logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Malý a Velký Kosíř


Počátkem prosince si chceme vyrazit na nějaký nový výlet a volba padá na rozhlednu na Velkém Kosíři, který se nachází mezi Prostějovem a Litovlí. Balíme si nejnutnější věci, je docela chladno, teplota se blíží k bodu mrazu, a tak nesmí chybět ani čepice a rukavice. Nasedáme do auta a po hodince jízdy zastavujeme v málem lázeňském městečku Slatinice.

Nejprve vcházíme do malého lázeňského areálu, děláme si několik fotek a pak se vydáváme k nedalekému kostelu. Dneska mám konečně možnost otestovat nový fotoaparát, tak ho samozřejmě mám připravený v ruce. U kostela pokračujeme rovně po asfaltové cestičce, opouštíme Slatinice a vcházíme mezi pole.

Tady už šlapeme po neznačené trase a já se v jeden moment musím podívat do mapy, kudy správně jít. Odbočujeme vpravo, chvíli stoupáme a poté odbočujeme vlevo do terénu. Po chvilce se ocitáme na vrcholku Malého Kosíře (317mnm). Zde se nachází kříž a my si tady uděláme společnou fotku. O kousek dál si děláme další fotky, kdy objevuji zajímavě spadlý strom. A další fotky nacvakáme opodál, kde v proláklině objevujeme zamrzlé jezírko.

Scházíme kousek níže a tady dělám zásadní chybu. Nepodívám se do mapy a držím se polní cesty. Jenže ta zhruba v polovině končí a nám nezbývá, než jít po poli. Procházíme mezi místy nazvanými Tabule a Kobylí hlava. Zem je sice trošku promrzlá, ale sluníčko svítí a my máme za chvíli boty od bláta. No co se dá dělat. Dojdeme na hranici lesa a snad narazíme na značenou trasu.

Kousíček se proplétáme lesem a opravdu nacházíme žlutou značku. Takže zhruba si očistíme boty a dále už pokračujeme po značené trase a užíváme si krásnou pozdně podzimní přírodu. Já samozřejmě každou chvíli fotím. Zhruba asi po kilometru přicházíme k místu zvanému Tři Sády. Ty označují tři hraniční kameny, které zde kdysi vytyčovaly hranice tří panství.

Po dalších pár set metrech se ocitáme na rozcestí Nad Gabrielovem (399 mnm) a tady nacházíme na asfaltovou cestu. Trošku sestoupáme, kousek vystoupáme a odbočujeme vlevo na lesní cestu. To už mezi stromy vidíme obrysy rozhledny. Za 5 minut stojíme u krásné rozhledny na Velkém Kosíři (442 mnm). Je tady poměrně hodně lidí, ale problém je, že v tomto období je už rozhledna nepřístupná.

Neměl bych to tady psát, ale jelikož mě nikdo nevidí, nedá mi to a přelézám železná vrátka. Stoupám po dřevěném schodišti a zanedlouho se kochám krásným výhledem. Dokonce v dálce pozoruji zasněžené vrcholky Jeseníků v čele s Pradědem. Rychle udělám několik fotek a jelikož se necítím moc příjemně, když dělám něco zakázaného, vracím se nepozorovaně zpátky dolů.

Teď si s Irmískem dáme drobnou svačinku, napijeme se čaje a uděláme si samozřejmě společnou fotku. Moc se už nezdržujeme a vydáváme se na cestu zpátky. Půjdeme zase po žluté značce. Míjíme postupně rozcestí Nad Gabrielovem, Tři Sády a pak přicházíme na místo, odkud jsme vyšli z lesa. Konečně zase půjdeme cestičkou, kterou neznáme.

Začínáme klesat, já občas udělám nějakou fotku a za rozcestím U Pomníku letců (295 mnm) objevujeme v lese několik zajímavých prohlubní osvětlených probleskujícími slunečními paprsky. Opět dělám fotku, ale ta není ani z poloviny tak dobrá jako skutečnost. Pokračujeme dále, klesáme a ocitáme se v malém údolíčku říčky Slatinky.

Tady se mi to moc zamlouvá, údolíčko má své kouzlo a my pozorujeme několik tabulek a indicií, které zde určitě sloužily v létě k bojovým hrám dětí z tábora. Cesta netrvá ani kilometr a před námi vyvstává kostel ve Slatinicích. Projdeme opět lázeňským areálem a v místní hospůdce si dáváme polévku. Pak nasedáme do auta a za necelou hodinku parkujeme doma v Kroměříží a za dalších deset minut se napouští horká vana.

03.12.2016

divider
divider

Délka trasy: 10 km

Nastoupané metry: 314 m

Sestoupané metry: 314 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek