logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Králický Sněžník (1424 mnm)


Dneska vyjíždíme s Irmísek na výšlap na Králický Sněžník. Pojedeme našim autem a na polské chatě pod Králickým Sněžníkem máme sraz s Irminčinou mamkou, která pošlape společně s turisty ze Zborovic. Vstáváme v 6 ráno, rychle snídáme a čeká nás 130 km do Stříbrnice. Dokonce náhoda tomu chce, že se se Zborovskými turisty potkáváme na benzínce v Zábřehu. Ve Starém městě se zastavujeme v infocentru, kupujeme si mapu a nezbytnou turistickou magnetku. Pak už nám do Stříbrnice, kde necháme auto, zbývá jen pár kilometrů.

Přezouváme se do pohorek, házíme batoh na záda a v 9 hodin se vydáváme na cestu. Jdeme ke kostelu, kde na rozcestí Stříbrnice (637 mnm) nastupujeme na modrou značku a dáváme se po neznatelně vyšlapané pěšince přes místní pastviny. Prozatím se jde příjemně, není ještě moc teplo a nad masívem Králického Sněžíku se honí mraky. Jenom doufám, že nahoře nebude zataženo, protože výhled je nahoře úchvatný. Dojdeme na konec pastviny, podlézáme elektrický ohradník a zastavuje nás místní domorodkyně, která se nás ptá, odkudže jsme přišli a jestli nechceme někde napsat nějakou stížnost, že si někdo dovolí z turistické trasy udělat pastvinu.

Paní vysvětluji, že to musí ona, že mě jako turistovi, který je zde jednou za uherský rok, je to jedno. Zvlášť, když mě žádný býk nepohonil. Teď už vstupujeme do lesa a cesta nám začíná stoupat a hned je to znát. Potíme se a dýcháme jak lokomotivy. Po asi 500 metrech se dostáváme na mýtinku, udělám nějakou fotku a pokračujeme dále lesní cestou a přicházíme ke Kapličce (897 mnm). Uprostřed lesa stojí malá, ale krásná, čehož využíváme k dalšímu focení.

K Adelinemu prameni to máme asi kilák a půl pohodovou, mírně stoupající lesní cestou, takže i u pramene zanedlouho děláme fotky a já si oplachuju tvář osvěžující vodou. Od pramene zase poměrně prudce stoupáme 500 metrů a přicházíme na rozcestí Nad Adeliným pramenem (1040) a dostáváme se na širokou štěrkovou cestu. Tady už to poznávám, už jsem tady jel před čtyřmi léty na biku. Nad námi už vidíme holý vrchol hřebene a pod námi se rozprostírá Stříbrnice. Vystoupáme ještě kousek výše a odbočujeme na kamenitou cestu, která zase začíná stoupat vzhůru. Procházíme skoro měsíční krajinou, zbytky polámaných stromů jsou uschlé a společně s mraky a sluníčkem to tady vytváří nezapomenutelný pohled.

Už jsme na rozcestí Stříbrnická (1212 mnm) a vidíme, že na vrchol už to máme jen 2,5 km. Dneska nám to šlape dobře, mnohé turisty předbíháme. Teď nás ale čeká zase několik set metrů makačky, protože cesta je kamenitější a strmější. Přicházíme k základům bývalé chaty, kde je také kamenná socha slona a krásná vyhlídka. Jdeme se s miláčkem vyfotit a nyní tu nikdo není, tak máme aspoň na focení klid a taky doplňujeme tekutiny. Je fakt, že kdo to tam nezná, tak tuto zajímavost přehlédne, protože s turistické stezky slon vidět není a ani k němu nesměruje žádný ukazatel.

Vydáváme se dále, vrchol už máme na dohled i na dosah a za chvíli jsme u pramene Moravy (1380 mnm). Je zajímavé, jak je to tady malý pramínek a doma nám už pod okny teče pořádná řeka. Sluníčko nám opět vysvítává a my máme skvostný výhled od údolí, kudy Morava stéká. Teď už jenom pár desítek metrů a ocitáme se na vrcholu Králického Sněžníku (1424 mnm). Dáváme si kratičkou pauzu, fotíme se, Irmísek vylézá na základy bývalé kamenné rozhledny, což je zde nejvyšší místo. Máme polojasno a já Irmískovi říkám, že se mi to líbí víc, než když je úplně jasno. S těmi mraky je ta příroda barevnější.

Zborováci ještě nahoře nejsou, což je dobře, protože můžeme ještě sejít na polskou chatu, která je odsud vzdálená 1,5 km. Ovšem ta vzdálenost se zdá nekonečná. Velmi namáhavý sestup v kamenech nám dává docela zabrat. Zvlášť při představě, že to za chvíli půjdeme zpátky. Trvá to půl hodinky, než máme chatu (1218 mnm) na dohled. Přicházíme, sedáme si na lavičku a já jdu koupit za zbytek Zlotých, které mi zbyly, dvě pivka. Dáváme si toasty, které vezeme sebou z domu a odpočíváme. Po asi deseti minutách přicházejí z druhé strany turisté a Irminčina mamka. Sedá si k nám a zpátky už půjdeme společně.

Tak a vydáváme se dnes podruhé na vrchol Sněžníku. Tak, jak byla náročná cesta dolů, je i nahoru a my se pěkně zapotíme. Ale i podruhé jsme na vrcholu bez problémů. Tentokrát tady strávíme delší dobu, sedáme si na chvíli na vyhřátou trávu a kocháme se velkolepým pohledem na polskou krajinu ukončenou Orlickými horami. Pak už scházíme zpátky k prameni Moravy, jdeme se znova vyfotit ke Slůněti. Čeká nás opět prudší sestup v kamenech až na rozcestí Stříbrnická, projdeme okolo zlomených a suchých stromů a napojujeme se na širokou štěrkovou cestu. Turisté z Morkovic pěkně šlápli do bot a my jim máme co stíhat.

Po třech kilometrech přicházíme na chatu Návrší a jdeme si dát polévku. Jelikož mají turisté do odjezdu autobusu ještě dost času, chvíli se tady zdržíme. Pak už jen kilometr dolů lesem a jsme zpátky v obci Stříbrnice. Tady se ještě zastavíme v místní hospůdce na kofolu a pak se už s ostatníma loučíme a jdeme k našemu autu. Přezouváme pohorky, nasedáme do auta a před námi máme ještě dvouhodinou jízdu zpátky do Kroměříže. Doma pak ještě jdeme s kamarády na pivko a to dneska obzvlášť chutná dobře.

15.06.2013

divider
divider

Délka trasy: 19 km

Nastoupané metry: 1 165 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek