Brandýs nad Labem - Kostelec nad Labem - Klecany - Troja - Ďáblice - Jenštejn - Brandýs nad Labem

Je čtvrtek a znamená to, že se nám pomalu blíží ke konci naše cykloputování okolo Prahy. Na dnešek mám naplánovaný výlet do míst, kde jsme minulý rok zakončovali naši týdenní jízdu s kamarádama. Naším cílem bude zámek v Tróji a svezeme se opět kousek podél Vltavy. Dneska se konečně trochu zamračilo a dokonce i teplota je příznivá. Vstáváme před sedmou a po snídani a nejnutnějších přípravách, jsme v osm s miláčkem připraveni před Sportcentrem v Brandýse nad Labem.

Sjíždíme kousek městem a krátce se zastavíme u Brandýské katovny. Bohužel je brzo, muzeum je zavřené, tak pokračujeme dále. Projíždíme kanál s divokou vodou a hned za ním se dostáváme na Labskou cyklostezku. Do dalšího cíle, osm kilometrů vzdáleného Kostelce nad Labem, jedeme fantastickou probouzející se přírodou. Ranní sluníčko osvětluje klidnou hladinu Labe, pozorujeme několik rybářů a všude panuje takový zvláštní klid.

V Kostelci, kam dorážíme před devátou, nacházíme kavárnu s cukrárnou. Velice ochotná majitelka nás usazuje a za chvíli máme na stolech kávičky, zákusky či Kofoly. Po neplánované zastávce nasedáme na naše oře a teď bohužel budeme muset jet po hlavní silnici až do Měšic, které jsou vzdálené zhruba sedm kilometrů. Cesta nám rychle uběhne a my zastavujeme v zámeckém areálu v Měšicích. Velkolepý a krásný zámek. Jen škoda, že není zrekonstruovaný. Po fotodokumentaci pokračujeme dále a směřujeme se do Líbeznic.

Líbeznice mají jednu velkou zajímavost, a tou je divadlo kouzel Pavla Kožíška. Za městečkem najedeme na zpevněnou polní cestu a po pár minutách vjíždíme do Pakoměřic. I zde se nachází zámeček, ale je v soukromém vlastnictví a nepřístupný. Tady rychle zkontroluji mobilní mapu a pokračujeme po vedlejší silnici do Sedlece. Už nějakou dobu pozorujeme těžknoucí mraky a teď dokonce začíná krapat. Naštěstí to trvá jen pět minut a my můžeme v klidu pokračovat dále. Do Sedlece něco nastoupáme, za touto obcí projedeme nad dálnici a za další dva kilometry sjíždíme do Klecan.

V Klecanech se nachází rovněž soukromý zámeček, ale brána je otevřená, tak se jedeme podívat na nádvoří. Během 5 sekund jsme vykázáni ven. Tak přejíždíme cestu a jdeme se podívat ke kostelu. Rychlé foto, sjíždíme o kousek níže a objevujeme restauraci, kde by mohli mít meníčko. Mají a my se jdeme usadit pod přístřešek. Všechno by bylo fajn, ale poměrně dlouhou dobu čekáme na jídlo. Do pohybu se dáme až po půl jedné. Čeká nás sjezd až k Vltavě a ocitáme se u zdymadla Klecany.

Tady si to už dobře pamatuji a jsem rád, že jsem se tady zase dostal. Jedeme směrem do Prahy po levém břehu, ale bohužel po malé chvilce zase začíná pršet. V duchu se směju, protože před rokem jsme tady chytli úplně stejné počasí. Někteří oblékají pláštěnky, já se schovávám pod stromem. Všichni doufáme, že to přejde. A světe div se, přestalo. Znova roztáčíme kola našich bicyklů a směle pokračujeme dále. Jenže neujedeme ani kilometr a nebe se znova otevírá. Když po pár desítkách metrů narážíme na bufet včetně krytého posezení, odstavujeme kola a jdeme se schovat.

Dáváme si pivko a já koukám na radar, jak to vypadá s těma srážkama. Moc uspokojivou odpověď nedostávám, pršet bude přinejmenším hodinu. Ale zase na druhou stranu – jsme v suchu, na dosah máme pití i jídlo, tak co nám chybí. Bodrý ruský hovořící majitel je přeochotný a když někdo z naší party zavelí, že bychom si měli dát čertíky a já odpovídám, že to tady určitě nebudou znát, majitel mi odpoví, že není problém, že udělá cokoliv. A opravdu, i Griotku i Rum má, takže se ve finále objedou dva kola panáků. Tahle druhá neplánovaná zastávka nám trvá hodinu a půl.

Je půl třetí, konečně přestává pršet a my se konečně můžeme vydat k zámku v Tróji. K němu to už nemáme daleko a po třech kilometrech vjíždíme do zámeckého parku. Moc se mi líbil už minulý rok a i letos se kochám pohledem na tento barokní skvost. Tady nějakou dobu strávíme, děláme spoustu fotek a procházíme si francouzské zahrady. Další naše stopy vedou k přírodnímu parku Havránka. Uhýbáme tedy vlevo, překřižujeme hlavní silnici a za ní nás čeká neskutečný stoupák. Převýšení 100 metrů se koná na úseku snad 150 metrů. Dávám to s vypětím všech sil a ostatní tlačí kola pěšky.

Ale pak se cesta umoudřuje, projedeme kousíček lesem a ocitáme se u hlavní cesty v Bohnicích. Tady se proplétáme cyklostezkou po chodnících a až Čimickém háji se dostáváme znova do lesa. Teď se jede úplně pohodově. Akorát v Kobylisích musíme opět přejet velmi rušnou křižovatku. Za ní se ale znova noříme do lesa a tentokrát jsme se dostali do Ďáblického háje. Cesta zpočátku mírně stoupá, ale po chvilce začínáme sjíždět a dostáváme se na okraj Ďáblic. Tady si uděláme další zastávku na pivo.

Sjíždíme dolů a napojujeme se na hlavní cestu. Velice nezáživná cesta plná provozu nás po třech kilometrech přivádí k zámku v Čakovicích. Ten si jen v rychlosti prohlédneme a pokračujeme dále. Razíme si to další tři kilometry po hlavní silnici a dostáváme se k zámku Ctěnice. Tady se zdržíme trochu déle a pořizujeme nějakou fotodokumentaci. Pak projedeme obcí Vinoř a zanedlouho nás vítá Jenštejn, kterého dominantou je hradní věž. Bohužel prochází rekonstrukcí a je obalená lešením. I tak je to tady zajímavé místo.

Z Jenštejna míříme do Dřevčič a odtud to máme už nedaleko do Brandýsa nad Labem. Hlavně nás čeká spíše sjezdík a už brázdíme uličky Brandýsa. Ostatní už jedou na hotel, ale my s Irmískem jdeme do jedné vyhlášené restaurace a objednáváme si zaslouženou večeři. Až pak se přesouváme na hotel, dáváme si sprchu a společně s kamarády z naší party vyrážíme na pivo.

03.08.2017