Vrbno pod Pradědem - Rejvíz - Zlatý Chlum - Dětřichovice - Cesta Svobody - Videlské sedlo - Černohorská cesta

Je polovina srpna, mám mezi službami jeden den volna a to znamená, že jsem u našich v Karviné. Má být krásný den a já přemýšlím, kde bych dneska vyrazil na kolo. Nakonec volba padá na Jeseníky s cílem projet Rejvízem. Probouzím se po sedmé, snídám, oblékám se do cyklistického a nakládám kolo do kufru auta. Přejíždím do Vrbna pod Pradědem a o půl desáté nasedám na kolo.

Nejprve projíždím místní částí Železná a napojuji se na cyklostezku vedoucí podél říčky Černá Opava. Ta mě po krátké chvíli přivádí do Mnichova a já na chvíli najíždím na hlavní silnici. Z té ale hned odbočuji vlevo a projíždím mezi domy a chatkami. Cestou potkávám krásnou dřevěnou Schnaubelovou kapli. Hned za ní přijíždím na rozcestí Mnichov – Okraj (585 mnm) a tady najíždím na lesní asfaltovou cestu.

Hned po pár metrech jsem nadšený, prostě příroda a lesy v Jeseníkách jsou fantastické. Navíc je tady prozatím božský klid a nikde není ani živáčka. Po třech kilometrech mírného stoupání přijíždím k dalšímu rozcestí – Drakov (620 mnm). Budu se držet cyklotrasy a stále pojedu úžasnou lesní asfaltkou. Po pár set metrech míjím zbytky hradu Drakov a samozřejmě zastavuji a fotím. Cesta stoupá stále úplně pohodově a já po čtyřech kilometrech vyjíždím k rozcestí Pod Koberštejnem (710 mnm).

Tady se vydávám vlevo, pokračuji ve stoupání a po dvou set metrech se ocitám U První pily (725 mnm). Tady se musím podívat do mapy, abych věděl, kudy dál jet. Opouštím červenou turistickou značku a pokračuji rovně. Po kilometru jsem na mostě přes Černou Opavu (738 mnm) a za další dva kilometry vyjíždím z lesa a dostávám se na Starý Rejvíz (755 mnm). Tady vidím otevřený jeden hotel a jdu si dát kafe a točenou malinovku. Je tady krásně, jen všudypřítomné vosy mi znepříjemňují život.

Po půlhodinové pauze sedám na kolo, projíždím Rejvízem a na jeho konci odbočuji vpravo na červenou turistickou značku. Mým cílem je pět kilometrů vzdálená rozhledna Zlatý Chlum. Jen doufám, že tady tato turistická trasa bude sjízdná. Zpočátku stoupám lesem, občas sice musím zařadit nejlehčí převod, ale všechno je bez problému jetelné. Po necelých dvou kilometrech přijíždím na rozcestí U Bleskovce (855 mnm) a odtud mě čeká ještě další stoupání. Sice makám, ale užívám si nádhernou přírodu kolem.

Když minu Bílé skály, čeká mě prudší sjezd v kořenech stromů. Nevadí, je to sranda a mám plné ruce a nohy práce. Sjedu na rozcestí a tady se musím opět podívat do mapy. Turistickou značku nechám už být a na vrchol Zlatého Chlumu raději pojedu po zpevněné lesní cestě. Ta zpočátku stoupá mírně, ale posledního půl kilometru je znova na nejlehčí převod. S funěním dorážím k rozhledně Zlatý Chlum (875 mnm) a druhý dnešní cíl mám splněný.

Zamykám pro jistotu kolo u infotabule a jdu si dát zasloužené pivko do malé a útulné chaty. Zároveň si koupím vstupenku na rozhlednu. Popíjím pivko a snažím se trochu oschnout, protože jsem propocený až na kost. Pak s obtížemi stoupám po schodech a už se můžu kochat výhledy do okolní horské krajiny a na město Jeseník. Dělám několik fotek, pak scházím zpátky dolů a neodolám nabídce bodrého chataře a dávám si ještě jedno pivko.

