logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Malý a Velký Rozsutec


Jsme na prodlouženém víkendu na Malé Fatře a dnešní úkol zní zvládnout oba dva Rozsutce. Vstáváme docela brzo, snídáme, chystáme si svačinky, loučíme se s naší kamarádkou Mášou a jejími dětmi, kteří půjdou méně náročnější túru a vyrážíme vstříc skalnatým vrcholům. Vycházíme z penziónu ve Štefanové (625 mnm), kde jsme ubytovaní a jako včera se držíme žluté značky.

Počasí nám opět přeje a ikdyž je opar, svítí nám sluníčko. Jdeme zprvu travnatou pěšinkou a poté začínáme trochu stoupat lesem. Znova vycházíme na rozcestí Vrch Podžiar (745 mnm), scházíme k bufetu a za ním na rozcestí Podžiar (715 mnm). Zde uhýbáme doprava a začínáme stoupat po modré značce. Dostáváme se k Horním dierám, kde zpočátku šlapeme mezi kamením a okolo nás protéká Hlboký potok.

Netrvá to dlouho a znovu musíme překonávat žebříky a kovové lávky. S Irmískem se shodujeme, že Horní diery jsou nejkrásnější z Jánošíkových dier. Foťáček opět cvaká a já pořizuji spoustu fotek. Zvláště jsem nadšený, když můžu fotit nějaké vodní kaskády nebo vodopády. Horní diery mají necelý kilometr, ale makačka je to řádná. Zvlášť ke konci, kde ještě nejsou hotovy všechny lávky, je třeba dávat pozor.

Krásný úsek skal a divoce tekoucího potoku necháváme za sebou a přicházíme na rozcestí Pod Pálenicou (900 mnm), kde se napojuje zelená značka. Cesta se nám vyrovnává, jdeme zajímavým úsekem lesa s listnatými stromy a přicházíme k dalším u rozcestí – Pod Tesnou Rizňou (925 mnm), kde se zelená značka znovu odpojuje. Naše kroky vedou stále po modré trase a stoupáme údolím nahoru. Čeká nás ještě jeden malý úsek s žebříky a vycházíme nahoru na louku, odkud máme nádherný výhled na Malý Rozsutec. Jsme na rozcestí Pod Tanečnicou (1186 mnm) a tady je už poměrně hodně lidí, kteří posedávají a svačí.

My však jdeme ještě kousek dále, ocitáme se na sedlu Medzirozsutce (1200 mnm), odkud se dáváme vlevo na Malý Rozsutec. Nejdříve však zasedáme do trávy v závětří smrčků, odpočíváme, svačíme a doplňujeme tekutiny. Po necelé půlhodince jdeme dále a pod Malý Rozsutec přicházíme po příjemné cestičce. Před námi vyvstává pořádný kus skály a my zprvu prudce stoupáme lesní a štěrkovou cestou a poté musíme absolvovat ferratku. Musíme používat všechny čtyři končetiny, držíme se řetězů a zábradlí, ale i tento náročný úsek máme za sebou a opět stoupáme vzhůru úzkou pěšinkou. To vše nám trvá zhruba půl hodinky a dostáváme se na vrchol Malého Rozsutce (1343 mnm).

Výhled z Malého Rozsutce je famózní, opět fotím, co se dá a dokonce máme takové štěstí, že jsme tady na vrcholku skoro 5 minut úplně sami. No paráda. K tomu nám svítí sluníčko, tak není, co víc si přát. Jelikož máme před sebou ještě vyšší cíl, neleníme a scházíme zpátky dolů. Na ferratce se bohužel trošku udělá špunt, protože nahoru jde zrovna poměrně hodně lidí, ale opět se bez problémů dostáváme dolů. Když kráčíme prudkým srázem dolů, všimnu si zajímavého stromu a toho využíváme k další společné fotce. Teď už to máme kousek skoro po rovince do sedla Medzirozsutce.

Ze sedla se vydáváme po červené značce na Velký Rozsutec a cesta nám okamžitě stoupá vzhůru. Jdeme skoro kilometr lesem, než přicházíme na místo, odkud máme krásný rozhled do krajiny a taky vidíme před námi Velký Rozsutec. Udělám znova nějaké fotky a pokračujeme dále. Po naší pravé straně se ukazuje Rozsutec malý a my se divíme, kdeže jsme to před několika desítkami minut byli. Teď jdeme chvíli pohodově a chvíli opět prudce stoupáme. Hlavně tady už máme poměrně hodně turistů, takže se musíme vyhýbat nebo popřípadě obcházet.

Pár stovek metrů před vrcholem přicházejí na řadu opět skály a nutnost použít více končetin než dvě. Hlavně ty mraky turistů způsobí, že poslední vrcholové metry jdeme hodně dlouho. Vrchol Velkého Rozsutce (1610 mnm) je obsypán turisty a my jsme rádi, že máme jednu společnou fotku u vrcholového kříže. Ale ten výhled seshora je opravdu fantastický. Dokonce Malý Rozsutec odsud vypadá jen jako nějaký kousek skály na malém kopečku. Jen tady docela hodně fouká, tak se rozhodujeme, že se tady nebudeme dlouho zdržovat a druhou svačinku dáme až dole v sedle.

Začínáme scházet do sedla Medziholie a dolů to máme asi hodinku. Ale sestup tady není nic lehkého. Trasa opět připomíná ferratu, musíme si dát pořádně pozor, aby nám to někde neuklouzlo anebo abychom neshodili nějaký kámen dolů. Ne, že by ne, ale trasa dolů nám ubírá spoustu sil. Ještě, že máme pořád perfektní počasí. Zhruba v polovině cesty nacházíme na spíše štěrkový chodníček, ale ten je snad ještě horší než skály. Každou chvíli s miláčkem balancujeme, poté, co nám uklouzne noha a snažíme se nehodit „držku“. Ale i tento masakrální sestup má svůj konec a my se ocitáme v sedle Medziholie (1185 mnm).

Tady v sedle se usazujeme do trávy a jdeme na druhou část svačinky. Dáváme si paštiku s chlebem a zeleninou, poté přijdou na řadu cereální perníčky. Už si hovíme, protože víme, že sestup dolů do Štefanové nebude nic hrozného a dole bychom měli být za hodinku. Odpočíváme skoro půl hodiny a pozorujeme, že se nám nebe kaboní. No snad nezmokneme. Zvedáme se a je čas vyrazit na poslední část dnešní túry.

Scházíme širší cestou po zelené značce a nad námi vpravo vidíme celý majestátný Velký Rozsutec. Poté vcházíme do lesa a říkáme si, že tady by to šlo dobře sjet na kole. Další z rozcestí, které nás vítá je Šlahorka (950 mnm). Ve zhruba polovině cesty procházíme mezi menšími stromky po pěšince a zanedlouho vidíme první střechy Štefanové. Hurá, nezmokneme. Když dorazíme do Štefanové, jdeme na pořádnou polévku a pivko. A když se za půl hodinky chystáme na penziónu do sprchy, začíná pršet. Naštěstí je to jen půlhodinová přeháňka, a tak se můžeme ještě po večeři jít kousíček projít. Večer přichází na řadu opět víno a karty.

05.07.2014

divider
divider

Délka trasy: 12 km

Nastoupané metry: 1240 m

Sestoupané metry: 1240 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek