Strání - Květná - Velká Javořina - Kamenná bouda - Strání

Máme tady začátek března a jelikož hlásí krásný den, plánujeme si túru. Naším dnešním cílem bude Velká Javořina, nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Snídáme, děláme si do termosky čaj, oblékáme turistické oblečení a vyrážíme autem směr obec Strání. Po jedenácté hodině přijíždíme do centra, parkujeme a můžeme vyrazit.

První dva kilometry jdeme podél hlavní cesty do místní části Květná. Tady, za Moravskými sklárnami, odbočujeme vpravo a ocitáme se na zelené turistické značce. Vcházíme do lesa a cesta se nám začíná hodně prudce zvedat. Svlékáme bundy, funíme a na čele se nám objevují krůpěje potu. Na cestě dlouhé dva kilometry musíme překonat téměř 400 výškových metrů. A i název kopce, do kterého makáme, je příznačný – Těžký vrch. Ještě, že jdeme po krásné lesní pěšince.

Když si myslíme, že to nejhorší máme za sebou, pleteme se. Profil stoupání se sice zmírňuje, jenže my nastupujeme na zledovatělý traverz pod vrcholem Jelenec. Boty strašně kloužou a navíc je trasa nakloněná ve dvou směrech. Jak nahoru, tak do boku. Opatrně postupujeme vpřed, snažíme se přichytávat větví a opět se slušně zapotíme. Naštěstí takhle jdeme jen asi kilometr, ale i tak nám to trošku ubírá sil. To jsme už ale na rozcestí Pod Jelencem (880 mnm). A teprve tady máme to nejhorší za sebou.

Sice máme před sebou zase cestu plnou ledu, ale ta se nedere už tak moc vzhůru, je široká a hlavně se po okrajích dá jít normálně po listí. A přesně tato cesta nás přivede ke slovenské Holubyho chatě (905 mnm). Těším se na nějakou polívku a jídlo a odpočinek. Jenže chyba lávky, dneska je středa a jediný den, který tady mají zavřeno, je jak jinak, středa. Tak to jsme teda dneska hrubě podcenili. Svačinky nemáme, nějaké müsli tyčinky taky ne a před námi je ještě velký kus cesty. Naštěstí Irmísek vzala dva banány, tak bude alespoň na chvíli energie doplněna.

Od Holubyho chaty to je už jen půl kilometru na vrchol Velké Javořiny (970 mnm). Tady se nachází televizní a rádiový vysílač, který je vysoký 131 metrů a je tak jasným poznávacím bodem z velké dálky. Procházíme po hřebeni, kterým prochází i hranice mezi Českem a Slovenskem a děláme několik fotografií. Pak se už stáčíme na druhou stranu a po červené trase míříme na blízkou cyklostezku. I tady musíme po zledovatělém sněhu, ale tady je cesta o poznání lehčí. Přicházíme na rozcestí Křižovatka do Strání (875 mnm) a jsme na zmiňované cyklostezce.

Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že je zde udělaná nová asfaltová silnice. Jeli jsme zde před čtyřmi roky a byla tady jen lesní cesta. Zpočátku jdeme opatrně, protože cesta je pokrytá ledem, ale to všechno skončí, když přicházíme k novému altánku u pramene Veličky. Teď budeme scházet pohodově, sluníčko nám svítí do zad a po pěti kilometrech nás cesta přivede ke Kamenné boudě (644 mnm). Tady paradoxně asfaltová cesta končí a my další tři kilometry půjdeme po hliněné a kamenité cestě. Ta nás dovede na hlavní silnici, ale my před ní těsně odbočujeme vpravo.

Ocitáme se na lesní cestě a samozřejmě scházíme dolů. Po necelých třech kilometrech vycházíme z lesa a jsme u malebného rybníčku zvaného Žabka. Teď už půjdeme okolo chatek a po dvou kilometrech vcházíme zpátky do obce Strání. Nohy už nás slušně bolí, máme za sebou více jak 20 kilometrů, a tak jsme rádi, že jsme konečně u auta. Bohužel v místní restauraci už nevaří a my se rozhodujeme přejet do Kunovic, kde si v Pánském dvoře pochutnáváme na výborném obědě. Den zakončíme vanou plnou horké vody a pěny.

02.03.2022