Píšťany - Litoměřice - Roudnice nad Labem - Štětí - Mělník - Veltrusy

Začíná náš sedmý den dovolené na kolech a my se probouzíme na vlečce v kempu u Žernoseckého jezera. Balíme věci, dáváme si sprchu a mezitím přichází správce kempu a chce po nás jen 50 Kč. Prý jsme včera stejně přijeli až večer. Dneska bychom potřebovali dojet až do Veltrus, kde by se měl nacházet další kemp. Bude to slušná porce kilometrů a snad to Michal na koloběžce v pohodě zvládne. Loučíme se s Davidem, Zdeňkem a Mariánem, kteří míří na nádraží do nedalekých Lovosic a odjíždějí domů.

Nás pět zbylých se vrací na cyklostezku a pořád ještě pokračujeme cestou, kterou jsme už jeli. V Žalhosticích se zastavujeme v obchodě a kupujeme si nějaké jídlo na snídani. Po pár kilometrech vjíždíme do Litoměřic a odtud už zase pojedeme cestou, kterou neznáme. Projedeme Střeleckých ostrovem a ocitáme se u klidné a široké hladiny Labe. Jede se nám poměrně dobře a začíná nám do zad foukat lehký vánek. Jen nálada je trochu jiná, prostě bez těch tří parťáků to není ono.

Čeká nás zhruba dvaceti kilometrový úsek do Roudnice nad Labem. Poměrně rychle nám naskakují kilometry a děláme krátkou zastávku na pivko v obci Křešice. Odtud musíme kousek po hlavní a za obci Nučnice odbočujeme na polní cestičku. Znova se trochu natřásáme a až před obci Lounky najíždíme zpátky na asfaltovou cestu. Projíždíme Černěvsí a poté Vědomicemi. Někde v těchto místech doplňujeme energii zralými třešněmi.

Kousek sjedeme a vjíždíme do Roudnice nad Labem. Podjíždíme most, po kterém jsme přijeli a jsme na pravém břehu Labe. Teď už zase šlapeme po ryzí cyklostezce. Po pár set metrech ale objevujeme bufet u vody a máme další záminku k zastávce. Objednáváme si pivo a dokonce tady dostaneme hráškovou polévku. Mezitím se před námi na cyklostezce usídlil autojeřáb a my pozorujeme, jak překládá na vodu policejní člun. Ten sice vypadá omšele, ale po nastartování je jasně slyšet, že to bude pořádně výkonný stroj.

Pokračujeme dále a v Dobříně se opět odpoutáme od Labe. Jedeme po vedlejší cestě a ta nás po několika kilometrech přivádí do Račic. Tady obdivujeme vodácký a veslařský kanál. Sjíždíme a dostáváme se k městu Štětí. Ještě stále jedeme po normální cestě a z té sjedeme až za obcí Hněvice. Konečně jsme zase u Labe a jede se nám krásně, protože nám fouká vítr do zad. Zanedlouho projíždíme okolo elektrárny Mělník. Ale to stejnojmenného města to pořád ještě pár kilometrů máme.

Zanedlouho pozorujeme po levé straně stojící kostel sv. Ducha v Liběchově a poté nám pro změnu padá čelist u pomníku Vodočet povodní v Dolních Beřkovicích. Nejvyšší je povodeň zaznamenaná v roce 2002 a ční nám nad hlavami dobrých 5 metrů. Až z toho mrazí. Ještě kousek popojedeme a už v dálce vidíme dominantu Mělníku – zámek. Skvělé, máme dobrý čas a do půl hodinky budeme v centru města.

Znova projíždíme Hořínským parkem, přes most se dostáváme na druhou stranu a podruhé tento týden stoupáme k zámku. Chceme si dát něco k jídlu a já ještě potřebuju navštívit banku. Potřebuju si vybrat nějaké chechtáky a kartu jsem sebou nebral. Hledání banky nám nějaký čas zabere, ale horší je, že zrovna v bance je pokladna uzavřená kvůli odvozu peněz a já tam strávím dobrou půl hodinu, než mám bankovky v kapse.

Vracím se s Petrem, který na mě před banku čekal, za ostatníma na náměstí a ti mi už z daleka sdělují, že tady jíst fakt nebudeme, že smažák za 180 Kč je opravdu moc. Naštěstí Michal ví, že je dole u výpadovky na Prahu pizzerie, tak sjíždíme k ní. Skvělá volba – dobrá pizza, výborné pivo a taky berou stravenky. S nadlábnutýma bříškama jsme hned spokojenější. Nic naplat, máme ještě před sebou pořádný kus cesty a je se třeba vydat dále, takže se po hodince odpočinku zvedáme.

Dostáváme se zpátky na cyklostezku a míříme okolo Hořínského zámku k historickým plavebním komorám. Tady uděláme nějakou fotku, přejíždíme na druhou stranu a dostáváme se tím mezi Vltavu a její plavební kanál. Asfaltová cyklostezka vede chvíli lesem, poté se odstáváme na otevřené prostranství a máme krásný pohled na Mělnický zámek. Opět si děláme fotografie. Přijíždíme za obec Vrbno a tady se musíme dostat na levý břeh Vltavy. V našem případě to znamená buď pokračovat rovně a použít převozu nebo v tomto místě vynést kola na most a zase je snést dolů.

Opravdu další cyklodebilita. Kola, která váží přes 30 kg se opravdu po železných schodech skvěle nesou a ještě lépe snášejí. No nic, další zajímavá zkušenost za námi a my můžeme pokračovat. Dostáváme se do nechvalně proslulé obce Zálezlice a kupodivu nepozorujeme už žádné stopy po brutální povodní v roce 2002. Obcí projedeme a dále už pokračujeme po místních cestách. Začínáme toho mít všichni plné kecky, ale těch posledních 15 kilometrů už nějak musíme dát.

Projíždíme vesničkami a v Bukolu si dáváme další zastávku na pivko. Už to potřebujeme. Po pauze a doplnění tekutin je nám hned lépe a jdeme dorazit poslední část naší dnešní cesty. Další obcí, kterou projíždíme a která mi utkví v hlavě jsou Dědibaby. Za Dušníky nad Vltavou pro změnu pozorujeme torzo nějakého snad rozestavěného hotelu a pak se už konečně dostáváme do zámeckého areálu Veltrusy. Po kilometru přijíždíme k zámku a ten je rozhodně krásný. Zastavujeme se a děláme další fotky.

Po dalším kilometru konečně přijíždíme do kempu. No první dojem je pro mě zklamáním. Nějaká unimobuňka jako sprcha se záchodem, malý prostor a vůbec mě to tady neláká. No ještě, že je to jen první dojem a ten se během několika minut a hodin zcela obrátí. Velmi příjemná majitelka a obsluha místního baru nám vychází vstříc a přesto, že mají ještě dneska zavřeno, můžeme u nich zůstat. Jdeme se rychle osprchovat a převléct a pak se už usazujeme na pohodlných sedačkách pod přístřeškem.

Objednáváme si pivko, hranolky na chuť a mě se napadne zeptat, jestli bychom si mohli lehnout ve spacácích na sedačkách. Nikdo v tom nevidí problém, takže dneska zase stany stavět nebudeme. Sedíme, debatujeme a popíjíme zase do půlnoci a cítíme se zde hodně příjemně.

10.06.2016