logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Teplické skály


Dneškem začíná náš třetí den dovolené ve Východních Čechách a my máme dneska v plánu projít další ze známých turistických cílů, a to Teplické skály. Nožičky máme sice pěkně unavené po včerejších toulkách v Adršpašských skálách, ale přesto se těšíme. Opět máme v plánu ujít víc, než skýtá tradiční trasa. Oblékáme se, balíme věci a jdeme na snídani, po které vyrážíme směr Teplice nad Metují. Tam za necelou půlhodinku jsme a tentokrát se vyhýbáme placenému parkovišti a auto necháváme u kostela Panny Marie Pomocné, kde ústí zelená trasa, po které přijdeme zpátky.

Dávám si na záda bágl a společně s Irmískem míříme po asfaltové silnici ke kilometr vzdálenému vstupu do Teplických skal. Se 70 Korunovým vstupným za osobu už samozřejmě počítáme. Než však vlezeme do tajuplného labyrintu skal, dáváme si v místní hospůdce laté. Paní majitelka sice otevírá až za hodinu a půl, ale přesto nám kafíčko s velkou ochotou dělá. Dnes je opět počasí nejisté, je okolo 13°C a zataženo.

Po půlhodince se vydáváme na trasu a z počátku jdeme pohodlnou lesní cestou po modré značce, která trošku stoupá. Přicházíme k rozcestí Ozvěny (515 mnm) a zde se odděluje trasa žlutá, která vede do Vlčí rokle. Pokračujeme dále a vpravo se nám ukazuje seskupení skal zvané Sklad sýrů. O několik desítek metrů dál přicházíme k železným schodům, které vedou na vyhlídku zříceniny hradu Střmen. Při pohledu nahoru a na ceduli, která nás informuje, že nás čeká 300 schodů, se musíme smát. Po včerejším výkonu to bude na začátek dobrý masakr. Doplníme tekutiny a jdeme na to.

Začínáme vylézat po schodišti, navzájem se fotíme a sdělujeme si, který sval na nohou a na zadku nás právě bolí. Před vrcholem nás čekají příkré a dlouhé schody, ale i ty máme rychle za sebou a ocitáme se na nádherné vyhlídce. Sice fouká vítr a je nám trošku zima, protože jsme propoceni, ale vylézá sluníčko a je odsud famózní výhled. Uděláme několik fotek a čeká nás zase 300 schodů dolů. No kupodivu to nejde až tak špatně. Za chvíli jsme zpátky na cestě a pokračujeme dále.

Ujdeme několik set metrů a vítá nás Skalní brána a zanedlouho pak Řeznická sekera a Koňská hlava. Tady nacházím neznačenou stezku, po které za chvíli půjdeme nahoru. Pokračujeme dále, vidíme Strážní věž a přicházíme k Horolezecké chatě, kde začíná okruh a my se zde zase vrátíme. Už mám za sebou Ostaš a Adršpašské skály, ale i tak mi zdejší skály pořád berou dech. Už mě docela bolí za krkem, od toho, jak se koukám nahoru a točím hlavou doleva a doprava.

Vcházíme do další soutěsky a znova procházíme mezi skálami, obdivujeme vodopád u Chrámového náměstí, Skalní Korunu, Hlavu psa, Psa Filipsa, Dóm, Sarkofág a přicházíme k Martinským stěnám. Tady je pro zajímavost Lebka nebo Vlna tsunami. Pokračujeme dále, vykukuje sluníčko, dělá se teplo a my máme dokonalý výhled na sluncem osvětlenou Martinskou stěnu. Fotím miláčka rozplizlou na jedné skále a nad námi si postupně tyčí Trosky, Kůže krokodýla, Kanec a pes, Sova a slon. No prostě pořád se je na co dívat. Teď už zase trošku scházíme a dostáváme se na rozcestí Krápníky (631 mnm).

Odtud se ještě proplétáme mezi skálami, potkáváme hlídače, který nese kladivo a tabuli, na které je napsáno, že na část okružní trasy je zakázán vstup kvůli hnízdění sokola stěhovavého. Uf, tak to nám vyšlo o fous, že jsme to prošli celé. O kousek dále máme štěstí a pozorujeme výše zmiňovaného sokola. Teď už přicházíme k soutěsce Sibiř, která se mi z dnešní trasy líbila ze všeho nejvíc. Vcházíme mezi úzké a vysoké skály, kolem nohou nám teče potůček a všude leží zbytky sněhu. Je tady dobrá zima a ani se nedivíme, když se pak na info tabuli dočteme, že ani v létě v soutěsce nestoupají teploty nad 5°C. No jít zde v krátkém tričku, tak by to asi moc veselé nebylo. Ještě, že jsme dobře oblečeni.

Ze Sibiře vycházíme zpátky k Horolezecké chatě a tady si dáváme pauzu, vyhříváme se na sluníčku, pijeme horký čaj a svačíme. Teď nás čeká cesta kousek zpátky ke Koňské hlavě, kde překračujeme potůček a dáváme se na neznačenou stezku vpravo. Ta začíná docela pořádně stoupat, ale my procházíme mezi mechem pokrytými skálami a je to zase trošku jiná krása než před chvíli. Stoupáme asi kilometr až k rozcestí Pod Bludištěm (650 mnm), kde se napojujeme na zeleně značenou stezku. No a zase začínáme pořádně stoupat a znova máme kolem sebe plno skal. Ovšem tady si to můžeme užít, není tady ani živáčka a nemusíme poslouchat ruský, polský a kdovíjaký jazyk. Ještě chvíli stoupáme, po pravé ruce mezi stromy vidíme Athose, Portose a Aramise a pak zase docela prudce klesáme. Když začneme zase stoupat, jdeme už po pohodlnější lesní cestě.

Opět se nám ukazují balvany porostlé hebkým mechem a po kilometru dorážíme na vrchol Kraví hory (725 mnm). Ta je specifická mnohými kamennými mužíčky. Udělám zase nějaké fotky a pokračujeme dále. Z cesty se stává úzká stezka, procházíme borůvčím a dostáváme se k další z vyhlídek, ikdyž ne nijak velkých. Odtud musíme zase přeskakovat a přelézat kameny a cesta je o trošku náročnější. Klesáme a přicházíme doslova k noře, do které směřuje turistická značka. Musíme k ní seslézt, sehnout se a prolézt průrvou. Zajímavé zpestření cesty. Teď se ještě propleteme mezi skálami a přicházíme na skalní útvar zvaný Lokomotiva, kde je další vyhlídka. Máme před sebou zase jiný pohled na Teplické skály.

Je na čase vyrazit dál a my scházíme docela prudce mezi kořeny stromů a za chvíli se dostáváme na lesní cestu, po které půjdeme asi půl kiláku, překřižujeme sjezdovku, ujdeme dalšího půl kiláku a jsme u auta. Cestou se nám podaří vyplašit stádo ovcí v ohradě a těsně před cílem se nám rozprší. Opět naštěstí ne moc, takže nepromokneme. Nasedáme do auta, zastavujeme se ještě v nedaleké hospůdce na polévku a pivko a poté odjíždíme zpět do kempu Zdeřina, kde nás čeká večeře, horká sprcha a postýlka.

05.06.2013

divider
divider

Délka trasy: 11 km

Nastoupané metry: 442 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek