logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Tvrdonice - Trojmezí - Pohansko - Lanžhot - Tvrdonice


Dneska je první prázdninový den a jelikož mám volno, naplánoval jsem větší cyklovýlet. Máme totiž jeden cíl a tím je objet na kole všechna trojmezí v naší republice. Po nedávném Trojmezí na Šumavě chceme udělat další. Tentokrát to nejbližší od našeho domu. Jsme domluveni s tchýni Jarčou, že ji po osmé hodině vyzvedneme a autem se přesuneme do Tvrdonic nedaleko Lanžhotu. Bohužel jsou na cestách různé objíždky a my se vydáváme na kolo až před jednáctou hodinou.

Auto necháváme zaparkované ve výše zmiňovaných Tvrdonicích, projíždíme obcí a sjíždíme do nedalekého lesíku. Tady projedeme asi dva kilometry a dostáváme se na hráz řeky Moravy. Už teď je pořádné horko a my teď pošlapeme na přímém slunci. Cesta je horší asfaltová, ale i tak jedeme v pohodě. Občas něco vyfotíme a když narazíme na plynovod, vedoucí nad řekou, tak seskakuju z kola a samozřejmě se jdu podívat po technické lávce nad řeku. Už jsem byl na jednom takovém plynovodu a je zde vstup zakázán, ale stojí to za to.

Dalšími metry se přibližíme k železničnímu mostu, ten podjedeme a zanedlouho se dostáváme k hlavní cestě vedoucí z Lanžhotu na Slovensko. Bohužel nemáme žádnou mapu, ale pomocí aplikace v chytrém telefonu zkouším určit správné místo pro vjetí do lužních lesů. To se mi bez problémů podaří a my vjíždíme do fantastického lesa. Zdejší lužní lesy jsou skoro panenské, je zde spousta tůní, potůčků a krásných vzrostlých dubů.

Konečně jsme vjeli do stínu a šlape se jedna radost. Jedeme po asfaltové cestě, chvíli si povídáme a chvíli posloucháme ten úžasný klid. Odhadem jedeme takhle asi deset kilometrů a občas se musím podívat na mapu do mobilu, ale nakonec nacházíme kýženou odbočku na soutok Moravy a Dyje, který zárověň tvoří trojmezí Česka, Slovenska a Rakouska. Ještě kousek jedeme po polní cestě a pak najíždíme na stezku tvořenou položenýma deskama. Super, po tomhle jsem ještě na kole nejel.

Po pár desítkách metrů míjíme hraniční kámen, pokračujeme kousek dále a přijíždíme k soutoku. Je to tady idylické. Moravy se svým mohutnějším a pomalejším tokem je doplněna vodou z Dyje, která je plytší a hlavně čistá. Uděláme si tady několik fotek a dáme si krátký odpočinek. Chvilku s Irmískem uvažujeme, že shodíme dresy a nahatí se okoupeme v Dyji, ale bohužel je zde strmý sráz a až někde v dáli je vidět vhodné místo ke koupání, ale už jsou tam vidět nějaké postavy. Nevadí, zkusíme tam stezkou dojít, ale ta končí zpátky u hraničního kamene, takže z koupání nakonec nebude nic. Samozřejmě, že si uděláme společnou fotku i u tohoto kamene.

Vzhledem k množství komárů se už moc nezdržujeme a vracíme se zpátky na rozcestí. Teď už zase pojedeme na přímém slunci. Ještě, že fouká vítr, protože teplota atakuje třicítku. Zpočátku polní cesta se mění na asfaltovou a my ukrajujeme další kilometry zdejší nádhernou přírodou. Postupně projíždíme dlouhýma rovinkama a pozorujeme čápy s mladýma, kteří mají hnízda na obrovských suchých dubech. Už jsem je tady viděl před třema rokama a pořád mě nepřestanou fascinovat. Opravdu tento nádherný kout přírody stojí za to navštívit.

Pokračujeme a v dáli vidíme zámeček Lány. Ten jsme už navštívili minule, tak pokračujeme dále rovně a na rozcestí odbočujeme vpravo. Ještě kousek popojedem a dostáváme se ke krásnému zámku Pohansko. Tady si uděláme další zastávku. Foťák už zase cvaká a k naší radosti zde mají otevřený venkovní bufet. Je to jasné, tři čepovaná pivka a tři grilované krkovičky je teď přesně to, co nám schází ke štěstí. Uvelebujeme se ve stínu obrovského buku a relaxujeme. Po necelé hodince jsme připraveni vyrazit na další cestu.

Po cyklostezce se stáčíme směr Lanžhot a vjíždíme znova do stínů lesa. Opět se jede příjemně. Po pár kilometrech najíždíme na hlavní cestu, zandlouho jsme v Lanžhotě a tady si dáme další zastávku na kafe a sodovku. Pak už projíždíme městečkem a za ním odbočujeme na zelenou turistickou značku. Zpočátku je opět cesta nepohodlná, polní a posléze panelová. Ale netrvá to ani kilometr, jsme na křižovatce a najíždíme na perfektní lesní asfaltovou cestu. Teď už si zase jízdu užíváme. Projedeme asi tři kilometry lesíkem a jsme zpátky na rozcestí, ke kterému jsme přijeli už dopoledne. Teď ještě lesní rovinka a pak kousíček nastoupáme do Tvrdonic, kde parkujeme auto.

Nakládám kola na auto, Irmísek mezitím kupuje nanuky v místním obchodě a vydáváme se na cestu zpátky k domovu. Do Kroměříže přijíždíme něo před sedmou hodinou a já ukecávám miláčka, ať jdeme hned na pivo. Půllitr mého oblíbeného Radegastu ve mě mizí jak němci v zákopu a my si užíváme pohodičky na terase v zapadajícím sluníčku.

02.07.2015

divider
divider

Délka trasy: 58 km

Nastoupané metry: 72 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek