Frenštát pod Radhoštěm - Velký Javorník - Malý Javorník - Dlouhá - Krátká - Mořkov

Na dnešní, i když ještě zimní, den slibuje předpověď počasí jarní teploty se sluníčkem a proto se rozhodujeme pro túru na horách. Dnešním cílem bude hřebenovka Velkého Javorníku. Po snídani vyrážíme směr Rožnov pod Radhoštěm, kde máme malé zařizování a poté se přesunujeme do Frenštátu pod Radhoštěm (392 mnm), který bude našim výchozím bodem. Auto parkujeme u vlakového nádraží a těsně před polednem se dáváme na výšlap.

Zprvu procházíme centrem Frenštátu, dáváme si malou svačinku a kafe a držíme se zelené značky. Projdeme městem, podcházíme železniční trať, procházíme kolem hotelu a dostáváme se na hranici lesa. Po levé ruce se nám tyčí skokanské můstky, přecházíme říčku Lubina a začínáme stoupat lesem. Pořád se držíme zelené značky, cesta se dere vzhůru a my za chvíli sundáváme věci, jelikož je nám pořádné teplo. Po zhruba 500 metrech přicházíme k Mařenčině studánce (447 mnm), ale pohled do studánky není nijak vábný. Voda je sice křišťálová, ale uvnitř se nachází několik drobných papírků a kdoví jakého ještě odpadu.

Studánku necháváme za sebou a pokračujeme vzhůru. Po pěšině se šlape výborně a vše umocňuje okolní příroda. Je sice holá a nebarevná, ale i tak krásná. Po dalším půl kilometru se vyhupujeme na asfaltovou cestu a ocitáme se na rozcestí Koliba (500 mnm). O kousek výše se nachází menší chata, ale ta už má své nejlepší léta za sebou a působí zpustle. U chaty se nachází rovněž kaplička, uděláme si tady nějaké fotky, a když se chci opřít o malé dřevěný plůtek, tak ten povoluje a uhnilé kůly se poroučejí k zemi. Co naplat, neopřel jsem se skoro žádnou silou a spravit to taky nespravím, tak raději pokračujeme dále.

Teď už jdeme po široké lesní cestě, která stoupá jen mírně a nám se šlape pohodově. Zanedlouho se ocitáme u dalšího rozcestí se zvláštním názvem Horečky (550 mnm). Nad tímto rozcestím se nachází několik krásných domů a je zde krásný výhled do krajiny. Po malé chvilce se znova napojujeme na asfaltovou cestu, rozcestí se zde nazývá Nad Horečkami (580 mnm). Ale po pár desítkách metrů znova odbočujeme na lesní stezku a vycházíme na travnatou louku. Odtud už vidíme vrchol Velkého Javorníku s dominující rozhlednou. Uděláme si společné foto a jdeme dále.

To, co je před námi, určitě nebude žádný lehký výšlap. Podle toho, co vidíme, se pořádně zapotíme do kopce. A taky, že jo. Cesta se prudce dere vzhůru, a i když je vedena zářezy, přesto je pořádně namáhavá. Funíme, pot se nám objevuje na čele a docela nám začal foukat studený vítr. Takto se trápíme dobrý kilometr, než se konečně dostáváme na kousek rovné plochy. Ovšem po dalších pár metrech se stezka zase dere vzhůru. Makáme, fouká vítr a kolena už taky začínáme cítit. Naštěstí ještě před vrcholem vcházíme hlouběji do lesa a aspoň ten protivný vítr tolik nefouká. Po cestě fotím krásně rozkvetlé sněženky a to se už nám v průhledu mezi stromy objevuje střecha chaty na vrcholu.

Ještě několik kroků a ocitáme se na vrcholu Velkého Javorníku (918 mnm). Uf, další vrchol dobyt. Ještě než půjdeme doplnit energii do chaty, jdeme se podívat na dřevěnou rozhlednu. Ta zde byla postavena minulý rok, tj. v roce 2013 a je zde krásnou dominantou. Takže ještě několik schodů navíc a už se kocháme širokým rozhledem. Jen škoda, že je dneska opar a jen stěží rozeznáváme obrysy Lysé hory. A navíc tady vítr v poryvech nabírá rychlost vichřice. Rychle uděláme pár fotek a už se jdeme ohřát a odpočinout si do chaty.

