logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Varnsdorf - Waltersdorf - Jonsdorf - Oybin - Jablonné v Podještědí - Lemberk - Hrádek nad Nisou - Zittau - Großschönau - Varnsdorf


Třetí den naší cyklodovolené v Severních Čechách začíná klasicky. Před sedmou hodinou budíček, nezbytná hygiena, snídaně a nabalení nejnutnějších věcí. Je pod mrakem a žádné tropy se nečekají, tak oblékáme i bundy. Naše dnešní trasa povede z poloviny přes německé území a hlavním cílem bude město Zittau. Před osmou hodinou jsme všichni připraveni k odjezdu a stihneme si udělat i hromadnou fotku.

Vyjíždíme od ubytovny ve Varnsdorfu a projíždíme městem. Míjíme krásný starý kostel, přejíždíme hlavní cestu a poté pokračujeme po cyklostezce do Horního Podluží. Tady odbočíme vlevo a dostáváme se na hranice s Německem. Projíždíme německou obcí Herrenwalde a po dvou kilometrech se ocitáme v městečku Waltersdorf. Rychlé foto místního kostelíku a podívání se do mapy a už si to valíme po hlavní cestě do dalšího městečka.

Po půlhodině vjíždíme do městečka Kurort Jonsdorf, které je vyhlášené jako lázeňské město. Cesta nám začíná stoupat a my přijíždíme pod nádhernou vyhlídku na skále, která se nazývá Nonnenfelsen. V plánu byl i výstup na tuto vyhlídku, ale nakonec od ní upouštíme, protože máme před sebou ještě pořádný kus cesty. Projíždíme dále Jonsdorfem, mírně stoupáme a za městem to přichází – první pořádný a dlouhý kopec se stoupáním 11%. Stavím se do pedálů, ostatní nechávám za sebou a drápu se nahoru.

Když se dostanu na nejvyšší bod, zastavuju a čekám na ostatní. Irmísek je mi v patách a ostatní jsou za chvíli taky nahoře. Doplníme tekutiny a energii sušeným ovocem a znova nasedáme na biky. Teď je před námi parádní několikakilometrový sjezd až do města Kurort Oybin. Vjíždíme do městečka a před námi se vypíná na skále oblíbené sídlo Karla IV. – hrad Oybin. V centru městečka jdeme navštívit nejdříve infocentrum, kde si s miláčkem kupujeme turistickou magnetku a jelikož jsme nějak zapomněli vzít Eura, jdu vytáhnout z bankomatu nějaký chechták.

Kola necháváme zaparkované u infocentra a většina z nás se jde podívat na hrad. Cesta k němu vede nejprve po schodech a poté mezi úzkými skalami. Je zvláštní, že jsme skoro nikdo neslyšeli o tomto hradu, a přitom je tak slavný a hlavně krásný. Za prohlídku platíme každý 6 €, ale určitě není čeho litovat. Zřícenina je krásná a obzvlášť chrám Celestýnského konventu má magický nádech. Udělám tady několik desítek fotek a zdržíme se tady více jak hodinu.

Po prohlídce hradu se vracíme zpátky ke kolům a je čas vydat se dále. Čeká nás návrat na naše území, ale předtím se budeme muset poprat s dalším pořádným kopcem. Ihned z městečka začínáme stoupat a vracíme se kousek stejnou cestou, jakou jsme zde přijeli. Míjíme krásné skály, které mi hodně připomínají kamenné hřiby v Broumovských stěnách. Od těchto skal začíná kopec, který má 17% stoupání. Teď přecházím na nejlehčí převody i já. Jediná, které to nevadí, je Štěpka, která má elektrokolo s cruizerem a dokáže mě i s malou Majou předjet. Tento pořádný stoupák končí až na místě zvaném Hraniční uzávěra (520 mnm).

Tady se zastavujeme a čekáme na ostatní. Je to tady hraniční místo, ale my se přesto ještě kousek povezeme po německém území. Ještě kousek stoupáme a máme výhled na Ještěd. Projíždíme obcí Lückendorf a po asi dvou kilometrech přijíždíme k místu zvanému Forsthaus (493 mnm). Tady je křižovatka a my odbočujeme vpravo. Odtud nás čeká sjezd až na hraniční přechod Petrovice (373 mnm). Tady kousíček povyjedeme a začínáme mírně sjíždět.

V obci Petrovice zastavujeme u hospůdky, ale bohužel mají zavřeno a otevírají až odpoledne. Co se dá dělat, musíme pokračovat dále. Do Jablonného v Podještědí to máme něco kolo 5 kilometrů po hlavní cestě. Ale jede se v pohodě, pořád mírně sjíždíme a hlavně zde není skoro žádný provoz. A tak za pár desítek minut brázdíme uličky výše zmiňovaného města. Zde jdeme na náměstí a objednáváme si menu a samozřejmě pivko. Bohužel v této hospodě těžce nestíhají a jídlo nám přinášejí za více jak půl hodiny. Když se nasytíme a chystáme se k odjezdu, spouští se déšť.

Oblékáme pláštěnky, stojíme pod stromy a naštěstí za 10 minut je po dešti. Nasedáme na kola, projíždíme okolo krásné baziliky a najíždíme na zelenou značku. Ta nás přivede okolo Markvartického rybníku (312 mnm) až ke Zdislavině studánce. Odtud je to pro změnu kousek na zámek Lemberk (352 mnm) a ten si samozřejmě nenecháváme ujít a vyšlápneme si k němu. Bohužel je po třetí hodině a už tady mají zavřeno. Obracíme kola zpátky a vjíždíme na hlavní cestu. Zde se nám bohužel ztrácí Jirka, který odbočuje na druhou stranu.

Cesta po hlavní tentokrát není vůbec příjemná a je zde opravdu veliký provoz. Naštěstí jedeme jen pár kilometrů a v obci Rynoltice odbočujeme na vedlejší cestu. Začínáme zase mírně stoupat a objevují se nám nádherné výhledy. Jednak vidíme opět Ještěd a jednak se slunce opírá do nádherných mraků. Dělám několik povedených fotek a pak pokračujeme ve stoupání. Projíždíme mezi lesy a z nebe opět začíná padat déšť. Samozřejmě, jakmile si oblečeme pláštěnky, tak ustává. Dojíždíme na Horní sedlo (460 mnm) a na chvíli se zastavujeme.

Pozorujeme průtrž mračen, která se nám vyhnula a pozorujeme černavu, která se tvoří před námi. No prozatím neprší, do nedalekého Hrádku nad Nisou budeme sjíždět, a tak zase roztáčíme naše kola. Sjezd do města netrvá dlouho a vzhledem k blížící se průtrži, naházíme první hospodu, zamykáme kola a jdeme dovnitř. Objednáváme si pivko a mezitím začíná lít jako z konve. Majitel hospody se nás ptá, kam jedeme, odkud jsme a když mu říkám, že já z Karviné, tak se směje a říká, že odtamtud také pochází. No jak je svět malý.

Déšť zase netrvá dlouho a my po necelé hodince vyrážíme na další cestu. Hlavně my dva s Irmískem jsme rádi, že jsme sem dojeli, protože se zde nachází trojmezí a tímto budeme mít objeta všechna novodobá trojmezí v České republice. Projedeme kousek městem, napojujeme se na cyklotrasu a znova vjíždíme na německé území v místě zvaném Stará celnice (250 mnm). Po asi deseti minutách přijíždíme k trojmezí. Paráda, máme to splněno. Uděláme nějaké fotky a pak společně s Vráťou přebrodíme Lužickou Nisu na českou stranu.

Jelikož už doba pokročila, moc se zde nezdržujeme a pokračujeme skvělou cyklostezkou, která nás po pár kilometrech přivádí do německého města Zittau (Žitava). Jako první vidíme skvělé květinové hodiny, poté projedeme náměstím a samozřejmě děláme spoustu fotek. Dokonce nám vysvitlo sluníčko a udělalo se teplo. Teď nás čeká ne moc příjemný přejezd zbytkem města a pak už jedeme po hlavní cestě směrem na Hörnitz.

Tam se ocitáme poměrně rychle, ale už zase s obavami pozorujeme tmavnoucí oblohu před námi. A navíc, teď musíme zase chvíli šlapat do kopce. Ale tento kopec není nijak prudký a za chvíli už stojíme na vyvýšině u odbočky na Hainewalde. Není to daleko a je tam krásný zámeček, ale už je po sedmé hodině, a tak se rozhodujeme pokračovat nejkratší cestou zpátky. Teď nás čeká zase sjezd a vítá nás městečko Großschönau. Jakmile vjedeme do města, obloha se otevírá a z nebe padají proudy deště. V tu chvíli spatříme přístřešek u cesty a tím pádem skoro nikdo z nás nezmokne.

Tísníme se pod přístřeškem, na řadu přijde i panák slivovice a čekáme, že přestane pršet. Po deseti minutách se objevuje krásná dvojitá duha a za dalších pět minut už neprší. Jenže my s Irmískem máme kola bez blatníků, takže stejně trošku mokří budeme. Projíždíme městem Großschönau a to nás přivádí až na hraniční přechod do Varnsdorfu. Teď rychle projet místním ghettem a zanedlouho se ocitáme u našeho ubytování ve Varnsdorfu a jelikož máme otevřenou i místní hospůdku, rychle schováváme kola a jdeme si dát čepované pivko. Pak už přichází na řadu pořádná sprcha, večeře a zasloužený odpočinek.

27.07.2015

divider
divider

Délka trasy: 77 km

Nastoupané metry: 977 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek