Hovězí - Jahodný - Filka - Radošov - Šerklava - Valašská Kyčera - Huslenky

Začíná víkend a my máme s miláčkem v plánu víkend na Valašsku. Společně s Irminčinou mamkou a dalšími dvěma turistkami bude plnit vrcholy Klubu českých turistů. Dneska nás čeká Filka a Valašská Kyčera, které se nacházejí v Javorníkách. Já se po noční službě přesouvám do Valašského Meziříčí, kde naberu zbytek party, který jede z Kroměříže vlakem. Dáváme si kafíčko, nasedáme do auta a směřujeme se do Hovězího, kde budeme mít zajištěno ubytování.

Je devět hodin a my se vydáváme na túru. Sluníčko pomaličku probleskává ranní mlhou a nás docela zebou ruce a uši, jelikož teplota dneska klesla pod bod mrazu. Procházíme náměstím v a od rozcestí Hovězí – Hořansko (410 mnm) se držíme se modré značky. Přes vesnici šlapeme asi kilometr a pak uhýbáme mezi pastviny. Cesta začíná pořádně stoupat a nám je za chvíli pořádně teplo.

Cestou si vyfotím zvědavé ovce a před námi vyvstává les, který je ještě zahalený v mlze. Když vcházíme na hranici lesa, dostáváme se nad mlhu a pohled odsud je úchvatný. Děláme několik fotek a sledujeme, jak mlha mezi kopci vytváří bílou řeku. Cesta je poněkud blátivá a my musíme hledat, kudy se dá relativně suchou nohou přejít. Když máme za sebou necelé dva kilometry, cesta se konečně umoudřuje a trochu se vyrovnává.

Po dalším kilometru přicházíme na rozcestí Jahodný (600 mnm), odkud se napojujeme na zelenou značku. Na Filku, první ze dvou dnešních vrcholů, to máme tři a půl kilometru. Tady chvíli váháme a studujeme mapu, protože to tady není úplně jasné, kudy bychom měli jít. Nakonec dáváme na intuici a šlapeme dále do kopce. Hned po pár desítkách metrů se nám ukazuje zelená značka a my víme, že jdeme dobře.

Na vrcholek Snoz (618) šlapeme lesem a cítíme se jako v pohádce. Mezi stromy probleskává slunce a celá zem je pokryta žlutohnědým listím. Ze Snozu nás čeká kousek příkřejšího sestupu a poté už zase začínáme stoupat. Bohužel opět musíme obcházet bahnité kaluže. Ale za chvíli opět procházíme pastvinami a opět se kocháme nádherným výhledem do krajiny a pod námi se nacházejícím Hovězí. Samozřejmě můj foťák pracuje na plné obrátky. Podzim je na focení asi nejlepší období.

Z Pastviny přicházíme na lesní asfaltovou cestu, kterou křižujeme a pokračujeme dále. Ovšem při pohledu na to, co nás čeká, se mi do toho moc nechce. Bahnitá a strmá cesta není to pravé ořechové. Ale i tento úsek zdárně překonáváme, po dvě stě metrech už cesta tak bahnitá není. Za pár chvil se dostáváme na hřeben a ten nás přivádí na nedaleký vrchol Filka (750 mnm). Zde se nachází vysílač a taky kontrola KČT a turisté si zde nechávají dát razítko pro plnění vrcholů. Trošičku tady pofukuje, tak se stavíme na sluníčko a s miláčkem se pouštíme do řízků.

Po půlhodince se vydáváme dále a čeká nás prudká cesta dolů. Takhle jdeme kilometr, až scházíme na rozcestí Pod Filkou (568 mnm). Odtud nás čeká opět šlapání nahoru. Dokonce je v jednom místě, tak prudký, že jednomu členu naší party podjíždějí nohy a končí na zemi. Naštěstí vše končí jen smíchem a my můžeme pokračovat. Opět se nám střídá cesta pastvinami a lesem. Po třech kilometrech přicházíme na rozcestí Radošov (705 mnm) a oba dva s Irmískem už cítíme nohy. A to máme ještě pořádný kus před sebou.

Z Radošova se napojujeme na červenou značku. Cesta se nám příjemně houpe, jdeme místy nádhernými palouky a místy hustým lesem. Cestou potkáváme známé od Irminčiny mamky a ti si nesou v šátku nádherného a obrovského praváka. Toho si samozřejmě musím vyfotit. Chvilka pauzy a už zase střídáme levou a pravou. Přicházíme na rozcestí Šerklava (798 mnm) a já už pociťuji první známky únavy. A na vrchol Valašské Kyčery to ještě pár kiláků je.

Nevadí, to se zvládne. Doplníme tekutiny a energii a šlapeme dále. Přicházíme na konec lesa a míjíme značku. Jsme na polní cestě, která vede dolů do nějaké osady. Kousek slezeme dolů, jestli neuvidíme značku, kterou samozřejmě nevidíme, a tak logicky spekulujeme, že po této polní cestě musíme jít podél lesa. A naštěstí jsme po male chvíli zase na správné stezce. Počkáme s miláčkem na ostatní, uděláme společné foto a pak už zase šlapeme dále. Jdeme krásnou lesní pěšinkou a ta nás přivádí na dnešní druhý vrchol – Valaškou Kyčeru (863 mnm)

Tady na vrcholu se nenachází vůbec nic a je skrytý v lese. Je zde pouze druhá kontrola KČT. Holky si nechávají dát razítka a my s miláčkem pomalu scházíme z vrcholu. Klesání je prudší, ale po půl kilometru nás přivádí na rozcestí Valašská Kyčera (sedlo) (791 mnm). Tady odbočujeme na zelenou značku a lesem scházíme dolů. Naštěstí není klesání nějak šílené, protože naše nohy už moc neposlouchají. Akorát v jednom místě se cesta zase zhoupne a širokou lesní cestou padá dolů. Ono by to nebylo až tak náročně, ale když jdete po mokrém listí, pod kterým je bláto, není to zrovna nejlehčí.

V polovině sestupu lesem vcházíme na asfaltovou cestu a konečně se nemusíme dívat pod nohy, kam šlapeme. Scházíme asi kilometr a přicházíme k prvním domům. Tady v potůčku si všichni omýváme zablácené boty a trošku i kalhoty. Přicházíme na rozcestí Uherská – Točna (540 mnm) a k autobusové zastávce v Huslenkách to máme ještě necelých šest kilometrů. No ještě to máme docela pořádný kus. Procházíme dolů mezi domy a lidi nás sami od sebe zdraví. To mě opět velice těší, že zde žijí slušní lidé. Zanedlouho se ocitáme u Uherské – Rozcestí (418 mnm), kde se napojujeme na hlavní cestu.

Do Huslenek přicházíme něco po páté hodině a hned u autobusové zastávky nacházíme hospodu. Konečně si dáme teplé jídlo a konečně si dáme pivko. Máme skoro hodinku čas, tak v klidu sedíme. Autobusem to máme dvě zastávky a jsme zpátky v Hovězím. Teplá sprcha nám vlévá trošku života do žil, a tak jdeme s Irmískem ještě večer si sednout do místní restaurace na pivo. Do postele padáme unavení a polomrtví a mě tentokrát nevadí ani bujaré oslavy svatby, které se odehrávají o patro níže.

19.10.2013