logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Sněžka (1602 mnm)


Máme před sebou tři dny krátké dovolené v Krkonoších a jsme ubytovaní v polském městečku Karpacz. Vítá nás ne moc vlídné počasí, mrzne a chumelí. Ráno máme v plánu přejet přes sedlo na Českou stranu a vydat se do Pece pod Sněžkou, kde si chceme jednak zalyžovat, ale hlavně, pokud to půjde, dostat se na nejvyšší český vrchol – Sněžku (1602 mnm). Přes noc napadává 30cm sněhu a my se budíme do krásného mrazivého rána.

Jdeme se nasnídat a pak vyrážíme na cestu. Po odhrabání auta sice odjedeme, ale brzo zjišťujeme, že bez sněhových řetězů to asi nepůjde. Nasazuji je raději hned a cesta na sedlo do Horní Malé Úpy pro mě není problém. Zvlášť, když odbočíme z hlavní silnice na vedlejší, vedoucí k nám. Zpočátku jedeme jak ledoborec v moři, neohroženě si razíme cestu, ale asi 2 km pod vrcholem musíme zastavit, jelikož jedna polská Felicie bez řetězů uvízla a za ním zůstal viset další polák. Samozřejmě bez řetězů. Felicie už je naštěstí na kraji a půjde ji objet, ale posádce druhého auta trvá skoro hodinu, než se jim podaří nasadit řetězy. Co dodat, k tomu nemám slov. Zanedlouho jsme už nahoře u nás a cesta se rázem mění na širokou a krásně prohrnutou. To je hned jiné kafe. Sjíždíme dolů směrem do Pece a teplota klesá k -20°C. Ale vykukuje sluníčko, vítr nefouká a tak to slibuje krásný den.

Zanedlouho už parkujeme v Peci pod Sněžkou a jdeme směrem k lanovce. Bohužel musíme zvolit tento způsob dopravy, protože bychom to časově nestíhali. Máme štěstí, seshora hlásí, že se oblačnost protrhává a že svítí sluníčko a lanovka jede až nahoru, což je v zimě prý docela rarita, podaří se to tak 10x za zimu, jak se dovídáme od majitelky bufetu. Kupujeme lístky a zanedlouho už sedíme na dvojsedačce a vezeme se nahoru. Máme krásný výhled do okolí, nebe je nádherně modré a až na Růžovou horu (1390 mnm) nefouká vítr a ani není zima. Zlom ovšem nastává, když přesedáme na druhou číst lanové dráhy. Začíná foukat a i když je tady teplota „jenom“ -14°C, klepeme za chvíli kosu. Ale je tady opravdu nádherně, něco fotím a za chvíli taky ztrácím v prstech cit. Otevírá se nám úchvatný pohled na Obří důl a Studniční horu a zanedlouho vystupujeme na našem nejvyšším vrcholu.

Jdeme se nejdříve trochu ohřát do místního bufetu a dáváme si polívku. Pak se chceme jít podívat dále na hřeben, ale bohužel, když otevíráme dveře, zjišťujeme, že venku jsou metrové závěje a že nemá cenu se někam tady brodit. Vracíme se tedy zpět do bufetu a čekáme na lanovku dolů. Po 20 minutách už zase jedeme dolů, cesta trvá okolo 25 minut a za chvíli už jsme dole v Peci pod Sněžkou.

Rychle navštěvujeme zdejší informační centrum a pak hurá na lyže. Projedeme všemi zdejšími sjezdovkami a mě se asi nejlépe lyžuje na Hnědém vrchu, kde se jednak nachází rozhledna a jednak je zde nádherný výhled na zapadajícím sluncem osvětlenou Sněžku. Dolů si to fičíme okolo chaty Smetánka, která je proslulá z filmu Sněženky a Machři. Pomalu se stmívá a my se musíme vydat na cestu zpátky do Karpacze. Zpátky už dojíždíme bez problémů, cesty jsou prohrnuté a zanedlouho si už pochutnáváme na večeři v našem penziónu.

15.12.2010

divider
divider

Délka trasy: 10 km lanovkou

Nastoupané metry: 868 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek