že se nám cesta několikrát zhoupne. Konečně se dostáváme do Dačic a parkujeme svá kola u kostela sv. Vavřince. Na věž kostela se dá vylézt, ale my s Irmískem raději usedáme pod pergolu zdejší hospůdky. A když jsme takhle rozděleni, spouští se desetiminutová průtrž mračen.

Když se občerstvíme, pokračujeme dále. Zastavíme se u nedalekého žulového památníku „První kostka cukru“ a poté přejdeme k nedalekému zámku. Stihneme se ještě podívat na nádvoří, ale pak už zámek zavírají. Když chceme vyjet ze zámeckého parku, znova začíná pršet a my se schováváme pod korunou mohutného stromu. Naštěstí je déšť půlhodinový a my můžeme pokračovat dále. Sjedeme do nedalekého Toužína a odtud nás čeká dvoukilometrová polní cesta.

Pak se už napojujeme na silnici, kterou jsme jeli ráno. Projedeme Lidéřovicemi a sjíždíme zpátky do Českého Rudolce. Tady se zastavíme na pivko v místním pivovaru a já v mezičase kouknu na mobil, co ukazuje radar. No snad jsem se radši ani dívat neměl. Žene se na nás pořádná rachota. Říkám to ostatním a všichni rychle platíme a nasedáme na kola. Opět výhoda pro ty, co mají elektrokola, protože je před námi pořádný stoupák.

Společně s Irmískem, Hančou a Jarčou vyjíždíme na rozcestí Stoječín. Jelikož za námi jede už jen důchodkyně Hana, rozhoduji se, že na ni počkám, ať nejede sama. Mezitím zahřmí a já posílám holky dopředu. Přece nemusíme zmoknout všichni, že? K mému překvapení po pěti minutách přijíždí Hana, ale není sama. Doprovod ji dělá Jarda. A to jsem si myslel, že jsou už všichni před námi. Nevadí, zmokneme ve třech.

Stoupáme dále a zanedlouho projíždíme obcí Stálkov. Nebe hrůzně potemnělo a začíná trochu kropit. Ale říkám si, že to už nějak zvládneme. Za prvé už dlouho nehřmělo a za druhé máme před sebou ještě kousek stoupání a pak už do kempu pojedeme z kopce. Světe div se, ale my do kempu opravdu dojíždíme po suchu. Je to fajn, tady by se věci sušily docela blbě. Parkujeme kola ve velké klubovně a míříme do sprch. Večer trávíme v restauraci usazení na venkovní lavici a jelikož někteří z nás musí zítra odjet, máme zároveň loučící večírek. Pivo teče proudem a na řadu přijdu i tradiční čertíci (griotka s rumem). Zítra se nebude vstávat zrovna lehce…

02.08.2018