Lysá hora v noci (1323 mnm)

Dnešní akce zní jasně: vyrazit v noci na Lysou Horu a na vrcholku si užít svítání a východ slunce. Jdeme čtyři: já, Petr, David a Michal. Máme domluvený sraz u Davida kolem sedmé večer. Ale ještě předtím se jdeme projet s Davidem na kole a najíždíme nějakých 50km. K večeru se přesouváme „odpočinout si“ do místní hospůdky a hrajeme kulečník. Kolem desíti večer jsme u Davida doma, jíme řízky a posilňujeme se pálenkou :-) Ve veselém stavu vyjíždíme jednu hodinu po půlnoci směr Visalaje a ve dvě ráno jsme připraveni na turu.

Je docela sranda jít hlubokým lesem za světel čelovek. Jdeme přes rozcestí Ježánky a po červené trase se směřujeme na Lysou horu. Po chvilce cesty lesem vycházíme na louku, kde naši pozornost upoutává strašidelný strom. Jdeme v bahně a mokru, ale je sranda. Po dalším kilometru a půl se zastavujeme a dáváme si kratičkou pauzu. Sedáme si na plot vytvořený z podélných kůlů, ale ten náš nápor nevydrží a všichni se válíme v trávě. Pokračujeme dále a přicházíme na rozcestí, která ústí na 3,5 km asfaltové cesty na Lysou Horu. Zde je už sníh. Dáváme si další pauzu a další chlebík s řízkem. Teď budeme asfaltovou cestu kopírovat lesem po turistické trase. No, v rozbředlém sněhu a mezi kmeny popadaných stromů se opravdu nejde lehce. Občas vypneme čelovky a užíváme si černočerné tmy a absolutního ticha. Jsme na 6 km asfaltové cesty a k vrcholu nám zbývají asi 2 km. Opět kratičká pauza, které David využívá k lehnutí si na sníh a okamžité pravidelné oddychování naznačuje, že ihned usnul. Smějeme se, budíme ho a pokračujeme dále.

Nebe pomalu ztrácí svou černou barvu a my už víme, že to na vrchol do rozbřesku nestihneme. Začíná pořádně foukat a vidíme, že vrcholek je zahalený v mlze. Zůstáváme stát asi 500 metrů pod vrcholkem, odkud je viditelnost dobrá a fotíme ranní úsvit. Zima nám naštěstí není, když vítr fouká, co mu síly stačí, a tak si ten rozbřesk vychutnáváme. Fotíme a pak se rozhodujeme vyjít na vrchol. Je kolem sedmi hodin ráno a noční Lysá hora je dobyta. Zde, docela zkroušení a utahaní, dojídáme zbytky svačinek.

Není tady o co stát, tak se během půlhodinky obracíme na cestu dolů. Když jsme asi kilometr pod vrcholem, sluníčko vylézá z oparu a mlhy a začíná příjemně hřát a svítit. Máme krásný výhled na Smrk a hned se jde dolů veseleji. Vracíme se stejnou cestou, jakou jsme přišli, akorát se cesta zdá nekonečná. Před Visalajemi už sotva plantáme nohama. Nasedáme do auta, cestou v Pražmu si kupujeme snídani a jedeme zpátky do Havířova. Mě čeká ještě 15 km na kole od Davida domů a vůbec se na ně netěším. Dojíždím vyčerpaný a po pořádné sprše uléhám do postele a po chvilce usínám …

11.03.2008