Chata na Velkém Javorníku je prostá a k jídlu zde máme jen polévky a klobásky. Nevadí, dobrá zelňačka s chlebem zahání hlad. Jen škoda, že zde nemají turistickou magnetku, která by se nám šikla do naší sbírky. Po necelé hodince strávené na vrcholu se chystáme na další cestu. Tentokrát už půjdeme po červené značce směrem na Malý Javorník. Cesta jde kousek zase asfaltem, ale po malé chvíli se trasa odpojuje doleva. Naštěstí scházíme z druhé strany, než duje vítr a tak můžeme sundat čepky a rozepnout bundy. Scházíme dolů, cestou potkáváme opět kamenné mužíky a zanedlouho jsme na Malém Javorníku (776 mnm).

Odtud scházíme širší lesní cestou a po necelém půl kilometru se opět napojujeme na asfaltovou cestu. Po ní šlapeme k dalšímu rozcestí – U pramene Jičínky (695 mnm). Odtud si ještě kousek zajdeme a míříme k onomu prameni. Akorát si nevšimneme značky a scházíme kousek níže, než se pramen nachází. Nevadí, kousíček vylezeme a už jsme u pramene Jičínky. Na to, že je téměř po zimě, je pramen skoro vyschlý. Uděláme další fotky a míříme zpátky k rozcestí, odkud pokračujeme stále po červené značce.

Teď už šlapeme zase po pěšince a cesta se nám kousíček svažuje. Stoupat začíná až od rozcestí Pod Kamenárkou (655 mnm). Teď už vidíme znova Velký Javorník a vykukující střechu rozhledny. Před námi je další kilometrový stoupák, ale už to není žádná hrůza a my procházíme krásným listnatým lesem. Zanedlouho jsme nahoře na rozcestí Kamenárka (735 mnm). Odtud nás čeká druhý nejtěžší výšlap na dnešní trase, a to na vrchol Dlouhá. Podle toho, jak nám dává zabrat, asi tušíme, proč se mu říká Dlouhá. Nohy už mají dneska něco za sebou a výšlap je zase o něco namáhavější. Procházíme mezi nízkými smrky a Irmísek říká, že je to ideální, aby na nás vyběhl nějaký divočák. To se samozřejmě nestane a my jsme konečně na zmiňovaném vrcholu Dlouhá (860 mnm).

Vrchol Velkého Javorníku necháváme za sebou a scházíme zase kousek níže. Dalším cílem je vrchol Krátká, a i když zase scházíme a poté stoupáme, už to není tak namáhavé jako v předešlém případě. Po kilometru a půl jsme na výše zmiňovaném vrcholu Krátká (758 mnm) a odtud už budeme konečně jenom klesat. Po chvilce přicházíme na rozcestí Krátká (687 mnm) a tady se odpojujeme z červené trasy a naší novou vedoucí značkou bude žlutá. Do Mořkova, kam máme namířeno, je to necelé čtyři kilometry.

Cesta vede úzkou pěšinou a nečekaně poměrně prudce klesá. Dobrý kilometr dostávají zabrat zase jiné svaly na nohou. Poté se cesta umoudřuje a další kilometr scházíme pohodověji. Poté se napojujeme na lesní asfaltovou cestu a konečně si můžeme trochu odpočinout. Další rozcestí, které nás vítá je Pod Huštýnem (424 mnm). Teď už to máme jen pár set metrů a jsme na nádraží. Vlak nám jede až za 40 minut, ale jelikož nevidíme v blízkosti žádnou hospůdku, sedáme si na lavičce na nádraží a doplňujeme energii makovými a ořechovými rohlíčky. Udělám tady ještě pár fotek a zanedlouho už sedíme ve vlaku, který nás za další dvě zastávky vysadí ve Frenštátu. Auto je naštěstí na svém místě, tak teď už nás čeká přesun do Kroměříže a doma, dnes tolikrát vzpomínaná, vana plná horké vody a pěny.

12.03.2014