Louky - Visalaje - Velký Travný - Morávka - Louky

Mým dnešním cílem je vrchol Velkého Travného (1203 mnm). Nikdy jsem tam nebyl ani pěšky, ani na kole, tak jsem zvědavý, co mě tam čeká. Vyjíždím z domu a dávám se nahoru na Chotěbuz. Hned kilometr začínám stoupat, tak se svaly pořádně zahřejí. Dojíždím k hospodě Na Vyrubané a tady jedu kousek nahoru hlavní cestou. Odbočuji doprava a stoupám na Koňákov a odtud mě čeká dlouhý sjezd bočníma cestami až do Hradiště. Tady se napojím na svou starou známou cyklostezku do Komorní Lhotky a pomalu mírně k ní stoupám. Pak stoupám dále až nad restauraci U Kohutky a pak mě čeká sjezd dolů na hlavní cestu do Pražma. Zde si cestu krátím a projíždím mezi domy a za chvíli jsme už na cestě na obec Krásná. Cesta se táhle mírně zvedá a na tachometru naskakují jak ujeté kilometry, tak nastoupané metry. Ale opravdu stoupat začínám až za rozcestím Papežov (609 mnm) a to směrem na Zlatník.

Odtud mě čeká 3,5 km asfaltového stoupání na Visalaje (770 mnm), kde zvlášť posledních pár desítek metrů je těžších. Zastavuju se na Kofolu a odbočuji vlevo na turistickou zelenou trasu. Cesta vede asfaltem a projíždím kolem hotelu a poté kolem místních chat. Nad chatami začínám stoupat do lesa. Začíná tady být mokro a já tuším, že když skončí asfalt, bude terén hodně zabahněný. Když se dostanu nahoru, sjíždím až na rozcestí Plato (870 mnm). Od rozcestí Plato mě ale čeká něco, co bych vážně nečekal. Lesní cesta je plná kamení a měkkého bahnitého povrchu. Navíc stoupá neuvěřitelným způsobem. Jedu na nejlehčí převod a každou chvíli si v měkkém bahně stoupnu. Tohle martýrium trvá asi půldruhý kilometr a já doslova a do písmene potím krev. Říkám si v duchu: „Dobře ti tak, máš, co si chtěl.“ Když už mám chuť hodit kolo někam do křoví a zdá se, že téhle stoupačky do nebes nebude konec, cesta se konečně umoudřuje a stoupání se velmi zmírňuje. I ten povrch je tvrdší a není skoro mokrý. Potkávám tady zde postarší turisty a oni mi gratulují k výkonu na kole. Tohle mi ještě víc zvedá náladu a pokračuji dále.

Jede se konečně příjemně, lesem a sluneční paprsky prosvítají skrze stromy. Dojíždím na jakési rozcestí a tady začínám stoupat travnatou stezkou. Příjemná změna jet po travičce. Ta poté přechází v úzkou pěšinu a tu občas pokrývají kaluže bahna. Zanedlouho mě vítá rozcestí Travný (1140 mnm) a cesta na vrchol odbočuje doleva a zbývá mi 1 kilometr. Tento kilometr je ovšem cesta úzkou pěšinou plnou schodů z kořenů a bahna. Další fajnšmekerská cesta. Deru se nahoru hlava nehlava, odírá mě ostružiní, zadní kolo v bahnu prokluzuje a ze mě lije jak z dostihového chrta. Neuvěřitelné, výš už není kam a já dobývám vrcholek Velkého Travného. Zde není ani chata, což vůbec nevadí, ale trošku mě mrzí, že zde není rozhled do krajiny. Je to tady opuštěné a pro samotáře je to ideální cíl. Krom dvou turistů jsem cestou sem nepotkal ani živáčka. Udělám vrcholové foto a vracím se zpátky na rozcestí.

To, co bylo krušným a namáhavým výjezdem, se mění ve skvělý sjezd. Jsem sice zakydaný bahnem, ale to vůbec nevadí. Dojíždím na rozcestí a dávám se po pěšině dolů směrem na Morávku kolem vrcholku Malého Travného (1099 mnm). Cesta vede dál úzkou pěšinou v trávě a mírně klesá. To se ale po chvilce mění a mě čeká docela prudký kamenitý padák. Nesjíždím úplně pomalu a adrenalin se mi zase vyplavuje kýbly. Dojíždím na rozcestí Pod Malým Travným (685 mnm)a na lesní asfaltovou cestu. Tady se na sekundu zastavuji a dávám se doprava zmiňovanou asfaltovou cestou. Čeká mě dlouhý a parádní sjezd s výhledy na Slavíč, Kotař a Prašivou. Pode mnou se rozprostírá vodní nádrž Morávka a já jsem z tohoto sjezd unešený. Sice nevede terénem, ale zato nádhernou krajinou. Sjíždím až k hrází Morávky a odtud sjíždím do obce se stejným názvem Odtud už jedu po hlavní cestě až do Pražma a cesta domů vede stejně, jak jsem přijel. Dnešní výlet byl pro mě velice zajímavý a užil jsem si veškerého možného terénu. Už se těším domů na oběd a sprchu.

07.07.2009