Velké Pavlovice - rozhledna Slunečná - Bořetice - Vrbice - Stezka nad vinohrady - Kobylí - rozhledna Kraví hora - Velké Pavlovice

Je nedělní začátek prosince a dneska půjdeme po trase jihomoravských rozhleden, kterou vymyslela Hanča. Ráno si chystáme turistické oblečení, vaříme čaj do termosky, do batohů balíme nejnutnější věci a snídáme. O půl 9 nás Kamil s Hančou vyzvedávají a my přejíždíme autem do Velkých Pavlovic. Na tuto trasu se těším, protože jsme všechny dnešní rozhledny s Irmískem už navštívili na kole minulý rok a moc se nám to tady zamlouvalo. Auto parkujeme před desátou hodinou u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Velkých Pavlovicích a můžeme vyrazit.

Procházíme městečka a směřujeme se k nedalekému vinařství André. Za ním už procházíme mezi vinohrady a jdeme do kopce. Mineme kapličku sv. Urbana a po pár stovkách metrů přicházíme k rozhledně Slunečná (225 mnm). Ta je moderního charakteru a my se jdeme podívat nahoru. Výhled je zajímavý, ale bohužel zde fouká pořádně ledový vítr, takže uděláme pár rychlých fotek a vracíme se zpátky dolů.

Od rozhledny scházíme na druhou stranu kopce a opět nám dělají společnost vinohrady. Přicházíme na rozcestí Nad Zahradami (198 mnm) a odbočujeme vlevo. Po pár set metrech přicházíme na hlavní silnici a zanedlouho procházíme Bořeticemi. Za nimi nás čeká nepříjemná část naší trasy. Musíme jít necelé čtyři kilometry po hlavní silnici. Cesta se postupně zvedá, vítr nám ošlehává tváře, ale nakonec se do Vrbice zdárně dostáváme.

Ve Vrbici si to zamíříme ke zdejším malebným sklípkům. Tady si v závětří uděláme pauzu. Vytahujeme svačinky a zahříváme se čajem z termosky. Udělám několik fotek a pokračujeme dále. Teď nacházíme na polní cestu, pod námi se otevírá výhled na obec Kobylí a po kilometru a půl přicházíme k velice zajímavé rozhledně. Tou je Stezka nad vinohrady (334 mnm). Přemýšlím, jak udělat zajímavou fotku a proto vytahuji stativ. Nedbám dobře míněné rady Kamila, že mi stativ převrhne silný vítr a nastavuji samospoušť. Když doběhnu na své místo, přichází prudký poryv větru a foťák se poroučí k zemi. Ale zvládne přitom pořídit snímek.

Vracím se ke stativu, ustavuji ho trochu bezpečněji a znova dělám společnou fotku. Pak se už jdu podívat nahoru i já a chci udělat ještě pár fotek. K mému zděšení zjišťuji, že se obraz na display podivně vlní a když vyfotím fotku, je rozmazaná. To ne, foťák přece jenom doznal újmu při předchozím pádu. Jsem doslova a do písmene nas.aný. No co se dá dělat, můžu si za to sám. Opouštíme rozhlednu trochu jinou cestou a ve finále se musíme prodírat vysokou suchou trávou, abychom se dostali na správnou cestu.

Scházíme dolů do obce Kobylí, přejdeme hlavní silnici a za ní jdeme do místní hospůdky, který slibuje meníčko. Výborně – trochu se zahřejeme, naobědváme a doplníme tekutiny. Po třetí hodině jsme připravení na další cestu a vycházíme za Kobylí. Jdeme po polní cestě, která je značená modrou turistickou značkou. Dělám spoustu fotek, zkouším, jestli se foťák nevzpamatuje, ale bohužel. Jediná oblast, kdy je schopen zaostřit je někde v polovině zoomu. Grrrr, štve mě to čím dál tím víc.

Zhruba po kilometru přicházíme do lesa a začínáme opět stoupat. Takto se lopotíme dobrý kilometr a dostáváme se na rozcestí U Boudy (313 mnm). Tady odbočujeme vlevo a ocitáme se na lesní asfaltové silnici. K další rozhledně to máme 2 kilometry a mezitím se začíná pomalu šeřit. Postupně se nám otevírá výhled do okolní krajiny a my přicházíme k rozhledně Kraví hora (272 mnm). Samozřejmě vylezeme nahoru a já udělám pár „mizerných“ fotek.

Od rozhledny scházíme dolů do obce Bořetice a ocitáme se u hotelu Kraví hora (180 mnm). Už je téměř tma a nás čeká ještě kus cesty. Procházíme kolem sportovního letiště a jdeme po asfaltové silnici. Rozsvěcujeme čelovky, naštěstí zde auta skoro nejezdí, tak se jde pohodově. Po třech kilometrech přicházíme k Hornímu rybníku a po dalším kilometru jsme zpátky ve Velkých Pavlovicích.

Ještě nezamíříme k autu, ale jdeme zpátky k vinařství André, kde se zároveň nachází hotýlek a stylová zážitková restaurace. Objednáváme si i něco k jídlu a já si vybírám ravioli z marinované žluté řepy, křenovou pěnou, okurkou, karotkou a sýrovou sušenkou. S Irmískem vyzkoušíme jejich vlastní a fantastický spritz. Ukojení tímto zážitkem kupujeme ještě nějaká vína domů a pak už konečně můžeme sednout do auta a přejet zpátky do Kroměříže.

06.12.2020