Deštné - Velká Deštná - Pěticestí - Mezivrší - Říčky v Orlických horách - Zdobnice - Louisino údolí - Deštné

Ke konci května odjíždíme s kamarády Aničkou a Pepou na prodloužený víkend do Deštné v Orlických horách. Ubytování budeme u taťky od Aničky, který má v Deštné dům. V pátek přijíždíme pozdě odpoledne a večer se nese ve znamení grilování a společného posezení. Až v sobotu vyrážíme na první výlet. S Irmískem pojedeme sami a už podruhé bude naším cílem Masarykova chata a následná trasa po hřebenu Orlických hor.

Po jedenácté hodině nasedáme na kola a projíždíme celou Deštnou (650 mnm). Cesta zpočátku stoupá mírně a my se po dvou kilometrech ocitáme u hotelu Orlice, na který nemáme zrovna dobré vzpomínky. Teď už se bojovce, která obnášela ubytování v tomto „hotelu“, smějeme. Od tohoto místa začíná cesta stoupat daleko více a my řadíme lehké převody.

Postupně se prodíráme vzhůru a ikdyž je pod mrakem, jsme kompletně promočeni. Takto makáme další čtyři kilometry a přijíždíme na Masarykovu chatu (1014 mnm). Zamykáme kola a jdeme si sednout dovnitř této velké chaty. Je tady pěkně narváno a my chvíli čekáme, než se nám uvolní místo. Za chvíli za námi přicházejí Pepa s Aničkou a jejím synem Toníčkem, kteří vyjeli na Šerlich autem. My si dáváme jen polévku a pivko, ostatní si dávají pořádný vysokohorský oběd.

Je před druhou hodinou a my budeme pokračovat dále. Dokonce se nebe trhá a vylézává sluníčko. Od Masarykovy chaty sjedeme kousek níže na rozcestí Šerlich a odtud budeme znova stoupat až na nejvyšší vrchol Orlických hor, kterým je Velká Deštná (1115 mnm). Tady byla vybudována nová rozhledna, takže jsme na ni zvědavi. Když jsme na tomto vrcholu byli naposledy, nebylo tam zhola nic. Má to však i opačnou stránku. Teď tady proudí davy turistů a spousta cyklistů na elektrokolech. My jen vzpomínáme, jak jsme tady zažívali hory bez lidí.

Trasa od Šerlichu je pohodová, sice stoupá, ale je dostatečně široká a zpočátku se jede po uhlazené šotolinové cestě, která posléze přechází v horší asfaltovou. K rozhledně to máme něco přes tři kilometry a po půl hodince se u ní ocitáme. Děláme si několik fotek, zamýkáme kola a jdeme se podívat nahoru. Samozřejmě máme parádní výhledy a já opět všechno dokumentuji na svůj nový fotoaparát. Když se nabažíme výhledů, vracíme se zpátky ke kolům a pokračujeme po hřebenu dále.

Tuto trasu jsme už sice jednou jeli, ale ta se jen tak neomrzí. Po kilometru přijíždíme na rozcestí Pod Jelenkou (1047 mnm) a budeme pokračovat dále po červené značce. Cesta je pořád asfaltová a pohodová. Hlavně je tady už o poznání méně lidí. Stále sjíždíme a po třech kilometrech se ocitáme na rozcestí Pod Homolí (960 mnm). Tady se odpojíme od červené značky a dále pokračujeme po cyklostezce. Podjedeme vrchol Homole a znova začínáme trochu stoupat. A zrovna tady je podle mě jedna z nejkrásnějších cyklocest. Jedeme pod dalšími vrcholy, kterými jsou Tetřevec a U Kunštátské kaple a po devíti kilometrech jsme na dalším rozcestí, které se jmenuje Pěticestí (1004 mnm).

Pokračujeme dále po hřebenu a míříme na tři kilometry vzdálené rozcestí Mezivrší (928 mnm). Asfaltová cesta nám začíná klesat, ukazatel rychlosti na tachometru se zvyšuje a my si užíváme sjezd. Zhruba v polovině trasy míjíme malý bunkr a poté cesta opět stoupá vzhůru. Ale stále jedeme krásným lesem a po pár minutách jsme na výše zmiňovaném rozcestí. Tady se už odpojíme od orlické hřebenovky a odbočujeme vpravo na silnici. Před námi je parádní sjezd, který nás přivádí do Říček v Orlických horách (634 mnm).

Tady míříme s jistotou ke zdejšímu hotelu Říčky, kde se nachází restaurace, kde jsme se v minulosti výtečně najedli. Dneska si ale nedáváme nějakou specialitku, dáváme si meníčko. Je to sice jen smažený květák, ale i tak nám to chutná. Oběd zapíjíme zlatavým mokem a vyhříváme se na sluníčku. Před pátou hodinou nasedáme zpátky na kola a vydáváme se na zpáteční cestu do Deštného.

Znova začínáme stoupat a otevírá se nám krásný výhled na celé Říčky. Zastavujeme, děláme několik fotografií a pak znova roztáčíme pedály našich kol. Do Zdobnice vzdálené necelých 8 kilometru musíme nastoupat více jak 150 výškových metrů a poté opět sjíždíme. Jedeme po normální silnici, ale naštěstí tady nepanuje moc silný provoz. Ve Zdobnici odbočujeme vpravo a najíždíme na lesní asfaltovou cestu.

Cesta sice znova stoupá vzhůru, ale není to žádný krpál a hlavně jedeme parádním lesem. Kopírujeme říčku Zdobnici a cesta nás po pěti kilometrech přivádí na rozcestí Lousino údolí (877 mnm). Tady to už známe, nachází se zde hájenka a víme, že odtud to máme do Deštného jen z kopce. Sjezd je parádní, snažím se co nejméně brzdit a užívat si trochu adrenalinu. Po pár minutách se ocitáme na křižovatce u nechvalně známého hotelu Orlice, odbočujeme vlevo a sjíždíme do centra Deštného. Teď už nezbývá, než si dat sprchu, roztopit gril a otevřít vychlazené pivko.

29.05.2020