logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Fellhorn (2518 mnm)


Dnešním dnem začíná čtvrtý den naší dovolené v Alpách, a jelikož je dneska předpověď počasí opět nepříznivá, nikam se nepojede a je jen na nás, co dnes budeme provádět. Já si říkám, že včerejší předpověď byla taky špatná a ani nekáplo, a tak můžeme vyrazit do blízkých hor u San Martino. Vymyslel jsem si cíl na Karbacher Berg, jinak zvaný Fellhorn a poté sejdeme na Hörneckele, který se strmě tyčí nad vesničkou San Martino. Půjdeme jen my s Irmískem a její mamkou Jarkou, ostatní volí trasu druhým směrem.

Po snídani vycházíme s chaty Velehrad a míříme k nedaleké kapličce, kde z hlavní cesty odbočíme a půjdeme údolím Karbachtal. Zpočátku jdeme zkratkou mezi lesy po trase č. 32A, zhruba půl kilometru, než se napojíme na asfaltovou cestu vedoucí k restauraci Karbacherhof. K té záhy přicházíme a odtud asfaltová cesta končí a začíná široká štěrková cesta se značkou 36. Tady si chviličku odpočineme a doplníme tekutiny.

Teď už nám nezbývá než šlapat několik kilometrů po této cestě. Stoupání je velice mírné, svítí sluníčko a šlape se pohodově. Cestou míjíme několik salaší, vodní nádrž, procházíme mezi pastvinami a kolem nás se producírují krávy a osli. To, kolik je tady dobytka poznáváme po sluchu, jelikož každá kráva má na krku alpský zvonec a my slyšíme zazvonění jednou tam ve křoví a podruhé zase jinde. Musím říct, že mi alpské pastviny a louky přijdou, jak kdyby o ně někdo pravidelně pečoval – čisté, nezaplevelené a voňavé.

Cestou dokonce míjíme i jednu z malých vodních nádrží a z infotabulí dedukujeme, že jsou součástí nějaké vodní elektrárny. Je to tady nádherné a velkou radost nám působí i počasí, jelikož na déšť to prozatím ani z daleka nevypadá. Když přichází na úpatí kopců, křižujeme říčku Karbach a teď budeme stoupat kolem ní prudce po pastvině až k salaši Atzberg (1926 mnm). Cesta to sice není daleká, ale strmost a tráva posetá kravinci nám dává docela zabrat. Jelikož jsem rychlejší než holky, jsem u salaše první a ke mně přichází pastevec stejného věku a anglicky se mě ptá, jestli jsem dole neviděl nějaké krávy. Chvíli se spolu bavíme, ptá se mě, odkud jsme a kam máme namířeno a pak se s námi loučí a přeje nám šťastnou cestu.

Teď stoupáme zase po štěrkové cestě až k nedaleké salaši Kapaire Alm po trase č. 52A, kde se nad ní zastavujeme, uvelebujeme se na jednom velkém kameni a pouštíme se do svačiny. Odtud už budeme stoupat chodníček po pastvině a jdeme po značce 10. Po chvíli procházíme mezi stádem koz a ty jsou naprosto dokonalé. Jsou zvědavé, nechají se pohladit a jdou za námi přes celou pastvinu jako psíci. Tady dělám další vydařené fotky. Pak přelezeme ohradník a zase prudce stoupáme. Opět máme alpskou louku posetou květy azálií. Já zase přidávám do kroku, poodcházím holkám a na jedné rovnější části zastavuji a čekám na holky. Stavím foťáček na stativ a fotím sám sebe. Škoda, protože když jdu zpátky k foťáku, mihne se mi po levé ruce liška a utíká nahoru loukou. Než vezmu foťák do ruky a přepnu samospoušť, mizí v noře. Nevadí, i tak to byl zajímavý zážitek.

Holky mě už docházejí, Jarka nás s miláčkem ještě fotí a pokračujeme dále ve výstupu. Do sedla už to není daleko, ale svah je poměrně prudký, takže si musíme pořádně máknout. Všude kolem nás jsou sviští nory a já čekám, jestli některý z těchto krásných tvorů nevykoukne. Bohužel, takové štěstí jako před 4 lety v rakouských Alpách nemám. A ještě ke všemu nebe potemňuje a je slyšet vzdálený hrom. Koukám kolem dokola a snad to vypadá, že by nás to nemuselo chytnout. Přicházíme do sedla Pfinnscharte (2395 mnm), chviličku odpočíváme, doplňujeme tekutiny a fotíme. Teď už nám zbývá asi 500 metrů na vrcholek Fellhornu (2518 mnm). Ovšem dřeme dobré půlhodinky po trase 52A než se na kýžený vrchol dostáváme.

Když jsme na vrcholku, potkáváme další lidi z naší turistické skupiny, kteří to šlapou v opačném směru. Zdravíme se, chvíli pokecáme a oni nám dělají společné fotky u vrcholového kříže. Teď se znova ukazuje sluníčko a my vidíme těžké mraky nad horami nad San Martinem. Čili tam, kde šlo taky hodně lidí. Jak se poté dozvídáme, chytla je asi půlhodinová průtrž. Jsme rádi, že my jsme stále v suchu a temné mraky přešli jinam. Teď ještě uděláme záznam do vrcholové knihy a před námi vidíme asi v tří kilometrové dálce vrcholek Hörneckele (2127 mnm), kterému dominuje vysoký dřevěný kříž. Tento vrcholek bude další zastávkou na naší dnešní túře.

Z Fellhornu nás čeká sestup po pastvině, nijak náročný. Pouštíme se dolů, cesta nám rychle ubíhá a já občas udělám nějakou fotku. Dokonce se mi jedna hodně vydařená povede vyfotit za pár okamžiků, kdy fotím krásného mladého býčka. Před vrcholkem Hörneckelu ještě kousíček nastoupáme a přicházíme na náš dnešní druhý vrchol. Pohled dolů na vesničku San Martino (1260 mnm) je jak z letadla. Mám pocit, jako kdybychom byli na nějaké kolmé skále. Prostě dech beroucí pohled. Tady si děláme další zastávku a dojídáme svačinu. Stále vidíme, jak je v dalším údolí stažená záclona z deště.

Po půlhodince se vydáváme kousek zpátky a na rozcestí odbočujeme vpravo na St. Magdalenu po trase 52. Zpočátku klesáme velkou pastvinou, děláme si ještě společné fotky na jedné z vyhlídkových laviček a poté přicházíme k další salaši. Turistická značka vede přímo po dvoře salaše a pak prochází ohradou s dobytkem. Musíme se proplést mezi velkými kravami, ale už jsme si zvykli, že zdejší dobytek je klidný, mírumilovný a hlavně zvyklý na lidi. U salaše potkáváme děti a ty nás zdraví už z daleka. Opravdu se to s naší českou náturou nedá srovnávat.

Teď vcházíme do lesa, jdeme po stezce a čeká nás klesající a klikatící se zdlouhavá cesta až do St. Magdaleny. Na rozcestí Pramstall (1814 mnm) odbočujeme dolů. Dneska už máme docela dost, tak se cesta zdá nekonečná. Když sejdeme dolů na hlavní cestu vedoucí z St. Magdaleny do San Martina, musíme po ní šlapat asi 3 kilometry. Ale i to máme za chvíli za sebou a konečně si můžu dát pivko na chatě. Dnešní cesta nebyla až tak náročná, co se týká terénu a povrchu, ale byla z našich alpských túr rozhodně nejdelší a nastoupali jsme nejvíce výškových metrů. Teď už nás čeká jen večeře a sprcha.

10.07.2013

divider
divider

Délka trasy: 21 km

Nastoupané metry: 1 200 m

Sestoupané metry: 1 200 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek