logo
divider

Ostrožská Lhota - Hluk - Dolní Němčí - Horní Němčí - Velká Javořina - Javorník - Velká nad Veličkou - Blatnička - Hluk - Ostrožská Lhota


Dneska vyrazíme s miláčkem dobýt nejvyšší vrchol Bílých Karpat a tím je Velká Javořina, která zároveň tvoří hranici se Slovenskem. Nijak nespěcháme a proto v klidu snídáme a po deváté hodině nakládám kola do auta. Přesuneme do obce Ostrožská Lhota, kde mám v plánu zaparkovat. Tam dorážíme lehce před jedenáctou, obouváme tretry a jsme připraveni vyjet.

Projíždíme Ostrožskou Lhotou a za ní najíždíme na cyklostezku, která nás po několika kilometrech přivede do obce Hluk. Cestou míjíme několik chatiček a projíždíme mezi poli zrajících obilovin. V kombinaci s azurovým nebem a pár mráčky máme krásnou scenérii. Opět je dneska tropický den, takže se od začátku cesty koupeme ve vlastní šťávě.

Po půlhodince se ocitáme v Hluku a jdeme do místní hospůdky na polévku a pivko. Tady se chvíli zdržíme, protože mě nečekaně postihuje střevní problém. No doufám, že to byla jen krátká epizoda. Pivko dopíjím na sílu a raději sedám na kolo a pokračujeme dále. Jedeme pořád výbornou cyklostezkou, pozorujeme okolní krajinu a zanedlouho se dostáváme do obce Dolní Němčí. Tady se nacházíme na místě Luckých polí, s kterými je spjata historie.

Odbočujeme vpravo a další cyklostezkou mírně stoupáme. Před námi již vidíme hřebeny Bílých Karpat a hlavní dominantu Velké Javořiny – vysílač. Po dvou kilometrech vjíždíme do Horního Němčí. Tady je opět čas si dát krátkou pauzu a doplnit nějaké tekutiny. Rychlé pivko v místní hospůdce a už zase točíme pedálama. Projíždíme obcí a já se ještě zastavím vyfotit stíhačku MIG, která se nachází v místním parku.

Za Horním Němčí se cesta zvedá prudce vzhůru a my potíme doslova krev. Stoupáme sice pomalu, ale výškové metry solidně naskakují. Udělám si ještě nějaké fotky na jedné z orchidejových luk a pak nás asfaltová cesta svede vpravo. Cyklotrasa sice vede rovně po nezpevněné cestě, ale my přesto odbočujeme. To, že jsme špatně, si uvědomíme, až když vyšlapeme pěkný kousek nahoru. Nedá se nic dělat, otáčíme řídítka a sjíždíme zpátky na rozcestí.

Od rozcestí pokračuje stále prudké stoupání. V jednom místě máme krásný výhled na Horní Němčí, tak zastavuji a dělám fotku. Naštěstí se stoupání trochu zmírňuje a my se můžeme vydýchat. Zanedlouho se dostáváme na další rozcestí a odtud jedeme po široké štěrkové cestě. Chvíli jedeme dokonce po rovince, tak na chvíli můžeme ulevit naším nohám. Jeden problém ale tady tato cesta má a tou je, že zde mohou motorová vozidla. Takže občas někdo projede autem nebo na motorce a my pak krásně dýcháme mračna prachu.

Až u Kamenné boudy, kde posléze dojíždíme, je zákaz vjezdu. Konečně se zase pojede pohodověji. A jelikož se zanedlouho odpojuje i turistická značka, tak si můžeme užívat klidu. Razíme si to po lesní cestě a pořád stoupáme. Ale jedeme ve stínu a stoupání není příliš příkré, tak se nám šlape dobře. Jen mi ta cesta nahoru přišla nekonečná. Vždycky, když už jsem měl pocit, že tam budeme, objevuje se nová zatáčka a nové stoupání.

Míjíme kaskády Jamného potoka a dojíždíme na rozcestí Křižovatka do strání (875 mnm). Už jsme pěkně vysoko a vidíme, že vrchol je opravdu nedaleko. Teď nás cesta zavede na slovenskou stranu a po malé chvilce stoupání vjíždíme na hřeben Velké Javořiny (965 mnm). Postupně se nám otevírá fantastický výhled do krajiny a před námi vyvstává vysoký vysílač. Na hřebenu strávíme více jak čtvrt hodinku, protože si několikrát uděláme společnou fotku. Dělám i spoustu fotek okolí, protože ten výhled odsud je opravdu impozantní.

Když přijedeme k vysílači, zklamaně zjišťujeme, že turistická chata je docela velký kus pod námi. Nevadí, sjíždíme necelý kilometr dolů a usazujeme se na terase Holubyho chaty (905 mnm). Naštěstí se zde platit českými Korunami, tak si objednáváme jídlo. Já si dávám pivko a Irmísek Spritz. Sice tady není zrovna levně, ale nám to dneska nevadí, jsme spokojení, že jsme tento vrchol dobyli. Strávíme zde dobrou hodinku, než se rozhodneme pokračovat dále.

Stoupáme zpátky k vysílači a oběd nám v žaludku pěkně těžkne. Ještě, že pak nás čeká pořádný sjezd. Dojíždíme na vrchol, zhoupneme se na hřebenu a začínáme sjíždět stejnou trasou, jakou jsme zde přijeli. Já povoluji brzdy více než Irmísek a zanedlouho ji mizím z dohledu. Už si zase užívám adrenalinu, drobných skoků a větru ve tváři. Zastavuji až u Jamného potoku, kde se odpojíme od trasy a budeme sjíždět do Vápenek. Sjezd je po lesní cestě, má dobré čtyři kilometry, takže opět parádní. Ve Vápenkách najíždíme na asfaltovou cestu a ještě se zastavujeme v místní restauraci. Tam mají bohužel soukromou akci, tak pokračujeme dále.

Jedeme po silnici až do městečka Javorník. Naštěstí zde není skoro žádný provoz, mírně klesáme, takže zase pohodová práce. V Javorníku si znova kousek mákneme do kopce a dostáváme se k rozhledně Drahy. Ta je poměrně nová a působí zajímavým dojmem. Zamykáme kola a jdeme se podívat nahoru. Chůze po schodech už ale není nic příjemného, na svalech je znát, že jsme jezdili v kopcích. Nahoře uděláme několik fotek a během pár minut jsme dole. Nezbývá, než zase začít šlapat. Sjedeme zpátky do městečka a zanedlouho vjíždíme do Velké nad Veličkou. Tady si konečně dáme další pauzu a jdeme na pivko do místní hospůdky.

Další úsek naší dnešní etapy vede po hlavní silnici, ale z té v obci Louka odbočíme a zase začínáme stoupat. Do Blatničky sjíždíme a hledáme cyklotrasu. Bohužel nezvolím správně a my se po polní cestě lopotíme skoro 5 kilometrů. Nakonec vjíždíme zpátky do Hluku a tady jsme se vůbec nechtěli dostat. Nevadí, k autu to máme už jen pár kilometrů pohodovou cyklostezkou. Domů se dostáváme až skoro před devátou hodinou a jdeme se sebe smýt prach dnešní kvalitní etapy.

16.07.2017

divider
divider

Délka trasy: 77 km

Nastoupané metry: 1 091 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek