Tesák - Čerňava - Kelčský Javorník - Rosošné - Tesák

Končí prosinec a my se dneska vydáme na túru na nově postavenou rozhlednu na Kelčském Javorníku. Po snídani se oblékáme, chystáme si do termosky čas a vyrážíme autem směrem na Bystřici pod Hostýnem a nad ním ležící Tesák (690 mnm). Po příjezdu nasazujeme batohy a můžeme se vydat na cestu. Počasí není úplně ideální, ale nám to nějak nevadí.

Nacházíme na žlutou značku a za chatami na tesáku odbočujeme vlevo a mírně scházíme do lesa. Po malém kousku křižujeme asfaltovou cestu a trasa se nám začíná prudce zvedat. Šlapeme, funíme a za chvíli jsme pořádně propoceni. Pamatuju si, jak jsem tady před dvěma rokama táhl kolo. Takto se dostáváme na vrcholek Čerňavy (844 mnm), kde se nachází rovněž památník. Na chvíli se tady zastavíme, uděláme si nějakou fotku a dáváme si horký čaj.

Z tohoto vrcholku nás čeká cesta dolů, zpočátku mírná, ale poté pořádně prudká. Netrvá to dlouho a jsme dole u rozcestí Humenec. Tady si dáváme opět krátké zastavení a doplňujeme tekutiny formou horkého čaje. Stále kráčíme po žluté značce. Vzpomínám si, že před námi je kilometrové stoupání a tenkrát jsem tady celou cestu tlačil kolo. Opět začínáme funět do kopce a než se dostaneme na rozcestí Jehelník (852 mnm) jsme pořádně propocení. Na Jehelníku se nachází pamětní deska popraveného odbojáře L. Jaroše.

Uděláme si společné foto a pokračujeme dále. Cesta už nestoupá nijak dramaticky a za chvíli míjíme dva krásné skalní útvary, u kterých se zastavujeme a já znova vytahuju foťák. Teď už jen pár stovek metrů a nacházíme se na vrcholu Kelčského Javorníku (865 mnm). Je zde vybudovaná nová a krásná rozhledna. Samozřejmě se jdeme podívat na vrchol rozhledny, ale bohužel viditelnost je velmi špatná a chvílemi se noříme do mlhy.

Na rozhledně se dneska pohybuje spousta lidí a my potkáváme veselou partu valachů, kteří nám nabízejí domácí slivovičku. Nedá mi to a malého panáčka ochutnávám. Mají ji dobře vypálenou. Uděláme několik snímků, scházíme dolů a dáváme si drobnou svačinku a horký čaj. Po čtvrt hodině jsme připraveni na další cestu. Budeme pokračovat po zelené značce směrem do Podhradní Lhoty.

Vycházíme a po pár desítkách metrů míjíme vysílač. Teď už půjdeme z kopce. Chvíli po lesní cestě, ale tu záhy opouštíme a šlapeme po turistické trase. Opět vzpomínám, jak jsem si zdejší sjezd užíval na kole. Procházíme listnatým lesem a po necelých dvou kilometrech přicházíme na rozcestí k Holubově chatě. Tady stále pokračujeme po zelené značce a znova začínáme prudce klesat. Teď jsme tady sami a užíváme si klidu a ticha.

Po kilometru přicházíme k rozcestí Pod Černou bařinou (597 mnm) a tady se dáváme vpravo na žlutou značku. Zpočátku jdeme po lesní cestě, ale i tu opouštíme a jsme zase na úzké stezce. Ta nás zanedlouho vyvede k rekreačním objektům v Rosošném. Odtud scházíme už po asfaltové cestě dolů do vesnice (427 mnm). Tady se nám značka znova změní a teď se budeme držet po zbytek cesty červené barvy. Znova si doplníme tekutiny horkým čajem a můžeme se znova vydat do kopců.

Začínáme zase stoupat a tentokráte už nepotkáváme ani živáčka. Po dvou a půl kilometrovém stoupání míjíme přírodní rezervaci Sochová, která je charakteristická mnohými skalními útvary. Naší pozornost upoutává i krásně zelený mech, který pokrývá ze severní strany kameny a stromy. Udělám opět několik fotek a zanedlouho se přehupujeme přes vrcholek. Teď budeme chvíli mírně klesat a cesta nás přivádí na další rozcestí.

Dáváme si krátkou pauzu, müsli tyčinky a čaj nám dodávají trošku energie. Když se vydáme na další cestu, zanedlouho jsme u rozcestí Pod Ožiňákem (647 mnm). Zde odbočujeme vpravo a po chvilce se ocitáme v dlouhé aleji listnatých stromů. Znovu můj foťák cvaká a před námi je zhruba kilometrová cesta vzhůru. Stoupání už není nijak dramatické, ale i přesto nám dává trošku zabrat. Když se dostaneme nahoru, objevují se nám první budovy na Tesáku.

Teď už stačí sejít sto metrů dolů a ocitáme se na parkovišti. Jelikož jsme hladoví jako vlci, jdeme si dát do chaty něco pořádného na jídlo. Plné břicha a teplo v chatě způsobí naší okamžitou únavu a až čerstvý vzduch nás trošku probírá. Teď už jenom nasednout do auta, dojet třiceti kilometrovou trasů domů a můžeme si napustit plnou vanu a dát si skleničku vína.

28.12.2015