Kroměříž - Chropyně - Tovačov - Chropyně - Kroměříž

Dneska odpoledne vyrážíme s Irmískem na jednu z posledních letošních jízd. Je krásně teplý podzim a po delší odmlce znova roztáčíme pedály našich kol. Chceme se dneska podívat do Tovačova, čili naše stopy vedou od našeho bytu směrem na Horní Zahrady. Jedeme kolem řeky Moravy, projíždíme hlavní cestu a už jedeme boční asfaltovou cestou, která nás po Třech kilometrech vyhodí zpátky na hlavní cestu. Po té musíme asi dva kilometry, než za obcí Plešovec najedeme opět na cyklostezku. Ta nás dovádí až do obce Chropyně.

Tady uhýbáme doleva na polní cestu, která vede okolo Chropyňského rybníku a odkud máme krásný výhled na Chropyňský zámek. Chvíli se tady pozdržíme, jelikož se snažím vyfotit zámek v nějakém zajímavém záběru. Pak se ještě podíváme přímo k zámku a pokračujeme dále. Projíždíme Chropyní a směřujeme se na Záříčí. V Poslední zmiňované obci si dáváme kafíčko a chvilku pauzírujeme.

Ze Záříčí najíždíme na asfaltovou cyklostezku, která vede mezi nádherně zbarvenými stromy a projíždíme podzimním lesem až k řece Moravě. Opět si něco vyfotím, projedeme mostem na druhou stranu a po pár set metrech vjíždíme do obce Lobodice. Při průjezdu obcí velmi mírně stoupáme a já mám pocit, že tohle bude asi jeden jediný hrbolek, který dneska vyšlápneme. Nevadí, i po rovince se musí šlapat. Z Lobodic si to namíříme na Tovačov a polovina trasy je za námi.

V Tovačově se jdeme podívat k místnímu zámku a projít si malý zámecký areál. K tomu vašek musíme překonat hradní příkop po mostě a já si samozřejmě musím vyfotit krásné hradby porostlé červenajícím se psím vínem a osvětlené podzimním sklánějícím se sluníčkem. Vcházíme do zameckého areálu, který je opravdu malý, ale má své kouzlo. Mou pozornost zvláště upoutává vysoká zámecká věž. Uděláme nějaké fotky, včetně jedne společné a vydáváme se na cestu dále.

Vyjíždíme ze zámku druhou stranu, projíždíme zajímavou uličkou a ocitáme se u rybíku Kolečko. Zde odbočujeme doprava a kousíček se vracíme lesní cestou. Překřižujeme hlavní tah a už jsme zase na stezce vedoucí k Annínskému jezeru. U toho na chvíli zastavujeme a já opět dělám prá fotek. Dnešní podzimní den je opravdu nádherný. K další vodní nádrži, tentokráte jezeru Sever, pokračujeme lesní stezkou. Projíždíme mezi stromy a je zde opět úžasný klídek. Asi v polovině jezera Sever odbočujeme z lesa doleva, přejíždíme potok Splavská po úzkém kovovém mostku a ocitáme se na rozbahněném poli. No nazdar, nedá se nic dělat, musíme kousek po tom bahně projít a pak se dostaneme na zatravenou vyvýšeninu, po které dojedeme až na hlavní cestu.

Ocitíme se těsně před obcí Troubky a z hlavní cesty odbočujeme vpravo, kde nás polní cesta zavede až k soutouku řek Moravy a Bečvy. K tomu asi po 800 metrech dojíždíme. Dnes tady neteče moc vody, ale při povodních to tady musí být hukot. Teď se vracíme zpět na hlavní cestu, ale už jedeme po hrázi řeky Bečvy. Projedeme novým mostem a vjíždíme do smutně proslulé obce Troubky, která zažila svou tragédii v roce 1997 při katastrofálních povodních. Na začátku obce odbočíme vpravo a míříme zpátky na obec Zářičí. Na konci Troubek pak odbočíme opět vpravo a míříme ke zdejší vodárně.

Odtud vjíždíme zpátky do lesa a zde začíná být docela šero, jelikož je už skoro šestá hodina a stmívá se. Ještě si děláme s miláčkem srandu, že nás tady něco sežere a už nás nikdy nikdo nenajde. Cesta se nám několikrát zatočí, ale po malé chvilce přijíždíme na křižovatku u altánku, kde to už poznáváme a dále už pojedeme stejnou cestou, jakou jsme zde dorazili. Před obcí Zářičí už nasazujeme a zapínáme světýlka a z Chropyně nás čeká cesta už ve tmě. Mě začíná být docela zima, takže zbývající půl hodinka trasy je pro mě nepříjemná, ale horká sprcha doma všechno rychle napravuje.

18.10.2012