Celkem už začínám mít i hlad a doufám, že se mi někde podaří najíst. Nasedám zpátky na bike, odemykám vidlici a spouštím kolo dolů zpátky na rozcestí, odkud jsem přijel. Dolů budu pokračovat po lesní cestě, ale ta je celkem hrbolatá, takže se pěkně natřásám. Po cestě se mi otevře krásný výhled a já na chvilku zastavuji. Netrvá to dlouho a sjíždím na rozcestí Křížový vrch (665 mnm). Odtud to mám z kopečka půl kilometru k restauraci a hotelu se stejnojmenným názvem.

Musím říct, že hotel a restaurace působí idylicky a je odtud fantastický výhled na město Jeseník. Objednávám si zeleninový salát s roastbeefem a mou oblíbenou Plzničku. No musím uznat, že tady i skvěle vaří a já jsem momentálně naprosto spokojený. Když pojím a dopiju, jdu si ještě udělat nějaké fotky. Pak už ale nasedám zpátky na bike a čeká mě prudký sjezd dolů do Bukovic (450 mnm). Najíždím na hlavní silnici a pomalu začínám zase stoupat. Zanedlouho jsem v Dětřichově a za ním odbočuji na lesní asfaltovou cestu.

Tady mě čeká asi kilometrový brutální úsek. Už mám dneska něco v nohách a tohle místy 17% stoupání mi ubírá hodně sil. Martyrium končí až na rozcestí Nad Svorností. Tady se cesta umírňuje a stoupá jen mírně. Postupně se mi otevírá výhled do krajiny a dojíždím na další rozcestí s názvem Cesta Svobody (705 mnm). Tady se napojuji na horší asfaltovou lesní cestu a pokračuji ve stoupání. Takhle jedu asi 7 kilometrů. Sice pořád stoupám a nohy už začínám cítit, ale užívám si samotu, klid a krásnou přírodu kolem sebe.

Když dorazím na rozcestí Pod Velkým Bradlem (985 mnm) odbočuji vpravo. Asfalt sice skončil, ale pořád je cesta pohodlná. Jedu po parádní vrstevnici, občas se trochu zhoupnu a momentálně jedinou mou starostí jsou temná mračna nad Pradědem. Po pěti kilometrech míjím další rozcestí – Spálená (977 mnm) a znova trošku nastoupávám. Ocitám se na Spojené cestě (1013 mnm) a mířím k nedalekému Lysému vrchu (1001 mnm). A tady po více jak hodině potkávám prvního člověka. Je to nějaký houbař a my se letmě pozdravíme.

Z Lysého vrchu mě čeká více jak tříkilometrový sjezd na Videlské sedlo (930 mnm). Cestou se mi otevírá výhled na Praděd a za malou chvilku parkuji kolo na výše zmiňovaném sedle. Tady si dám Tatranku a přemýšlím, kudy pojedu dále. Asfaltovou silnici do Vrbna jsem jel už třikrát, takže to vezmu jinudy. Kousíček popojedu a vracím se znova do lesa po levé straně. Najíždím na lesní cestu zvanou „K Dembaudě“ a znova začínám stoupat. Sice už začínám být unavený, ale zároveň chci projet místy, kde jsem ještě nikdy nebyl.

Po třech kilometrech cesta znova klesá a já sjíždím 100 výškových metrů dolů. Dostávám se na křižovatku a já se samozřejmě chci zanořit více do hor a chci jet ještě do kopce, takže odbočuji vlevo. Ocitám se na lesní asfaltce, znova se deru vzhůru a kopíruji Skalní potok. Po asi kilometru přijíždím k místu, odkud je na rozcestí Lysý vrch, kde jsem už dneska byl, asi 200 metrů. Odtud ještě kousek nastoupám a cesta se pomalu sklání dolů.

Čeká mě sedm kilometrů fantastického sjezdu, ale nejprve musím zastavit a dofouknout zadní kolo. Někde jsem lehce prořízl bezdušový plášť a než se díra vylepila, utekla podstatná část vzduchu. Pak už pouštím brzdy a vítr mi začíná šumět v uších. Samozřejmě jedu pořádně rychle a moje cévy se plní adrenalinem. Zastavím jen u skalních stěn nacházejících se v oblasti jeleního Kamene, abych si je vyfotil. Poté už sjíždím do Bílého potoka a zbytek cesty jedu po hlavní silnici. Když naložím kolo do auta a rozjedu se, spouští se pořádný liják. Za další dvě hodinky jsem doma a mířím rovnou do sprchy.

19.08.2019