logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Příbor - Štramberk - Hodslavice - Velký Javorník - Frenštát pod Radhoštěm - Příbor


Dneska předpovídají tropický den a já mám před noční skoro celý den volný, tak po probuzení uvažuji, kam bych vyrazil na kole. Nakonec volba padá na přesun autem do Příboru a odtud bych chtěl na kole udělat okruh včetně výjezdu na Velký Javorník. Rychle se jdu nasnídat, do batohu házím nezbytnosti a taky pro jistotu banán. Oblékám si dres a před osmou ranní vyjíždím do Příboru. Tam parkuji za dalších 40 minut a můžu vyrazit.

Vyjíždím z Příboru po vedlejší silnici, po asi kilometru nadjedu hlavní tah a ocitám se na výborné cyklostezce. Pomalu se blížím ke Kopřivnici, ale tu minu a pokračuji pod Babí horou směrem na Štramberk. Tady si něco nastoupám a za pár chvil vjíždím na okraj Štramberku. Čeká mě prudký výšlap na náměstí a tam se usazuji na kafe a pozoruji Štramberskou Trúbu. Objednávám si i půllitr džusu s vodou, protože už teď ráno je pořádná výheň.

Po půl hodince nasedám na bike a sjíždím zpátky. Teď pojedu asi kilometr po hlavní cestě, ale za kostelem sv. Kateřiny odbočuji vlevo na neznačenou asfaltovou cestičku. Pomalu začínám stoupat a po dvou kilometrech přijíždím k rozcestí Libotínské údolí (340 mnm). Tady se na chvíli nořím do stínu lesa a ikdyž stoupám, šlape se mi dobře. Dalším rozcestím, které potkávám je Libotín (420 mnm).

Odtud jedu kousek po lesní cestě a zelené značce a měl bych odbočit někam po značce na stezku vlevo. Jenže tuto odbočku míjím a zajedu skoro kilometr, než si uvědomím, že jsem špatně. Vracím se tedy zpátky a naštěstí odbočku velice záhy objevuji. Sjíždím dolů terénem a po pár set metrech najíždím na asfaltovou cestu. Ta mě sveze dolů do obce Žilina (370 mnm). Dávám se vpravo a dělám další chybu. Znovu ujedu kilometr, než mi dojde, že tudy jsem jet neměl. No nic, otáčím řídítka a vracím se.

Kousek ještě popojedu dále a odbočuji vlevo na neznačenou stezku, která vede přes pastviny. Prudký výšlap ve 30°C mi ubírá spoustu sil. Řadím nejlehčí převod, pot ze mě kape proudem, sípu a před očima se mi dělají mžitky. A koruna všeho je, že když se dostanu nahoru, zjistím, že nemám jet kudy dál. Rezignovaně odhazuji kolo, sedám do trávy, vydýchávám se a jdu kouknout na mapu, jak to teda vlastně tady je. Zjišťuji, že by stezka mohla vést v nedalekém pásu lesíka.

Jdu tam, prodírám se křovím a v lese zjišťuji, že by tady opravdu stezka mohla být. Sjíždím dolů a má radost nemá bohužel dlouhého trvání. Opět narážím na pastvinu ohraničenou ohradníkem a není kudy jet dál. Už toho mám dost, přelézám ohradník a sjíždím dolů po něčím poli. A abych se dostal na cyklostezku, musím projet i kolem stavení. Jen doufám, že na mě nevyběhne rozzuřený majitel nebo pes. Nestalo se tak a já se konečně ocitám. na nově vybudované cyklostezce. Ta vede z Nového Jičína do Hostašovic a je vytvořena ze staré železniční tratě. Opět kvituji tento skvělý nápad.

Teď mě čeká několik kilometrů pohodová cesta. Jediným problémem je neskutečné vedro a silný protivítr. Postupně projíždím Hodslavicemi, kde se zastavuji a v místním obchůdku si kupuji pivko. Pak nasedám na bike a společně s cyklostezkou se vzdaluji od obydlí. Projíždím krásnou krajinou a zanedlouho přijíždím na nádraží do Hostašovic. Tady je otevřená místní hospůdka, tak neodolám a dávám si ještě jedno pivko. Však budu mít ještě spoustu času ho vypotit.

Za Hostašovicemi podjíždím železnici a ocitám se na lesní cestě. Začínám stoupat a v jednom místě musím zastavit a počkat, jelikož zde probíhá nakládka dřeva. Pak se vyhupuji na lesní asfaltovou cestu a dávám se vlevo. Čeká mě dlouhá traverzová cesta lesem. Mírně začínám stoupat a opět musím v jednom místě počkat kvůli nakládce dřeva. Přijíždím na rozcestí Pod Huštýnem (424 mnm) a vzpomínám si, že jsme tudy procházeli s Irmískem, když jsme byli na Velkém Javorníku pěšky.

Z tohoto rozcestí začíná cesta více stoupat a mě se na čele opět objevují krůpěje potu. No nebude to žádná sranda vyjet nahoru. Vedro je úmorné. Pokračuji dále v polostínu lesa a po pár kilometrech přijíždím na rozcestí Veřovice – Hájenka (505 mnm). Odbočuji vpravo a začíná pravý beskydský dril. Kopec se začíná zvedat, řadím lehké převody, funím a do očí mi stéká pot. Je mi jasné, že takhle to už bude celou cestu až na vrchol. Chvíli si říkám, že jsem dobrý blázen, když se v takovém počasí drápu nahoru, ale zatínám zuby a pomalu postupuji.

Prvním bodem, který projíždím je rozcestí Padolí (550 mnm) a po kilometru a půl rozcestí U Pramene Jičínky (695 mnm). Dávám se vlevo a cesta se na chvíli nechutně zvedá. Jsem na nejlehčích převodech, dneska to prostě nešlape. Když se mi červená značka odpojuje, já pokračuji po neznačené asfaltové cestě. Snažím se maximálně využívat stínu stromů, protože cítím, že se začínám přehřívat. Konečně se objevuje další rozcestí.

Na vrchol je to už nedaleko, ale stoupání je znova prudší. Zatínám zuby a poslední kilometr vyjíždím s jazykem na dresu. Mám dost, lije ze mě jak z cedníku, ale přesto mám radost, že jsem vyšlapal na vrchol Velkého Javorníku (918 mnm). Jdu si udělat jednu fotku s mou maličkostí a pak už si to mířím do turistické chaty. Objednávám si zelňačku a birela. Sedám si ven, vychutnávám si polévku a v tom mi silný poryv odnáší ošatku s chlebem do křoví. No super, jsem bez chleba.

Když se náležitě občerstvím, jdu se podívat na nedalekou dřevěnou rozhlednu. Stoupám nahoru a fotím několik fotek. Je odtud opravdu skvělý výhled. Jen dneska není až tak dobrá viditelnost. Nevadí, stejně to tady stojí za to. Scházím dolů, nasedám na bike a od rozhledny sjíždím po prudkém terénu. Zhruba 400 metrový úsek mě přivádí zpátky na rozcestí a asfaltovou cestu. Kousíček mírně nastoupám a pak mě čeká skvělý, několika kilometrový sjezd dolů.

Sjíždím až do Bartošek, kde narazím na malou a malebnou zvoničku Pod Javorníkem. Udělám si fotku, odbočím vlevo a zanedlouho přijíždím na Papratnou. Odtud mírně sjíždím a vjíždím do Frenštátu pod Radhoštěm. Tady krátce odbočím a jdu se podívat na doskočiště skokanského můstku. Udělám fotku, projedu okrajem Frenu a najíždím na krátkou stezku kolem řeky Lubiny. Pak překřižuji hlavní cestu, projedu okolo koupaliště a za ním najíždím na asfaltovou silnici a žlutou značku.

Silný vítr se mi opírá do zad a hodně mi pomáhá. Ale má to jednu nevýhodu. Opět je vedro k zalknutí. Dostávám se do obce Tichá a odtud odbočuji a znova začínám trochu stoupat krajinou. Cyklostezka mě vede pod Tichavskou hůrkou a pak mezi loukami mě přivádí do Mníší. Odtud mě čeká zase trocha stoupání. Už mě to fakt zmáhá a navíc mi došla voda v bidonu a nikde jak naschvál žádná hospůdka nebo obchod. Odbočuji, sjíždím do Větřkovic a za touto obcí opět krátké stoupání.

Naštěstí je to do Příboru už kousek a na okraji města objevuji hospůdku. Sedám si ve stínu obrovského stromu a objednávám si točenou Kofolu a posléze plechovku ledového čaje. Doplňuji tekutiny a hned je mi lépe. Ale zjišťuji, že jsem úplně jinde, než jsem chtěl. Nevadí, jen mě čeká cesta přes celý Příbor. Ale to už v pohodě zvládám a zanedlouho sedám do auta, pouštím klimatizaci a už se vidím v bazénu u našich.

28.06.2017

divider
divider

Délka trasy: 88 km

Nastoupané metry: 1 498 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek